Na pokraji slávy

Příjemný rodinný film, místy možná až trochu pohádka, která ale pro své prostředí, hloubku a to kolik toho na 161 minutách stihne vyřešit a zažít baví až neuvěřitelně. Naprosto bezchybný soundtrack! If you think Mick Jagger will still be out there trying to be a rock star at age fifty, then you are sadly, sadly mistaken. (17.10.2012)

Jak už tady někdo trefně poznamenal, tenhle snímek si měl Richard Curtis pustit (a to pro jistotu hned několikrát za sebou) něž se pustil do svých Pirátů na vlnách. Tentokrát žádné sálodlouhé komentáře. Přirozenost, lehkost, svěžest a nesmírné zapálení pro věc, to je to, co sálá z každého záběru tohoto Croweova snímku. Žádná "umělohmotná vyumělkovanost". Tohle s prominutím neochčijete. Vždycky je poznat, jestli snímek točíte "pro prachy" nebo v prvé řadě z nadšení k samotnému tématu. Že je toto ten druhý případ, musí být každému jasné, hned po prvních pár minutách. Vypadá to jednoduše, ale přiznejme si upřímně, o kolika snímcích podobného ražení se toto dá říct (napsat). Ta pověstná chemie by nefungovala, nebýt zručné režie Crowea, která zůstává po celou dobu snímku "lehce upozaděná", nechává herce hrát, příběh volně běžet, ale nenechte se mýlit, je to právě ONA, která dříme snímek pevně ve svých rukou. Je velkým uměním natočit snímek tak, aby divák proplul příběhem, aniž by ho cokoliv nějak výrazně rušilo. Tentokrát se pozdržím komentářům k hereckým výkonům, ale musím zmínit jedno. Jak nemám Kate Hudson zrovna v oblibě (to je ještě hodně mírně řečeno), zde nemám téměř co vytýkat. Naprosto přirozený, nenucený, sympatický výkon (stejně jako v případě celého snímku). A musím konstatovat jediné: přestože je to hodně zidealizovaný pohled (a to včetně samotného závěru), v tomto případě mi to (k mému velkému překvapení) téměř nepřekáželo a v celkovém vyznění snímek v myćh očích nijak výrazně nesrazilo. Ikdyž zároveň nezastírám, kdyby Crowe projevil o něco víc odvahy a lehce přitvrdil (teď mám zejména na mysli, co se samotného života rockerů týče) a to včetně (očekávaného?) závěru, s tou 5-tou * bych ani na okamžik neváhal. Na druhou stranu je to podáno očima 15-ti letého chlapce, tak proč by to nemohlo být zidealizované. Takže, (jako fanoušek 70-tek a kapel Deep Purple, Jethro Tull, Davida Bowieho, The Who....) dávám 4* za samotný snímek a tu 5-tou přihazuji za nadupaný soundtrack. p.s. létání nesnáším, ale mít k dispozici takovou letušku, jakou byla Zooey Deschanel, dal bych si Thajsko 5x tam a nazpátek v jednom zátahu....p.p.s jo a abych nezapomněl......I am a golden god.....to pouze pro pořádek (06.06.2011)

Neobvyklý filmový zážitek, jehož největší devizou jsou strhující scény koncertů, které dovádí diváka až na samou hranici divácké extáze a to nejsem "big fan" rockové hudby. Croweové pojetí příběhu a rocku jakožto umění a kultu je však nesmírně působivé a to i přesto, že tempo filmu je velice kostrbaté. Celý snímek se nese v oparu nostalgické atmosféry 70. let, která mi něco říká i přesto, že jsem se v oné době nenarodil. A to byl dle mého Crowův prioritní záměr. Oslovit široké spektrum publika a ukázat, o čem ta doba byla. A to se povedlo do puntíku. V jeho podání je to záležitost vpravdě znamenitá. (21.01.2006)

(Nadnesene) "Na pokraji slávy" je múzou, modlou-je mementom. Inšpiráciou pre začínajúcich pisálkov, ktorých nezmarné odhodlanie prehluší bodľavý pomykov. Modlitbou pre verných milovníkov (či už niekdajších dotknutých odrodilcov alebo terajších spätne zasvätených obdivovateľov) zlatých rockových časov prezývaných tiež ako the best of 70's. Ponaučením pre menej koncentrovaných filmárikov, ktorým uniká fakt, že aj semi-autobiografický formát môže mať nielen vyleštenú karosériu, ale aj nadupaný motor. Yes, indeed, poddajný mix neburanských vtipov, životných právd, (ne)raritných (ne)hitoviek i prívetivo zahraných rolí. Samozrejme všetko pod pevnou záštítou pozorného Crowa, ktorému teraz nezvládam vyčítať ani tu prozreteľnú korektnosť a vďaka včerajšej ochote ČT 2 konštatujem, že director's cut je naozaj delikateska. (06.06.2011)

"Sex, drugs and rock'n'roll!" Mladý novinár blúdi po hotely. Všade sú muzikanti a fanušíkovia (napr. Vic, hard-core-led-zep-fan), z každej strany znie nejaká hudba. Mladík sa zastaví pri jedných dverách. Vnútri sedí mladý muzikant s gitarou a so svojou priateľkou si spievajú. Sú to asi 3 sekundy, niekto odtiahne mladíka, ten sa však vráti - pieseň znie stále. Ďalšie 2 sekundy, odchádza. Spou asi 5 sekúnd, pre ktoré som pozeral tento skvost. Tým muzikantom bol môj obľúbenec, prehliadaný Pete Droge a tou dievčinou bola jeho priateľka Elaine Summers. A tá pieseň bola akustická verzia Small Time Blues, jednej z najkrajších piesní, aké som počul. Som maximálne spokojný a uvoľnený, môžem si kľudne užiť film - čo som chcel vidieť, videl som. K tejto scéne pre to málo hardcore fanov Petea Droge sa toho pridalo fakt veľa, FAKT veľa dobrého! Hlavne je tu vystihnutá skvelá atmosféra ranných 70s plných skvelej rockovej hudby + záverečných 60s nadýchané krásou pesničkárstva (dúfam, že Crowe raz nakrúti film o hippies). Krásne rozhovory o kapelách (LedZep, Bowie, Sabbath, The Doors ...) a skvelá výprava (+ HUDBA!) robia tento film nezabudnuteľným. K tomu si prirátajte úžasných hercov - hlavne sexi Kate Hudson a brilantného Philipa Seymoura Hoffmana. Film je venovaný ľuďom, ktorý milujú rockovú hudbu 70s, tí to ocenia najviac. Ten kto je len konzument rádií a filmov, asi nepochopí, čo prežíva niekto pri sledovaní tohoto filmu. Nepochopí naplno, čo chcel Cameron Crowe docieliť, aké pocity chcel vyvolať, keď kapela zapredala svoju dušu peniazom. "Rock'n'roll is dyin'!" Je to taký malý film pre nás, rockových fanúšikov. Nechcem povedať, že ostatní sa pri ňom nezabavia, ale určite nie tak ako MY. Ak by bol jeden film, ktorý by som mal prežiť - bol by to asi Almost Famous. (16.04.2006)