Dag och natt

No pokud mě strejda Malarkey neobjasní proč se ten pacholek chtěl zabít, těžko můžu dát víc. Jako ty vole režisér si napíše dialogy, dá pointy a postavy které se nenamáhá vysvětlovat a myslí si že si sednu z kamery v autě na prdel ? Mě to přišlo jako texik ve kterým Absolonová rozdávala za dobrý odpovědi prachy. Tomuhle se v tom autě dveře netrhli, člověk už pomalu čekal před domem, že ho Thomas nabere taky na dramatický pokec. Néé na tohle fakt neskočím. (05.08.2016)

Máte-li chuť na konverzační depresivní drama pak zkuste tohle. Většina děje filmu(konverzace) se odehrává v autě kde je vše snímáno dvěma statickými kamerami. Vyzdvihnout musím herecký výkon Mikaela Persbrandta. Ocenit samozřejmě musím film i jako celek. Ikdyž se musím přiznat, že po dokoukání jsem z něho až tak odvařenej nebyl. Po dokoukání jsem si film ale přemítal v hlavě a přemýšlel o něm. A musím uznat, že postupně "ve mně" snímek začínal uzrávat. Hodnotím s odstupem několika dnů. Hold tenhle film u mě musel uzrát abych ho plně dokázal ocenit a docenit. (09.08.2023)

Sychravá výprava za polechtáním pravé hemisféry horkým olovem. Snímek prošpikovaný tunami vypjatých dialogů, jež pnou na jakési vzdálené severské frekvenci, která průměrnému Jižanovi vykopne zažloutlé řezáky společně s dvouhodinou pečlivě shromažďovaných sofistikovaných žvástů. Slov k tomu tedy mám poskrovnu, snad jen, že to srší sítnice škvařícím emocionálním nábojem, kamera neopouští oblast čelního skla a na konci jsem se cítil, jakoby mi někdy někdo vysál vnitřnosti gigantickým brčkem a posléze je do mě našťouchal zpět křovinořezem. Mistrovští herci, inteligentní scénář, dva úhly kamery a jeden malý působivý film, který již nikdy nechci vidět. (22.07.2013)

Takhle gradovaný děj aby člověk pohledal. Přišlo i odlehčení v podobě filozofického povídání během dopravní zácpy. A vyvrcholení mě málem zadusilo. Když z mámy udělal Eskymáka, ještě má respirační činnost fungovala, ale když žádal o pomoc prostitutku, byla jsem s dechem u konce. Melancholické, dramatické, nádherně lidské. A v Thomasově zdůvodnění jeho sebevraždy je něco, nač se vyplatí hodinu a půl čekat. (28.07.2012)

Celý film se odehrává v pouhých dvou záběrech z auta; nakonec se ani nedozvíme, co přesně se Thomasovi stalo nebo oč mu jde, navíc závěr je vyzrazen hned v úvodu... A přesto se jedná o poutavou podívanou, která diváka vtáhne a nutí uvažovat. Všechny jednotlivé rozhovory totiž nejen že mají hlavu a patu, ale zároveň obsahují i dost moudrosti. Když se pak děj na chvíli "zasekne" v koloně, je to dokonce zničehonic i vtipné. Samozřejmě ne každému musí značně depresivní odér bez vysvětlení příčinných jevů vyhovovat.. Mě jen trošku mrzí, že jsem se nedozvěděl, co to měl Thomas za auto (volant a sedačky vypadaly dobře:-). (21.02.2010)