Une trop bruyante solitude
Allzu laute Einsamkeit
Too Loud a Solitude
Réžia:
Věra CaïsScenár:
Věra CaïsKamera:
Isidore MankofskyHrajú:
Philippe Noiret, Jean-Claude Dreyfus, Vlastimil Brodský, Jiří Menzel, Květa Fialová, Dana Morávková, Martin Dejdar, Yvetta Blanarovičová, Michaela Kuklová (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Starý papír, starý lis a Philippe Noiret v tragikomedii, natočené na motivy románu Bohumila Hrabala. Stárnoucí Haňta pracuje ve sběrně jako balič starého papíru, chystá se do důchodu a lis, u něhož léta pracuje, si chce vzít s sebou. Žije si své poklidné dny plné obyčejných i neobyčejných setkání s lidmi, kteří přivážejí papír do sběru, i s imaginárními hosty, ať už to jsou svatí, literární postavy nebo autoři knih, jež lisuje. Čte si, sní o krásné cikánce Ilonce a popíjí s přáteli, mezi nimiž jsou profesor, cikáni i kostelník. Poklidný život se mu však nečekaně začne hroutit a zklamaný muž, jenž nečekaně ztrácí smysl života, vidí jediné řešení, jak završit své celoživotní dílo. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (87)
Asi jsem zmlsán vyprávěním pana Menzela, ale tady mi to prostě vůbec nesedlo, ač se pan Noiret snažil sebevíc. ()
Vážení přátelé...Kdo krucinál je tahle Věra Cais ? Čím se kvalifikovala k tomu, aby mohla zfilmovat jednu z nedůležitějších Hrabalových knih ? Našel jsem o ní, že před tím natočila snad jen dva filmy ve Francii...Její další pokus také podle toho dopadl...Naprosto postrádá Hrabalovu poetiku i filozofickou podstatu...Velmi slabý kousek, který ve mě nezanechal žádný otisk, žádnou vzpomínku...Velká škoda...To i krátkometrážní Sběrné surovosti, z roku 1965, které natočil začínající Juraj Herz, podle Hrabalovy povídky, jež předcházela pozdější Příliš hlučné samotě a ve které se poprvé objevuje postava Hanti, je vedle filmu Caisové naprosté veledílo... ()
Je to na rozmezí mezi 3 a 4, tzn. 3,5/5 ()
Jediné co se mi na tomto filmu líbilo, byla Markéta Hrubešová. Za ní jedna, jinak velmi špatně zpracovaná předloha... Nezachránil ji ani Noiret. ()
Kniha výborná.. Ale tohle.. to mne moc nenadchlo.. ()
Příliš hlučná samota pro mě bylo spíše Příliš nudnou podívanou. Asi neumím ocenit dlouhé záběry a hloubku vyřčených myšlenek. Co se dá dělat.... jdu si zapnout Blejda. ()
Takový netradiční Hrabal, Noiret se k tomu hodí. Nemám s tímto filmem vůbec problém a ten konec je naprosto senzační a stylový. ()
Hrabal nikdy nebyl můj nejoblíbenější spisovatel, ale takhle blbej film, který nedrží pohromadě si fakt nezasloužil. Jediný čím se zapamatuje je účast tehdejší francouzské hvězdy Philippe Noiret, což v roce 1994 ulovit takovou hvězdu do české kinematografie bylo něco nevídaného. ()
Měla jsem pocit, že Ph. Noiret toho Hrabala četl v islandském překladu. ()
Film jsem viděl před lety. Dnes znovu a....nějak mi to docvaklo a jeden bod přidám. ()
Zklamání... ()
Nuda.....nuda.....nuda.....nud....nu.....n..... Hrabala fakt umí asi točit jen Menzel :-( ()
Nebudu filmu přidávat jen proto, že pochází z mé rodné země a je na motivy českého autora. Snímek bych charakterizoval jako příliš dlouhou nudnou slátaninu nezáživných scén, ve kterých jsem i postrádal nějakou hlubší myšlenku... ()
Veliké zklamání. Adaptace mé velmi oblíbené knihy od Bohumila Hrabala, Příliš hlučná samota, kde ve výkupu a lisovně papíru pracuje Haňťa (toho měl hrát Broďa) bohužel Francouzi nepochopili českou poetiku díla. Měl to režírovat Menzel ve své největší formě takto bohužel spadá tento film do šedého průměru. ()
Kniha ano :) Film? Děkuji, raději: ,,Ne..." Ale tu knihu doporučuji velmi, nemá ani 100 stran! ()
Tenhle Hrabalův film, jsem asi nepochopil a nejspíš proto jsem ho po znuděné hodině vypnul... ()
Nejslabší film podle Hrabala ()
Možná budu k Bohumilu Hrabalovi až příliš přísný, ale pokud je stejného ražení jako film i knížka, tak se jí zřejmě vyhnu obloukem. Vůbec jsem totiž nepředpokládal, že by mohlo podle jeho novely vzniknout něco tak neuvěřitelně ksindlovního, jako je tento film z roku 1994. Kdyby v tom alespoň nehráli skvělí francouzští, ale hlavně čeští herci začátku devadesátých let, pak bych byl schopen tohle všechno nějak přežít. Ale takhle?? Hrůza, ve které se vlastně skoro nic nestane a která po téměř dvouhodinách skončí bez toho, aby vás nějak hlouběji zasáhla. Maximálně vás dojme Hanťova péče o staré a vyhozené knížky, ovšem jenom v tom případě, že tuto lásku sdílíte též. Jinak naprostá ztráta času... ()
Ten film není tak špatný, jak se zdá, ale měl to dělat Menzel... ()
Až moc smutné... I na můj vkus moc. ()