Celestínske proroctvo

Film podle knihy Jamese Redfielda, jenž k tomuto dílu napsal též scénář. A nutno dodat, že autorova spoluúčast na filmové podobě se na celém snímku značně podepsala. A dle mého ne zrovna positivně. Začněme ale tím lepším. Celestinské proroctví je ukázkou opravdu zajímavé myšlenky. Aura, duše, posmrtný život, kam lidstvo směřuje. Tomu všemu se tento snímek věnuje. Bohužel, metoda podání těchto myšlenek je podle mého skoro až Asylumovská (odvozeno podle brakového filmového studia Asylum). Na filmu a jistě i na knize jde silně cítit, že jej psal člověk silně nábožensky založený. Což James Redfield jako přívrženec Metodické církve skutečně je. Celý film by skvěle fungoval jako hodinový dokument. Klidně i smyšlený dokument o hledání pravdy dávného proroctví v rozvrácené zemi, která výzkumníky chce zastavit. Nebo by to fungovalo i jako samostatný příběh, kdyby v tom primárně o příběh šlo. Jenže největší chybou i pádem tohoto filmu je, že mu jde prioritně o myšlenky. Děj a postavy až na druhém místě. Všechno totiž krom té filozofie působí naprosto zbytečně. Armáda snažící se zničit něco, co je ve výsledku evolučně dané a tedy to zničit nejde. Postavy ženoucí se zbytečně do rizika, když ve výsledku nezáleží na tom, kde k poznání dojdou. Ale nějak se ty myšlenky musí sdělit, tak kolem toho uděláme akční guláš a divák si to nějak přebere. Takhle zřejmě autoři přemýšleli. Přitom nemusíme chodit daleko, abychom viděli, že hluboké a velice zajímavé myšlenky, jde také poutavě podat. Třeba takový Atlas mraků by mohl jít příkladem. Nebo ještě lepší vzor pro tento film: Poslední hřích. Oba stojí na tom, že filmový příběh v sobě nese nějaké myšlenky, které děj sděluje. A ne, že myšlenky v sobě nesou filmový příběh. A to právě sráží tento film strmě dolu. Díky tomu totiž, jsou vám dobré i špatné postavy ukradené a žádné emoce při smrti některé z nich vás nijak nezasáhnou. Což je též škoda. Snad se ho někdy v budoucnu chopí ruce mnohem povolanější. Paradoxně právě ty myšlenky by si to zasloužily. 50% (23.02.2014)

Celestinské proroctví je jedním z největších bestsellerů už několik let a jen málo kdo věříl, že takhle stejně dopadne i filmová podoba. První obrovskou minelou je stopáž, copak do 90 minut se dá "narvat" celý děj? Uričtě nedá, ale největší hrůza je ta, že si to vzal na starost neznamý režisér, co dělá jen TV tvorbu a ani ta mu příliš nejde. Na scénáři se sice podílěl i sám autor Redfield, ale taky vůbec nestojí za nic, ploché pasáže a často nevyrovnané slovní obraty. Takže místní hodnocení chápu a pokud se někdo vůbec nezajímá o duchovno, nemůže jít přes dvě hvězdičky. Ale já jsem touhle tématikou jednu dobu opradu žil a vyzkoušel kde co, proto vypouštím pohled filmového fanouška a v tomhle případě nehledím na laciné efekty, zmatenou režii, herecké výkony a další technické věci, pouze se zaměřuji jen a jen na příběh. (16.03.2008)

Kvazináboženský blábol se samochválně deklarovaným rádobyhumanistickým poselstvím (nebo spíše pózérstvím) - ryzí popduchovní kulturno pro všelijaké ty alternatívní >hledající< blouznivce na přelomu milénia v tom našem napapaném a pomateném euroatlantickém civilizačním okruhu... :-// . . . Ryze jako audiovizuální dílo natočeno pak otravně podbízivou televizní formou - asi jako oddechová záležitost pro fandíky zmiňovaného stejnojmeného >bestselleru< (sic!)... Takže v důsledku nakonec jen laciný (formou i obsahem) film. A opravdu si netroufám říct, zda BOHU ŽEL... :-( . . . Ta jedna hvězdička pak budiž dána kameře - hlavně za ty záběry přírodních scenérií (tedy jen ty opravdu přírodní a přirozené) - - - - - (Poprvé viděno na dvd 6.6.2008, komentář zde jako 11tý - 6.6.2008) (06.06.2008)

WTF... Možná to původně měl být takový příjemný duchovní film kombinující zenovou mystiku s raným křesťanstvím, ale co z toho vzniklo?! Děj nepřehledný až běda, nic nezachránil ani fakt, že spousta postav se chová tak, protože umí nahlížet do budoucnosti (berlička jak blázen). Tím úplně nejhorším není ani tak stupidní scénář, ale naprosto "do nebe volající" bláboly co vypouští z úst postavy. Tolik nesmyslných nicneříkajících unylých kliše, už jsem dlouho neslyšel. Hrůza, kterou snad ani zarytí kreacionisté nemůžou brát vážně. Jediné co se mi líbilo byly ty pěkné barvičky co hlavní postavy viděli, když se "sjížděli" na té své víře. 20% (24.07.2009)

Byl jsem natěšený z nových žlutých autobusů, tak jsem hned listoval v seznamu nabízených filmů, nepřekvapilo mě, že jsem 75 procent z nich viděl, ale i tak jsem měl příjemný pocit. Zvolil jsem pro mě neznámý snímek se seriálovými hvězdami z Gossip girl a Prison Breaku a zvolil jsem zatraceně špatně. To už bylo lepší po očku sledoval u sousedů Pařbu ve Vegas a A-team. Netušil jsem, že k této příšerné a nudné slátanině existuje literární předloha, o jejíž větší kvalitě rozhodně nepochybuji. Snad si příště ve Fun and Relax vyberu lépe anebo zvolím nějakou jistotu s Bradley Cooperem. (31.08.2011)