Poslední dům nalevo

Jeden z mála případů, kdy remake zvítězil nad původním filmem. Wes Craven ve svém režijním debutu nijak neoslnil. Je mi jasné, že si z toho tak trochu dělal legraci - brutální čin vs. veselá hudba apod. - ale podivná kamera, protahovaný rozjezd a směšné herecké výkony ze snímku dělají nudnou amatérskou záležitost. (10.12.2012)

Viděl jsem Bergmanův předobraz Pramen Panny, oficiální i neoficiální remake, tak už přišel čas na Cravenův dnes již klasický debut. Trochu jsem se bál, že znám příběh vlastně již z několika verzí, a tak mě to ničím nepřekvapí. Ale to by nebyl Wes. Namixovat klasicky sedmdesátkově syrový nepříjemně realistický a silný thriller o bandičce zkurvenců mučících a zabíjejících dvě bezbranné mladé dívky takřka šestákově groteskními scénami, skvělou, ale divnou hudbou (respektive hudebním výběrem), levným herectvím a masakrózní závěrečnou dvacetiminutovkou, v níž už si nebere žádné servítky, to prostě naklepe palici. Vcelku zajímavé. 3,5* (01.02.2015)

V tomto prípade rozhodne neplatí, že predloha je lepšia ako remake, pretože táto predloha potrebovala veľmi akútnu úpravu. Novší je rozhodne úplne iný level. Najviac mi tu asi vadila muzika, ktorú by som rozhodne videla radšej v nejakej groteske, no v horore sa mi zdala absolútne nevhodná. Možno to bol pokus o vyjadrenie absurdnosti celej situácie, lenže miesto aby umocnila pocit strachu, bola len neskutočne otravná. Druhý celkom výrazný nedostatok som videla v skoro úplnej absencii emócií čo sa týka hereckého obsadenia. Uznajte, že ak nájdete svoju dcéru mŕtvu nie je práve prirodzené aby ste nad jej pohodeným telom viedli vecný a pokojný rozhovor so svojím manželom. Možno sa vám budem javiť ako hysterka, ale ja by som zrejme bez nejakej tej slzy a zúfalstva asi neobišla. Príliš veľký zápal pre svoju vec neprejavili ani samotní maniaci a obete znášali svoj osud s celkom stoickým kľudom, čiže každý pripomínal robota. Jednu hviezdičku dávam za poslednú scénu kde otec bojoval s násilníkom, tá mi totiž aspoň vzdialene pripomenula, na aký žáner sa to vlastne dívam. (11.02.2015)

Svoje sympatie k režisérovi Wesovi Cravenovi neskrývam a je ho vidiet i pri mojích reckách na jeho filmy a tak je jasné, že som šiel do tohto filmu s istým nie očakávaným ale niečím takých, že si proste vo vlastnej hlave nedopustím pomysliet, že je to zlý film, ale určite som vela nečakal a to už z týhto dôvodu: je to predsa len nízkorozpočták a ktomu točený v rou 1972 a tie triky a vlastne celá filmová technika nebalo na takej úrovni ako je dnes, ale i napriek tomu film na mna pôsobil dobre. Dostali sme to čo sme mali, násilie počas celého filmu, fyzické, psychické + sexuálne ponižovanie a obtažovanie zakončené tým čo asi každý čaká. Ked sa dve naivné teenagerky dostanú náhodou do rúk trom resp. štyrom kriminálnykom po ktorých pátra polícia je zle nedobre. Craven nám ukázal a zobrazil celý konflikt dost reálne a nielen tak ako to môžeme vidiet v dnešných hororoch kde vrah svoju obet proste zabije a nič viac, nie že by to bolo málo, ale ked už daný vrah vie čo asi spraví a že svoju obet zabije tak si s nou aj užije. A toto nám dal Craven zobrazil nám, že naši kriminálnici sa chcú proste zabávat a nie len jednoducho zabávat a to je to ponižovanie a následné týranie obete. Dalej ma prekvapila tá nehanblivost herečiek, ktoré ukázali vic než som čakal. V dnešných hororoch vidíme hádam v každom druhom horore nahé ženské a ich odhalené poprsie, to ma už nikdy neprevpavý ked to vidím(ale ved ked už má film dostat Raiting "R" za krv, a vulgarizmy tak nejaká tá nahota už neuškodí nikomu), ale v tomto horore a vlaste v tých starších vidíme viacej než teraz, nieže by som sa v tom vyžíval, ale dost ma to prekvapilo. Celá recenzia: TU (15.07.2007)

Cravenův debut a zároveň asi i to nejbrutálnější dílo, jaké kdy mistr žánru natočil. Amatérské podmínky nebyly na škodu, právě naopak, jelikož i dneska působí tenhle film špinavým a neuvěřitelně syrovým dojmem. Celou tu zvrhlou zábavu umocňuje polodokumentární kamera, ta totiž slouží jakoby další osoba, díky níž je nám dovoleno sledovat zblízka všechny ty hrůzy. Hudba často a vtipně kontrastuje s děním na obrazovce, což atmosféru trochu narušuje, ale náplastí je závěrečná vybíjená, kdy se ke slovu přihlásí ostré zuby a motorová pila. Ale pozor, cenzurovaná verze se od té nesestříhané liší jako kuře od krocana. Důkazem budiž dvouminutový a detailní záběr na zkrvavené ruce, jak se téměř s láskou probírají v dívčiných vnitřností. Prostě síla, co si budeme povídat... (25.05.2011)