Hory mají oči

Zhodnotím to z opačnej strany. Alexandre Aja sa pri svojom remaku, až na nejaké tie výnimky, celkom verne držal tejto predlohy. Avšak zavalil ju ešte prašnejšou a horúcejšou atmosférou, drsnejšími a brutálnejšími scénami a nápaditejšími postavami ústredných mäsiarov. Táto pôvodná verzia tieto vecičky podáva v miernejšom podaní, zachováva si však znepokojujúci pohľad a intenzitu, ktorá vo svojej dobe mala určite viacnásobný účinok. Podobne ako TEXASKÝ MASAKER MOTOROVOU PÍLOU. (08.02.2011)

Jelikož nepatřím do klubu honičů Wes Cravena, ale mnohem důležitější je pro mě, jak film vypadá, než kdo ho stvořil, tak musím otevřeně prohlásit, že tento pseudo horor je ultimátní píčovina. Atmosféra funguje zhruba do doby, než se poprvé ukáže ta rodinka zaostalých dementů. Poté se to zvrhne v sebeparodující píčovinu, kde parta píčusů pobíhá sem a tam po poušti a nejnebezpečnější vrah je tam super inteligentní pes. Rodina kanibalů působí vyloženě směšně - to snad musí uznat každý nezaujatý divák. Americká rodinka se sice chová jako dementi a následuje jedno špatné a nelogické rozhodnutí za druhým, ale to už tak nějak v hororech bývá, protože přeci jen je to zajímavější, než kdyby všichni drželi hodinu a půl pohromadě a nic se nedělo. Za mě je tedy remake z roku 2006 o hodně lepší, a to po všech stránkách. Tenhle omyl nemá dynamiku a už vůbec ne napětí. Strašná sračka z pohledu dnešního diváka a nechce se mi věřit, že to někoho mohlo bavit (a už vůbec ne děsit) dokonce ani 70. letech. Koukatelných je přibližně 20 úvodních minut - do doby, než velkýho tlusťocha vyděsí letadlo a zajíc a nerozmrdá auto na rovince o jediný keř v okruhu kilometru. Zajímavé bylo, že už se následně v této letecky frekventované oblasti do konce snímku jediné letadlo neobjevilo. [15 %] (07.02.2021)

Pět let trvalo, než Wes Craven po dodnes znepokojujícím The Last House on the Left natočil druhý film. Stejně jako svůj debut, i Hory mající oči nejen režíroval, ale také k nim napsal scénář a sám si je sestříhal. Fabule by nemohla být jednodušší: americká střední třída je uprostřed pouště konfrontována s něčím, čeho existenci si v bezpečí svých domů nepřipouští. Rodinu republikánů (což se projevuje jejich vřelým vztahem ke zbraním a pokryteckou vírou v Boha) čeká intimní seznámení s rodinou zdegenerovaných kanibalů. Film je o poznání méně šťavnatý a zneklidňující než námětově podobný Texaský masakr motorovou pilou. Chybí mu zejména ošuntělost Hooperova kultovního hixploitation, dokonce i kanibalové zde vypadají v nejlepším případě jako banda loupežníků z české televizní pohádky. Nejde z nich strach a z jimi konaného násilí toho tolik nevidíme. Není důvod se bát, v důsledku čeho Hory fungují lépe v „nastavování zrcadla“ společnosti než v navozování pocitu hrůzy. Za pozornost stojí, že Craven neužil tradiční rozdělení na společnost technologickou a před-technologickou, neboť moderní technologie používají i divoši. Jednoduše se naučili ovládat civilizační vymoženosti, jakkoli sami civilizovaní nejsou. V užívání technologií navíc dosahují lepších výsledků než hrdinové, jež jindy spolehlivé hračky opakovaně zrazují, nejvíce v okamžiku, kdy jimi chtějí někoho zabít. To se jim podaří až s použitím barbarštějších prostředků vyžadujících bezprostřední fyzický boj tělo na tělo (sekera, dýka). Jinými slovy, chceš-li přežít v divočině, musíš se sám stát divochem. Právě v okamžiku odhalení tohoto monstra uvnitř nás, v okamžiku přímého útoku na kameru, psychoanalyticky hutný (ztráta otce, matčin strach z hadů, Plutova frustrace po odepření sexu) snímek končí. Žádný doslov, který by navrátil status quo. Poper se s tím, jak umíš, milý diváku. Hlavní obětí, zbaveno stejně jako celá filmová rodina pocitu bezpečí, jsme nakonec mi. Velmi zneklidňující, velmi cravenovské. 65% Zajímavé komentáře: tron, Mr.Apache (20.09.2012)

