Une trop bruyante solitude
Allzu laute Einsamkeit
Too Loud a Solitude
Réžia:
Věra CaïsScenár:
Věra CaïsKamera:
Isidore MankofskyHrajú:
Philippe Noiret, Jean-Claude Dreyfus, Vlastimil Brodský, Jiří Menzel, Květa Fialová, Dana Morávková, Martin Dejdar, Yvetta Blanarovičová, Michaela Kuklová (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Starý papír, starý lis a Philippe Noiret v tragikomedii, natočené na motivy románu Bohumila Hrabala. Stárnoucí Haňta pracuje ve sběrně jako balič starého papíru, chystá se do důchodu a lis, u něhož léta pracuje, si chce vzít s sebou. Žije si své poklidné dny plné obyčejných i neobyčejných setkání s lidmi, kteří přivážejí papír do sběru, i s imaginárními hosty, ať už to jsou svatí, literární postavy nebo autoři knih, jež lisuje. Čte si, sní o krásné cikánce Ilonce a popíjí s přáteli, mezi nimiž jsou profesor, cikáni i kostelník. Poklidný život se mu však nečekaně začne hroutit a zklamaný muž, jenž nečekaně ztrácí smysl života, vidí jediné řešení, jak završit své celoživotní dílo. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (87)
Filmový Hrabal je snesitelnější než literární, ale stejně je to vždycky o ničem. Tohle taky. ()
Kdyby mě nenutili jít na to povinně se školou, navíc v době, kdy jsem tomu vůbec neměla šanci rozumnět, tak bych to ohodnotila líp. Uznávám, že je to skvělej film podle skvělýho Hrabala, se skvělým Philipem Noiretem, ale ta povinná školní projekce mě děsí dodnes:-) ()
Mala by som si častejšie pripomínať, že existujú knihy, podľa ktorých by sa nemali točiť filmy. A ak sa natočia, nemala by som si ich pozrieť. Príliš hlučná samota patrí k mojim najobľúbenejším knihám, o to väčšie bolo moje sklamanie z tohto filmu, v ktorom žiaľ nefungovalo nič z mágie, ktorou je samota pána Hrabala presiaknutá. ()
Lisovač papíru Hanťa z pera Bohumila Hrabala má tvář francouzského herce! A ten je v té roli vynikající. Zdárně mu sekundují i další čeští herci a myslím, že tento přvod na filmové plátno se celkem zdařil. ()
Hrabala milujem. Ale z Hrabala v tomto filme nič nie je... Chodia sprava doľava a šmidlajú na čelo. Hm. ()
Svět na pomyslném okraji společnosti ve smyslu materiálním může být velmi barevný, když vám společnost dělají skvělí literáti, umělci, filozofové a krásné cikánky plné života. Existuje určitě mnoho způsobů, jak přenést Hrabala na filmový pás. Jedním z nich je barevná filmová fantazie, která se v tomto případě, myslím, povedla. Obdivovala jsem úžasné obrazy a celkovou barevnou kompozici filmu, místy mi připomínala snivé Saudkovy fotografie z jeho sklepního ateliéru. Výborně je doprovázela krásná hudba a výkon Philippa Noireta skutečně potěšil. ()
Vůbec nejde o to, že jugoslávská režisérka nemůže pochopit českého Hrabala. Jde o to, že poskládat skvělé herce a myšlenky do filmu chce víc, než chuť udělat moudré a hluboké umění. S Noiret se raději proběhnu plytkým cajdákem za Torzem Jupitera. PS: nikdy by mě nenapadlo, že u filmu s Hrabalovou předlohou budu mít nakonec problém i s dabingem. ()