Hra na skrývačku

Tak mám dojem, že v prvních deseti letech 21. století probíhala mezi tvůrci nějaká soutěž, jejíž vítězem se měl stát ten, který svůj slušný film nejvíce zmrší jednou konkrétní provařenou pointou. Hra na schovávanou je slušně natošený a atmosférický film s dobrými herci, bohužel scénář to táhne dolu, hlavně v závěru. Ale koukat se na to dá. (18.02.2011)

Svojho času to bol jeden z mojich najobľúbenejších thrillerov a s hodnotením nemôžem ísť nižšie. Vo filme fungovalo úplne všetko. Bol dostatočne strašidelný a záverom ma dostal. Pri prvom vzhliadnutí som ho vôbec neočakával, a to u mňa znamená pri hodnotení veľmi veľa. Komentovať DeNira nie je nutné, pretože ten hrať zle nedokáže. Vtedy len desaťročná Dakota Fanning však podala jeden z najlepších detských výkonov v hororovom žánri. Scenárista Schlossberg povedal, že bol pri písaní inšpirovaný i Osvietením, niet preto divu, že sa mu podarilo vytvoriť vynikajúce dielo. (16.07.2017)

Tvůrci se zřejmě spoléhali na to, že když divák viděl tu samou šokující pointu milionkrát, tak že už jí znova čekat nebude, prostě protože je tak profláknutá. No a u mě to vyšlo! :-)) Absolutně mě nenapadlo že by "Hra na schovávanou" byla tak sprostou vykrádačkou jakou opravdu je. Tudíž sukces, akorát se ten konec měl zkrátit aby si lidi řekli Ty jo! A konec. A ne další nejmíň čtvrthodina zdrhání po baráku. Vše by bylo mnohem horší, nebýt film tak bravurně obsazený. Přiznám se že jsem měl chvílema z Dakoty i docela pařezy. Atmosféra by se dala krájet, akorát vše bohužel vyšumí u konce. No ale mě se to líbilo. ( A jak tak koukám na ostatní komentáře tak jsem sám :-))))) (01.02.2006)

Někde jsem tu zahlédl "výborný výkon od Fanning"... musím se pousmát ... jeden z filmů, který na mé stupnici klesá jen díky tomu, že mi už od prvních minut leze na nervy jedna z hlavních postav. A jak děj plyne hysterický smrad přikládá pod kotel. Děj zajímavý, ale... 3*, říjen 2014, pc (19.11.2014)

Během průběhu děje jsem si říkal, jak sympatická je snaha tvůrců nenatočit „jen další“ horor. Mnohem víc než lekací scény je v Hide and seek důležitá atmosféra. Příběh nabízí neuvěřitelné množství různých slepých uliček, a než přišla poslední 20-ti minutovka, skutečně jsem nevěděl jak to může dopadnout. Tušení jsem sice měl, ale přišlo mi natolik primitivní (vzhledem k tolika atraktivnějším řešením, které nám jsou během děje podsouvány), že jsem to nebral příliš vážně. O to víc mě mrzelo, když to vskutku dopadlo tak, jak sem si myslel. Tak strašně pokažený konec jsem snad ještě neviděl. Nechápu jak si někdo může vybudovat tak solidní základnu, a postavit na ni tak odfláknutou pointu. Ok, před Šestým smyslemproč ne. Ale dnes? Následují SPOILERY. Ten konec vypadá jako kdyby se někdo pokusil přetočit poslední scénu z Kubrickova Osvícení, a úplně to pokazil. Když jsem se dozvěděl, že Charlie je Robert de Niro, došlo mi, proč jsem měl s jeho postavou během děje jisté problémy. Ono sice to psychiatrovo „hodné já“ má rádo svou dceru, ale během celého filmu se nesnaží ji nijak moc léčit. Pokusy tu sice jsou, ale hned jak se holčička na tatínka osopí, ten se stáhne a nechá ji být. Ve světle pointy je sice jeho neschopnost jasnější, ale spíš bych řekl, že se jedná o scénáristickou nedůslednost. Film má skvělé obsazení a pečlivě budovanou atmosféru, která funguje až téměř do samého konce. Nebýt snahy přijít s něčím vskutku originálním, mohlo být Hide and seek příjemným oddechem od všech remaků japonských klasik. A když nad tím tak přemýšlím, většina filmu taková je. (13.08.2005)