Na pokraji slávy

Bol som navnadený štedrým hodnotením, ale výsledok ma jaksi neoslovil, napriek tomu, že mám filmy o hudbe a hudobníkoch veľmi rád. Je tu zopár dobrých momentov i celých scén, ale celkovo sa to vlečie a príbeh mi prišiel nezáživný. Prakticky 2 hodiny chlapec behá okolo kapely aby urobil článok snov. Celé je to akési jednotvárne a filmu chýba pestrosť. Jediné čo robí film zaujímavým je postava matky v podaní výbornej F. McDormandovej. Štetky boli vždy a všade, ale skladať im takú poklonu...U mňa slušný priemer, ktorý mal nabehnuté k štyrom hviezdam, ale nedosiahol na ne. Výnimočne idem proti davu. 60%. (19.02.2017)

Nesmírně zajímavý film o zákulisí světa rockových kapel se všemi atrakcemi svobody, alkoholu, trávy a nevázaného sexu, které se atrakcemi zdají být jen do doby, kdy člověk pochopí, že "skutečný svět" je někde jinde. I přes tento základní motiv atmosféra ani na chviličku neupadá do pesimismu nebo ještě hůř do moralizování, člověk se pořád pohupuje na příjemné vlně nadhledu. (25.06.2011)

"Most people, they're just waiting to talk. But you listen." Většina dnešní muziky má fakt hovno co říct. Ne, že by tehdy v sedmdesátkách, kdy šlo hlavně o rock'n'roll, oplývala nějakým geniálním filosofickým poselstvím, ale byl v tom pot a láska a zápal a s dneškem se to nedá srovnávat. Bohužel, jak řekl Philip Seymour Hoffman: "They've won." A právě proto byla exkurze do těchhle ještě nezkaženejch dob zatraceně zábavná. P.S.: Jason Lee coby Jeff byl dost fajn. Proč se zahazuje s chipmunkama??? (12.04.2012)

Neobvyklý filmový zážitek, jehož největší devizou jsou strhující scény koncertů, které dovádí diváka až na samou hranici divácké extáze a to nejsem "big fan" rockové hudby. Croweové pojetí příběhu a rocku jakožto umění a kultu je však nesmírně působivé a to i přesto, že tempo filmu je velice kostrbaté. Celý snímek se nese v oparu nostalgické atmosféry 70. let, která mi něco říká i přesto, že jsem se v oné době nenarodil. A to byl dle mého Crowův prioritní záměr. Oslovit široké spektrum publika a ukázat, o čem ta doba byla. A to se povedlo do puntíku. V jeho podání je to záležitost vpravdě znamenitá. (21.01.2006)

Viděl jsem pouze prodlouženou verzi a nemohu se pouštět do srovnávání, ale vystačím si s logickým faktem, že Director's Cut by měl být tím stoprocentním vyjádřením hlavního tvůrce filmu - a určitě chápu, proč Cameron Crowe k tomuto kroku přistoupil. Jedná se o příběh s mnoha významy, které se často nepodávají explicitně, ale divák je musí vyčíst z interakcí postav, z jejich vztahu k muzice, z nikdy nekončící éry hippies, která se do aktérů otiskuje, i z muziky samotné. A jestliže hudební fachman Crowe zvládá žánr road movie v tom nejuvěřitelnějším odkazu na vlastní hudební tripy či vyprávění ve stylu fiktivního Reinerova This Is Spinal Tap, tak se bohužel neubrání častým opakování a minimálně v režisérském sestřihu začnou konflikty mezi více či méně vykreslenými aktéry občas dost nudit. Musím ale uznat, že kdykoli jsem měl nutkání přetáčet, po chvilce mi v tom zabránil nějaký chytrý či vtipný dialog nebo scéna, během níž na mě poselství filmu vkusně a nenásilně doléhalo. Almost Famous je film pro užší skupinu diváků, kterým nevadí trpělivě přijímat osobní autorskou vizi a společně s hlavní postavou procházet světem, jenž se zdá být v průběhu důležitější než jeho příběh. Nebyl jsem úplně vtáhnut a podruhé bych do toho asi nešel, ale jako milovník tehdejší hudby a přemýšlivějších generačních děl jsem za zkušenost s tímhle většinově přehlíženým snímek rád.. 75% (14.10.2019)