O ztracené lásce

Celý seriál jsme s kamarády ve Švýcarsku zkoukli hned několikrát, a to z toho důvodu. Je to naprostý, totální psycho (skleněná koule, Janek, myší orchestr, zámek). Prvních pět dílů seriálu je na českou pohádkovou scénu vcelku unikát, v pátém díle nastává přelom a poslední čtyři díly jsou naprosté psycho ve stylu lacině natočeného snímku na přelomu tisíciletí (vypovídá o tom režisérova technika a styl točení). Teď se dostanu k Čičulínám: tyhle děvky by měly v seriálu zrušit a natočit s nimi vlastní snímek ve stylu laciných pornofilmů osmdesátých let minulého století. Herecké obsazení seriálu vcelku sedlo, překvapila Lucie Bílá v roli Pavoučnice Sklepnice, stejně jako kat, který se výrazem ve tváři ztotožňoval s D. Landou. Nečekaný konec (mile) překvapil, s psychotropní látkou v krvi 5/5. (21.08.2011)

Já jsem Láska. Tolik jsem toho o tobě slyšela… Kam máš namířeno? Hledám lidské srdce, které po mně touží. Takových jsou přece tisíce! Kdepak, spousta lidí se mě bojí, někteří mnou pohrdají. Moc ráda jsem si tuhle mystickou pohádku po letech připomněla. Viděla jsem ji vícekrát a pokaždé mě oslovila stejně. Pohádková je v příběhu základní tenze mezi dobrem a zlem, jednotlivé postavy zosobňují různé morální přístupy, tak jak je dobro i zlo přítomné v různých stupních a podobách v jednom každém z nás, a spolu s nimi pak vytváříme souhrn tohoto světa. Ač se pohádka do jisté míry nemůže vymanit z mezí, které jí poskytuje zázemí několikadílné televizní série, a to zde cítíme někdy více a někdy méně, celkově je to velmi silné, působivé dílo pro každého přemýšlivého člověka. Symboly nás navrací do zlatých časů mytologie, v nichž jsme byli bez zbytku ve spojení s tím, z čeho vyvěráme. Některé obrazy jsou tíživé a složité, některé situace dojemné, jiné roztomilé, použité výrazové prostředky i dialogy občas poskytnou i námět pro zasmání. Něco se tu dozvíme o lidských předsudcích a mezilidské nesnášenlivosti, ale taky o pokoře a čeho je možné s ní dosáhnout, nebo o rozdílu mezi pokorou a sobeckou rozmarností, či o síle církve, nositele morálky v bývalé vesnici, která nemá pokračovatele. Morálními ponaučeními pohádka nešetří, jsou ale, na pozadí příjemného venkovského (byť přece jen místy poněkud televizně umělého) prostředí, podány citlivě a přirozeně. Jsou tu poctivě seřazeny všechny možné jungiánské pohádkové archetypy: holka jako kluk, dítě bez lásky, a tak dále. Filmově jde o kompaktní celek, v němž součinně funguje scénář, hudba i herci. Výsledná atmosféra je tak většinou trefná a intenzivní. Moc se mi tu líbila Zlata Adamovská a Sabina Laurinová, ale o dobré herce, kteří si své role očividně užívali, tu nouze rozhodně není. Na místě je pochvala Míšy Doubravové, se kterou jsem jinde neměla tu čest, ale v roli malé Honzy byla velmi přesvědčivá. Jakoby ve vedlejším plánu je tu podmanivě zobrazené sepětí člověka s celým rokem – zima je skutečným nebezpečím a každé jaro je návratem naděje. S tou se na konci loučí i Ztracená láska. (14.07.2015)

Díval jsem se na to někdy asi v první třídě a působilo to na mě opravdu silně, nevím, jestli bych hodnotil takhle vysoce i kdybych to viděl dnes, ale v mých vzpomínkách zůstal zvláštní a ponurý příběh s atmosférou, který by se dala krájet. Máloco na mě takhle zvláštně zapůsobilo... 70% (12.10.2009)

Pohádkový příběh pro dospělé. Ani ne tak pohádka, je to příběh, který píše život sám. Ukazuje lidské charaktery a drsnost života i osudu. Přináší poučení a zamyšlení. Zajímavé je, že spousta snímků mě zaujme v době, kdy se na ně dívám a pak již mi tak zajímavé nepřijdou. Tento kousek mohu vidět třeba stokrát a pokaždé mi něco dá, všimnu si něčeho nového. Prvně jsem viděla před pár lety a i nyní jsem byla ohromena stejně jako kdysi. (27.12.2012)

Na české poměry hodně, hodně netradiční pohádka. Skoro se zdráhám říci pohádka, jedna deprese střídá druhou, atmosféra houstne až k totální bezvýchodnosti a člověk je skutečně vděčný za náznak nějakého dobra či něčeho pozitivního. Vydržet to celých 9 dílů je vážně jen pro otrlé. Myslím, že tady to tvůrci kapánek přepískli a překombinovali, nicméně jejich snahu o trochu jiný tvůrčí přístup oceňuji. (05.12.2005)