Na pokraji slávy

Špičková zábava ! Mladý "novinář" najatý časopisem Rolling Stone doprovází fiktivní kapelu Stillwater na jejich turné po amerických městech roku 1973. Za doprovodné muziky rockových hvězd té doby poznává zákulisí koncertů i života kapel na vrcholu slávy. Cameron Crowe mě opět nezklamal a potvrdil, že (kromě režie :) muzice vážně rozumí a má ji rád. Já jsem zase rád, že jsem tenhle příjemný a vtipný film téměř bez hereckých hvězd, ale o to možná bezprostřednější, konečně viděl :) Také jsem si uvědomil o co nás, kteří jsme ve věku hlavního hrdiny, minulý režim okradl a jak jsme si tuhle krásnou dobu mohli užít - ne jenom shánět tyhle kapely po burzách (i když i to mělo svoje kouzlo :) (08.06.2003)

Nesmírně zajímavý film o zákulisí světa rockových kapel se všemi atrakcemi svobody, alkoholu, trávy a nevázaného sexu, které se atrakcemi zdají být jen do doby, kdy člověk pochopí, že "skutečný svět" je někde jinde. I přes tento základní motiv atmosféra ani na chviličku neupadá do pesimismu nebo ještě hůř do moralizování, člověk se pořád pohupuje na příjemné vlně nadhledu. (25.06.2011)

Co si budem nalhávat: Jako rokenrolový film je to mizerie. Jako vcelku příjemný (a dojemný) rodinný filmeček to ale obstojí. 100% nezávadný snímek, který neurazí možno aj starú mamu, čo vyrástla na dychovke a pekných ludových piesničkách. Řek bych, že by to schválila snad i speciální cenzorská komise SSM. Co mi neuniklo (a čeho jsem se dopředu obával): Přesto že se má příběh odehrávat v první půli 70. let, mezi řádky to občas zasmrdí nezbytnou politickou korektností 21. století. Marná sláva, pokrok/úpadek prostě nezastavíš. Zdá se, že ani ta sedmdesátá už nejsou co bývala. (05.02.2007)

Atmosférická bomba s úžasnou dobovou hudbou a Nepopsatelným feelingem. Skvělý casting a samozřejmě neodolatelná Kate Hudson, která sice jako herečka poměrně zhasla, ale zde podala opravdu zářivý výkon. Majstrštyk pana Crowea, kterému se také v poslední době příliš nevedlo, ale díky tomuto snímku budu každý jeho nový film očekávat s mírným napětím. 100% (05.05.2005)

Viděl jsem pouze prodlouženou verzi a nemohu se pouštět do srovnávání, ale vystačím si s logickým faktem, že Director's Cut by měl být tím stoprocentním vyjádřením hlavního tvůrce filmu - a určitě chápu, proč Cameron Crowe k tomuto kroku přistoupil. Jedná se o příběh s mnoha významy, které se často nepodávají explicitně, ale divák je musí vyčíst z interakcí postav, z jejich vztahu k muzice, z nikdy nekončící éry hippies, která se do aktérů otiskuje, i z muziky samotné. A jestliže hudební fachman Crowe zvládá žánr road movie v tom nejuvěřitelnějším odkazu na vlastní hudební tripy či vyprávění ve stylu fiktivního Reinerova This Is Spinal Tap, tak se bohužel neubrání častým opakování a minimálně v režisérském sestřihu začnou konflikty mezi více či méně vykreslenými aktéry občas dost nudit. Musím ale uznat, že kdykoli jsem měl nutkání přetáčet, po chvilce mi v tom zabránil nějaký chytrý či vtipný dialog nebo scéna, během níž na mě poselství filmu vkusně a nenásilně doléhalo. Almost Famous je film pro užší skupinu diváků, kterým nevadí trpělivě přijímat osobní autorskou vizi a společně s hlavní postavou procházet světem, jenž se zdá být v průběhu důležitější než jeho příběh. Nebyl jsem úplně vtáhnut a podruhé bych do toho asi nešel, ale jako milovník tehdejší hudby a přemýšlivějších generačních děl jsem za zkušenost s tímhle většinově přehlíženým snímek rád.. 75% (14.10.2019)