Pohádky o mašinkách

Absolutní legenda dnes již několika generací - o které jsem si upřímně až doteď myslel, že je mnohem starší:) Pročež jsem si musel opravit dataci některých událostí, zejména tedy toho, že duchovním otcem hipsterských brýlových obrouček není černokněžník Zababa, ale Darek Vostřel v Šíleně Smutné Princezně (a ne naopak:)). Ale k našemu večerníčku - řekněme si to na rovinu, po stránce animační je to docela bída. Na druhou stranu ale všichni, kdo s Mašinkami měli co do činění, jistě potvrdí, že o vizuální stránce to není. Hlas pana Ráže, a hlavně text, který přednášel, to je neopakovatelný zážitek. Zvlášť když jednotlivé pohádky snesou srovnání snad jen s originalitou Čapkova Devatera Pohádek. 90% (05.10.2019)

Seriál a kniha, které si z dětství nepamatuju. O to víc si je užívám se svými dětmi. Krásně vyostřené charaktery postav a navíc kluk Pašíček, který se vždy vynoří ve správnou dobu, aby vyřešil některý z těch problémů, se kterými si dospělí vůbec neví rady... Zajímavé komentáře: otík, Karlos80, 3DD!3, swamp. (15.09.2014)

Nepřekonatelný Večerníček o mašinkách, panu Blahošovi, Pepíčkovi, nejvyšším panu železničáři a černokněžníku Zababovi v nezapomenutelném podání vypravěče Vladimíra Ráže. Jediné, co mě vždycky jako kluka mrzelo, byl konec dílu vždy jakoby uprostřed rozvyprávěného příběhu. Pro pokračování jsem pak skoro nemohl dospat. :-) Pokaždé, když si na tento Večerníček vzpomenu, si říkám, jaké jsme vlastně měli velké štěstí, že jsme mohli vyrůst na takových laskavých pohádkách a ne na podobných nestvůrnostech jako třeba Teleblbís. (26.02.2012)

Jeden z mých nejoblíbenějších večerníčků, co říct víc. V dětství jsem si samozřejmě užíval ty samotné příběhy a vnímal personifikované vlastnosti neživých strojů, hlavní melodii nebo přednes V. Ráže. Dneska už coby člověk s lepším povědomím o okolí Prahy vnímám navíc i místopisné názvy - Zadní Třebaň, Liteň nebo Všenory. Mimochodem od dětství si pamatuji, že ze Smíchovského nádraží vede kouzelná výhybka do jakéhosi tajemného Zababova. Když jsem si už v dospělosti projel trať č. 122 vedoucí ještě zastávkou Praha-Smíchov severní nástupiště přes dva viadukty až na Zličín, vlastně jsem se na takové tajemné trati ocitl. Kdo si tzv. Pražský Semmering někdy projel, mi dá jistě za pravdu. Jen místo kouzelného Zababova se člověk ocitne na sídláku v Řepích a těžko očekávat, že by se tamní zlí obyvatelé změnili na hodné, jako se to stalo černokněžníku Zababovi. :-) (06.03.2016)

Je neuvěřitelné, jak stále krásně učínkuje v době pendolín na naše malé (a na mně!) tahle série příběhů o panu Blahošovi, nejvyšším panu železničáři a kouzelníku Zababy ze Zababova. Možná díky těmto pohádkám bude děti jednadvacátého století stále vědět jak vypadají parní mašinky (tedy ty, kterým je rodiče naživo ještě neukázaly). A přiznám se, že vznik seriálu bych v klidu posunul nějkam do šedesátých/sedmdesátých let a ne do roku 1987 !!! Ačkoliv se jedná o kreslené příběhy, na člověka až neskutečně dýchnou slova jako - výtopny, depa, staré Smíchovské nádraží... Samozřejmě nelze opomenout magický líbezný hlas pana Vladimíra Ráže, který nás pohádkami provází... Jakoby člověk cítil ten zvláštní pach z kouře po hořícím uhlí... Pohádky o mašinkách patří rozhodně mezi naše nejkrásnější pohádky a večerníčky. * * * * (24.04.2012)