Hustle a Flow

Doporučuji jako instruktážní video panu Rytmusovi a jemu podobným kašparoidním panákům, kteří kolem sebe rozhazují eura, rádoby drsné rýmy a tváří se u toho zarputile jak předsedové JZD. Ono hip hop to měl coby těžký underground vzklíčivší v 70tých letech ze sociálně-patologického podhoubí vždycky blíž do kriminálu než k pobočkám Louise Vuitona či Gucciho. Craig Brewer to moc dobře věděl a do filmu dostal právě onen kýžený feeling, který toho dokáže divákovi zprostředkovat mnohonásobně víc než stovky stran odborných textů nebo hodiny strávené před MTV... (30.06.2011)

Jo, jo, produkující John Singleton a hlavně režírující/píšící Craig Brewer zkrátka ví jak na mě. Právě scénář si se svými hrdiny zahrává jak na houpačce života. I Vás chvilkami bezelstně ukolébá a budete věřit, že jít za snem je opravdu hračka a procházka růžovým sadem. Následně výborného Howarda ale srazí do kruté, tvrdé reality, která je zároveň vystlaná feel good atmosférou. P.S.: Herci a "hudební čísla" jsou prvotřídní. 80 % (28.10.2008)

Původně jsem na tenhle film ani nechtěl koukat, ale po chvíli černošského hláškování jsem uznal, že chvíli vydržím. Nakonec jsem vydržel až do konce, ale ne proto, že bych z filmu byl nadšený, jako spíš z toho zděšení, jak někdo může žít. K tomu Hip hop jde mimo mě, ale uznávám, že tady ta muzika měla vcelku smysl. (03.02.2017)

Nejsem ani odpůrce ani echt fanda a nebude to ani nic mezi tím, hudba je tak rozmanitá a na tuhle už nemám kapacitu, ALE: pokud jde o vášeň, zvedám vysoko obě ruce ZA. Hustle a Flow na ní stojí a tím si mě získal, nakonec to se mnou nebude tak tragické, protože při těch nahodilých improvizacích jsem měla husinu jak struhadlo - ty songy měly neskutečný říz. Příběh o cestě za snem měl i nezbytnou dávku hysterie a banalit, ale to je v hudebním filmu s vášní snad přímo žádoucí. Ps: DJ Qualls - hubený bělásek jakožto muzikant v černém filmu - lahůdkový!!! (10.06.2007)

Najpríjemnejšie filmové prekvapenie za hodne dlhú dobu. Dráma o ľuďoch z tej najspodnejšej spodiny Memphisu, ktorá nič neprikrášľuje a snaží sa pôsobiť čo najreálnejšie a najuveriteľnejšie. Hrdinom je pasák a drogový díler DJay, ktorého jediným a hlavným cieľom je vymaniť sa zo svojho prašivého sveta a podľa vzoru svojho bývalého kamaráta Skinnyho Blacka sa presadiť v hudobnej brandži. Podobné postavy vo filmoch s podobnou tematikou bývajú väčšinou prudko idealizované a pôsobia až trápne kladne, v Hustle & Flow to tak nie je. DJay je sebec, ide mu predovšetkým o seba samého, kvôli novému mikrofónu neváha nariadiť svojej šlapke, aby sa proti svojej vôli vyspala s postarším predavačom; keď ho jeho bývalá šlapka (momentálne striptérka) naserie, bez všetkého ju vyhodí aj s jej malým dieťatom z domu a nechá ju napospas osudu; kvôli peniazom stále predáva drogy atď. Film sa aj v ostatných aspektoch snaží vyhýbať všemožným klišé. V úlohách šlapiek nečakajte žiadne dokonalé sexbomby ani momentálne "divy" pop music, lebo sa v žiadnom prípade nedočkáte, holky vyzerajú presne adekvátne svojmu "povolaniu". Koniec takisto nie je presladený, ale ani prehnane pesimistický, je taký správne horkosladký. Hlavnou devízou filmu je potom excelentný Terrence Howard. Jeho nominácia na Oscara je plne zaslúžená a svojho DJaya obdaril skutočným charakterom a spravil z neho uveriteľnú a živú bytosť. Hustle & Flow je skvelý film a odo mňa má bez všetkého 9/10 (03.02.2006)