Réžia:
Viktor PolesnýScenár:
Eva HudečkováKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Milan KymličkaHrajú:
Danica Jurčová, Zlata Adamovská, Jiřina Bohdalová, Vladimír Dlouhý, Zdeněk Dušek, Arnošt Goldflam, Hana Gregorová, Jiří Langmajer, Svatopluk Skopal (viac)Epizódy(9)
Obsahy(1)
Devítidílný televizní seriál O ztracené lásce byl natočen podle stejnojmenné knihy a scénáře Evy Hudečkové. Říši krále Skrčka z Fištrónu postihne prokletí, jedno neštěstí stíhá druhé, lidská srdce se naplní bezohledností a krutostí, ztracen je i královský syn Pravoslav. To všechno způsobilo zpupné rozhodnutí krále vykázat ze země lásku jako nepotřebnou a bezvýznamnou věc. Naději pro budoucnost přináší venkovské děvčátko Honza. Přestože jí sudičky daly do vínku mnoho požehnaných vlastností, neuchrání ji od osudových ran a bolesti. Musí projít mnoha těžkými zkouškami, je stíhaná spíš zlem než dobrem, stává se terčem zášti a zloby. Honza se ale odmítá podřídit zlu a nenávisti, hledá ve svém srdci lásku jako jedinou možnou cestu k ostatním lidem. Snaží se zachránit osud milovaného prince Pravoslava i celé země, často se ocitá v nebezpečí smrti, když se obětuje pro jiné. Její strastiplnou pouť provázejí pohádkové bytosti, často stejně nevyzpytatelné jako lidé, s nimiž se na životní pouti potkává. Šťastný konec vše napraví, je však draze vykoupen a cesta k němu vede peklem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie používateľa Nick321 k tomuto seriálu (7)
O ztracené lásce (2002)
Jako upřímně- pohádka to úplně není. Má to pohádkové motivy, ale řeší se tam věci, kterým většinou děti ještě nemůžou rozumět a v tom je právě to kouzlo těch oddělených světů. Že děti vstupují do světa s nějakou důvěrou, nemají žádné starosti, nemusí hluboce přemýšlet nad některými věcmi. Zde je toho k přemýšlení dost. Válečné království rodu Skrčků dobývá jednu říši za druhou a královna Běluna se v bojechtivém pominutí zaváže výměnou za pomoc v bitvě věnovat své spojenkyni bohyni Krutoslavě "kohokoliv ze smrtelníků". Kohokoliv je dost nebezpečné slovo, bohyně si samozřejmě vybere jejího nově narozeného chlapečka. Poslední nadějí je Láska, ale tu jeho otec Skrček při oslavě vyžene jako "bezcenné smetí". Krutoslava si tedy chlapce odnese do své říše a Skrčkova země zůstává prokletá nejméně 18 let. V seriálu je pár věcí nejasných, pro mne třeba to, co vlastně Krutoslava zamýšlela s Pravoslavem, když ho měla zároveň jako vězně a zároveň ho učila různým věcem, jestli z něj chtěla mít svého nástupce nebo že třeba nepomyslela na ozbrojený vpád do Skrčkovy říše. Taktéž zůstává záhadou, jak to, že za 18 let nikdo nenašel vstup do Krutoslaviny říše, když evidentně odtamtud fyzická cesta vedla, nebyla to jiná dimenze. Jinak v seriálu pozorujeme hlavně osudy Honzy, holky, kterou její hašteřiví rodiče zprvu vydávají za kluka, protože holka je podle nich k ničemu a leda pro ostudu. Cokoliv jde na Honzu svést, to si odpíská za ostatní, přijde mi, že Honza má podobný osud jako Divá Bára. V seriálu je hodně podobenství, lidových pověr a ukázek starých zvyklostí a svátků. Je tam kladený výchovný důraz na morální křesťanský kodex (což je jedna z věcí, co mi vadí, protože křesťanství je dost naivní směr z mého pohledu). Volba prostředí i kostýmy byly nádherné. Co se hudby týče, seriál by si zasloužil nazvučit lépe, muzika mi přišla nudná. S hereckým obsazením jsem spokojený. ()
Epizoda 4 (2002) (E04)
Seriálově zajímavou postavou je Janek a jeho vztah k Honze. Přestože se na ni už od dětství neustále utrhuje, přijde mi, že v koutku duše Honzu miluje, ale jednak ho trápí výčitky svědomí, že jí defacto zabil rodiče, jednak je to povahově slaboch a jednak si myslím, že ani neví, jak jí to říct, že k ní něco cítí. Co taky chtít od člověka, který vyrůstá na statku, kde každý každého šidí, kde vládne lenost a ukrutnost a kde není láska, jenom chtíč bez citu. V tomhle Honza naprosto vyniká a zastiňuje celou vesnici, která se vůči ní cítí zahanbeně, že nedokážou milovat tak jako ona a proto rádi věří škodolibým pomluvám vůči Honze, aby nemuseli čelit pravdě. Všichni chodí na mše a na kázání, ale jde to jedním uchem tam, druhým ven a nikdo se podle toho neřídí. ()
