Smrtiace woodoo

Wes Craven nenatočil jen legendární Noční můru nebo Vřískot, ale i tenhle neprávem opomíjený a přehlížený kousek. Páč tam, kde je Freddy a Ghostface často i (černo)humorný, je Had a duha psycho od začátku do konce. A to si maestro Wes vystačil i bez litrů krve nebo nějakých extra brutálních scén. Ne ne, tady se jede hlavně na atmosféru a to hned od prvních minut, přičemž samotný závěr je pak inferno jak se sluší a patří. Na voodoo šamany, samozřejmě. A pokud jste chlap, bude vás tenhle horor bolet o to víc... :-) (04.01.2017)

No, podle skutečné události tenhle film rozhodně není, i když se nám to úvodní titulky snaží namluvit. Když ale tohle pominu, jedná se o celkem slušný horor, co má sice zdlouhavé části, jenže jinak je napínavý, prostředí Haiti zajímavé a neokoukané a hlavní hrdina sympatický. Dokonce i ty lekačky tady fungují celkem obstojně. Příběh je možná poněkud přehnaný, ale mě nepřišlo, přece jenom, už jsem viděl větší hororové šílenosti. Had a duha se mi ale překvapivě líbilo. Váhal jsem mezi silnými 3* a slabými 4*, ale nakonec dám slabé 4*. (16.10.2019)

Filmy s hlavním tématem voodoo mě nikdy moc nebavily. Ale protentokrát jsem se nechal zlákat jménem režiséra. A Craven se s tím popasoval nadprůměrně dobře (zvolené téma je i dnes ještě tajuplné a neprobádané). Zpracování, kdy se snímek snaží mapovat jakoby skutečné události je chvílemi hodně zajimavé, bohužel se však tyto momenty několikrát vystřídají s na můj vkus až moc nudnými pasážemi. Jinak bych neváhal a dal plný počet. Takto to bude "jen" 70% za naprůměrné zpracování, přírodu, hudbu a sympaťáka Pullmana. (27.12.2009)

Treťotriedna báchorka, kde mi ostáva rozum stáť, že to Craven nakrútil len štyri roky po geniálnej Nočnej more. Navyše Serpent and the Rainbow (wtf?) je skôr dobrodružným filmom ako nejakým serióznym hororom. Najhoršie na tom je, že v podstate všetky rádoby-strašidelné scény sú klasické hlúpe snové pasáže, ktoré sa končia prebudením, kde Bill Pulman pomaly nerozbije kameru, ako vyskočí. Podobne vyzerá zvyšok filmu. Nuda, klišé, rutina... (18.07.2014)

V roce 1986 publikoval etnobotanik Wade Davis knihu The Serpent and the Rainbow o své cestě na Haiti. Z pověření jisté biochemické společnosti měl odhalit vědecká fakta za mýtem zombií s tím, zda by bylo možné látky užívané během zombifikace využít v lékařství či dobývání vesmíru. Davis vskutku dospěl k vědeckému osvětlení jednotlivých fází procesu a dokázal identifikovat jednotlivé užívané substance, které člověka nejprve uvedou do stavu podobného smrti a posléze ho jakoby zbaví vůle. Ačkoli Davisovo knižní pojednání místy vyzdvihuje senzační a dobrodružné elementy oproti faktům, podává unikátní vhled do role mýtu coby způsobu mocenské kontroly nad nižšími vrstvami haitské společnosti. Jeden z Davisových závěrů říká, že zombifikaci používali příslušníci haitských tajných společenstev jako zastrašující prostředek k podmanění si rolníků či vzpurných jedinců. Scenáristé Richard Maxwell a Adam Rodman spolu s režisérem Wesem Cravenem, jenž si po nízkorozpočtových exploatačních snímcích The Last House on the Left (Poslední dům nalevo, 1972) a Hory mají oči (The Hills Have Eyes, 1977) zajistil místo na výsluní úspěchem dnes ikonického hororu Noční můra v Elm Street (A Nightmare on Elm Street, 1984), přistoupili k Davisově knize s výraznou tvůrčí licencí. Jejich adaptace si z předlohy vypůjčuje pouze základní premisu a divákům předkládá surreální horor o konfrontaci racionality a nadpřirozena. Zdejší hrdina sice také má za úkol odhalit faktický základ zombie mýtu, ale záhy na vlastní kůži poznává, že čarodějové voodoo nejsou žádní šarlatáni a jejich moc se vzpírá vědeckému vysvětlení. Filmaři při vytváření své zneklidňující psychedelické vize moci primitivní magie výrazně čerpali z dobových předsudků vůči Haiti, které zahalili do hávu mystérií a hrůz. V osmdesátých letech byl ostrovní stát poblíž Ameriky hlavním tématem zpravodajských relací. Despotický režim prezidentského tyrana Jeana-Clauda Duvaliera přezdívaného Baby Doc vedl zemi do ekonomické i sociální záhuby a do okolních států uprchlo na milión obyvatel. Vedle napjaté politické situace lavírující na hraně diplomatických sankcí a hrozící vojenské intervence se Haiti stalo tématem společenské debaty také kvůli nařčení ze strany zdravotnických organizací, které zemi přímo vinily za rozšíření AIDS (což bylo posléze vyvráceno). Had a duha byl pouze jednou z řady dobových amerických produkcí, které tematizovaly voodoo a po třech desetiletích fantaskních vizí hraničících se sci-fi navracely zombie zpět k jejich kořenům. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)