Ďaleko od neba

Solidně zpracované drama o soužití černých a bílých Američanů v padesátých letech minulého století v jednom městě. Bohužel naší kultuře je toto téma hodně vzdálené, ale věřím, že pro Američany to musel být slušný filmový zážitek. Já konstatuji - herecký koncert pro Juliannu Moore, skvělý Quaid v pro něj nezvyklé roli slaboučkého a nevyrovnaného manžela, který má problémy se svou orientací a pěkná hudba Elmera Bernsteina. (23.11.2008)

Paradox tomu chtěl, aby film, který je po stránce formální poplatný padesátým létům, pojednával o zálěžitostech, které tehdy okruhem zájmů "normálních" lidí být nemohly. Tedy chci tím říci, že je to spojení brilatní, téměř geniální a právě proto je v něm tolik lidského pochybení, žádné vyhrocené strojené situace, taková to doba prostě byla a lidé podmaněni (ve svobodné zemi) propagandou věřili lecčemu... Po stránce herecké to snad ani nemohu komentovat, prostě výborné, kamera, úhly pohledu, barevné ladění - skvělé. Co víc si přát, snad větší zájem o takové filmy, neboť v kině moc lidí na tomhle dílku nepotkáte. (28.03.2004)

Tomuhle filmu jde na prvni pohled o jedno - vystylovat se do co nejhezci retro mody. Titulky, auta, obleceni, ucesy, sety, ze vseho to vylozene krici - RETRO. Vsechno v pekne podzimni prirode a za doprovodu posledniho soundtracku Elmera Bernsteina. A k cemu povede ta nadhera? Aby nam tvurce sdelil podprumernou, nudnou a nezajimavou gay story. Ani jsem se nemusel divat na wiki, aby mi bylo po nekolika minutach filmu jasne, ze reziser filmu bude dalsi z tech mentalne narusenych buzen, ktere maji neodkladnou potrebu svou teplost cpat do filmu a uprimne, uz me to leze krkem. 2/10 (28.06.2011)

Film plný předsudků tehdejší doby a stále mám občas pocit, že ani ta naše není ideální. Lidé se většinou tváří hrozně tolerantně, ale i pod touto maskou skrývají velké homofobické nebo rasistické předsudky. Julianne Moore spolu s Patricií Clarkson otevírají brilantně jedno z tabuizovaných témat tehdejší doby za druhým. Na oko nádherná a harmonická rodina se snaží udržet zbytky jejich cti a soudržnosti v často velmi zmítaném domečku z karet. Je jenom otázku času, kdy ten zmíněný domek z karet spadne. Jak zle může působit jedno menší přátelství mezi mužem a ženou(každý jiné barvy pleti)v 50.letech minulého století. Ke konci se zhrzená a osamocená žena hrdě vrací zpět ke svým dětem a snaží se znovu přijít na nový způsob života, který jí vrátí zpět do starých kolejí. Zaujal mě tento citát vyřčený ve filmu: "Jen pod veškerou laskavostí je možné, uvidět to vždy zářící místo." (04.01.2013)

Tento film pro mě poněkud postrádá základní prvky slohové osnovy, kterými jsou zápletka, rozuzlení a vyvrcholení. Celý příběh je zpracován povrchně a emoce, ač se jich zde sice dostane, vyzní spíše chladně, jakoby z odstupu. Jediným opravdovým citem pro mě bylo pouto mezi Julianne Moore a Dennisem Haysbertem. Ani to však nedostalo příliš prostoru a to, co si možná spousta z Vás přála, se neuskutečnilo. Podzimní výjevy jsou sice líbivé na pohled, ale i tak působí přehnaně barevně a kýčovitě. Mohlo to být mnohem lepší, kdyby to bylo opravdovější, ne tak umělé. Mělo to daleko a přitom tak blízko do nebe... Film, od kterého nakonec budete možná očekávat jen jedinou věc, kterou bude souznění a alespoň jedna důvěrná scéna mezi dámou ze společnosti a mužem barevné pleti, po němž se ostatní nedívají zrovna mile. Mé očekávání to ale bohužel nesplnilo. (26.02.2010)