Epizoda 5 (2002) (E05)
Divím se, že se Honze chce v tak zlém statku a v takové vesnici setrvávat. Není nevolnice, měla prodat chalupu a odejít bydlet jinam a nebo žít jako tulačka, furt lepší než čekat, kdy ji ta povedená vesnice pro obveselení mysli zlynčuje. Takové události jako byl příjezd Floxíny by byly potřeba častěji, pěkně je vystrašila a jednoho si vzala s sebou. "Můžeme jít s vámi?" - "Buďte trpěliví červíčkové, přijdu si pro vás, až bude čas. Ale támhle Janek už je dost zralej, aby si se mnou vyhodil z kopejtka. Co říkáš chlapče co? Hehe. Když mě utancuješ, dostaneš toho nejlepšího koně. Anebo bys radši hrnec plnej zlaťáků, co?!" ()
Epizoda 6 (2002) (E06)
No teda Jan Ťuntěra je asi největším antagonistou seriálu. Předtím: "Bůh mi Tě seslal Honzo, nevím, co bych si v té bídě bez Tebe počal", o něco později tentýž díl, poté co se za něj Honza odmítne vdát: "Král s ní udělá krátký proces. Pojedem se podívat, až tu její kebuli napíchnou na kopí a vystaví ji na cimbuří". Jedině dobře, že celý ten jeho barák shořel i s ním. ()
Epizoda 7 (2002) (E07)
Princezna Ruměna pobavila asi nejvíc, prej "Až dobudu Rozumberk, všechny ty senilní dědky dám vplíst do kola, jahaaaaa!!!" xD Popravdě smysl těch hradních myší jsem nikdy nepochopil, ačkoliv jsem seriál viděl vícekrát. Dá se říct, že ty zkoušky Rozumbradů byly takový IQ test, jestli žadatelka o vysvobození prince nevyhoří na obyčejné hlouposti. Když hlavní Rozumbrada řekl Honze, že v Krutoslavině říši může bojovat pouze láskou, dobrem a pravdou a nikdy nesmí použít opak těchto vlastností, dost by mne zajímalo, co by se stalo. Nejspíš by se Honza dostala do takové situace, ze které už by nebylo záchrany pro nikoho. ()
Epizoda 8 (2002) (E08)
Teda to Krutoslavino služebnictvo - mátohy - by strčily do kapsy kdejaké zombie z post-apo seriálů, z těch šel strach. Mrtvolně bledé bytosti ale neskutečně agresivní a hlavně přemýšlející, oproti bezduchým zombiím. Moc jsem nepochopil, proč se Honza s Pravoslavem tak dlouho zdržovali v Lunaparku snů, který byl evidentně napěchovaný zlými bytostmi a každá další zkouška, které byla dvojice vystavena, byla doslova hra se smrtí. To scénáristce došly nápady, kde všude by se dala točit zlovolná říše? Ale potěšilo mne, že strůjkyni všeho zla- Krutoslavu - jsme v seriálu neměli možnost spatřit, to by bylo dost tuctové. Je lepší, že zde figurovala jako pouze vyprávěné ale stále hrozící nebezpečí, kterého by se vetřelci v její říši měli bát. ()
Epizoda 9 (2002) (E09)
Závěrečná epizoda, začne završením Janina utrpení, že princ Pravoslav, pro kterého nasazovala Xkrát život si hledí hlavně sám sebe a ve chvíli, kdy se ona topí, tak najednou sebere všechny síly, o kterých předtím lhal, že je nemá, a pádluje s loďkou pryč, a ještě jí po tom všem řekne větu "Když jsi byla utopená, bylo všechno daleko snadnější". Měla ho nechat Poběhlicím, Čičulínám, nebo mátohám napospas. Jenže na to byla Honza příliš plná lásky a důvěry, aby tohle udělala. To je něco co Pravoslav nepochopil. "K čemu bys mi byla? Vždyť neumíš ani v člověku vzbudit strach". Jenže někdo, kdo v lidech budí hrůzu a zjednává si pořádek násilím, někdo takový by ho nikdy nedokázal osvobodit a on by hnil v Krutoslavině žaláři nadále. Ten konec byl pro mne vždy nejdivnější z celého seriálu. Na místě Honzy už bych se do Háječka nikdy nevrátil. A ona si tam přijde, a ti, co ji předtím poslali na smrt, ji vítají a zdraví, jako by se nechumelilo. Hmmm.... ()