Já tomuhle originálu hraničních 70% dám. Burani jsou burani s vlastním xichtem, herci nemají žádný dementní masky, napětí se filmu taky najde, potěšila mě psí odplata, taky jsem uvítal absenci otřesné hudby, jak bývá u starších kousků zvykem. Rodinka se nechová jako banda vylízanců, o exploitační momenty taky lze zakopnout, tak proč ne....3,5* (26.11.2013)

Wes Craven je tak trochu packal, ale nutno uznat, že občas má výborné nápady. V každém z uplynulých desetiletí měl alespoň jednu světlou chvilku, kdy se mu podařilo výrazně zaujmout vskutku široký okruh publika. V 90. letech to byl Vřískot, v 80's Noční můry z Elm Street, a v 70tých právě Hory mají oči. Ty disponují výborným námětem, což ostatně potvrdil i úspěšný Ajův remake, v němž bylo znovu dobře zúročeno hned několik silných scén. Např. působivé přepadení karavanu je v obou zpracováních takřka totožné (a v žádném z nich nechybí papoušek :-). Hory byly jedním z největších horrorových kasaštyků amerických kin druhé poloviny 70.let, a lebkoun Michael Berryman se stal díky nim nadlouho velice populárním maskotem. (Zvláště mezi rockery se Berryman těší dodnes mimořádné oblibě: Mötley Crüe ho prostě nemohli nemít ve videoklipu Smokin' In The Boys Room, a shock-rockový šílenec Rob Zombie zase ve svém filmu Devil's Rejects.) Na Horách, co mají oči, jsou pěkně vidět Cravenovy hlavní neduhy i klady: Ochotnická topornost a diletanství, které je současně přebíjeno obrovským nadšením pro věc, a nesmírnou odvahou vyhýbat se zaběhaným postupům, u podobných snímků běžným. Nejlepší filmy Wese Cravena totiž disponují jedním velkým kladem: Uměním nepředvídatelnosti. Jak ve Vřískotu, tak v Nočních můrách, ani tady nikdy dopředu nevíte, co vás v následujících chvílích čeká, a jakými podivnými zákruty se bude příběh ubírat. Víte, že něco se dít určitě bude, to ano. Ale kdy, jak a co, kdo přežije, a kdo zemře, to vskutku nelze spolehlivě předpovídat. Jsou horrory které nestárnou. Cravenovy Hills Have Eyes k nim bohužel nepatří. Jak ale ukázal úspěch Wrong Turn (jedné z novějších variací stejného tématu), příčina tohoto zestárnutí určitě nespočívá v samotném námětu. Ajova nová (mnohem bombastičtější) verze zase dokazuje, že problém není ani ve scénáři. Problémem je určitá levnost podání filmu, a jeho nechtěné diletanství. Tyto mouchy však rozhodně nevadily tisícovkám spokojených diváků, které v 70. letech udělaly z tohoto snímku hit, jenž se stal kultem. Jak už bylo řečeno, geniální diletant Wes Craven později ještě několikrát prokázal, že úspěch Hor nebyl náhoda, a že dobré (i když ne úplně originální) nápady obvykle dojdou ocenění. A to přesto, že jejich zpracování může být všelijakých (klidně i pochybných) kvalit. (30.09.2007)