Světla páteční noci

Během první poloviny jsem si jen tiše zoufala - nad amatérským vyzněním, příšernou kamerou a absolutně nezaujatelným průběhem, k zoufalství se přidružily pocity pohrdání - nad vidlákovem světa, odpudivým večírkem a dokonce i nad tím burgerem, který Winchell přežvykoval. Vůbec největší katastrofou, která často atakovala krajní mez, odkud posílám podobné touchdowny rovnou do odpadu, však byla obrovská hromada nabubřelých žvástů, kterými spoluhráče častoval oblíbenec číslo jedna - Boobie Miles, kterému naštěstí brzy došel humor, nicméně ho důstojně zastupoval zbytek obyvatelstva texaské Odessy, který měl místo hlavy šišatou merunu a v té šišce se pořád dokola motala jediná otázka ... "vyhrajete stát, vyhrajete stát, vyhrajete stát ????" Ani nevím, jak se mně podařilo přehoupnout do druhé, stokrát lepší poloviny (podezřívám se z několika mikrospánků), kde konečně dostal prostor Billy Bob a hlavně sport samotný. Přesto, že humbuk okolo amerického fotbalu neobdivuju, zaujalo mě jeho až hmatatelné vyobrazení, vyblázněné basovým hudebním doprovodem, dokonale vystihující euforický tlak na diváky v ochozech. A nejlepší nakonec - rozhodující zápas sám, byl sportovním, záběrovým i emočním zákuskem a vybičoval tak moje konečné hodnocení na krásných 40%. (27.06.2012)

Sportovních dramat už jsem viděl poměrně hodně, ačkoliv to není úplně můj oblíbený subžánr. Jsem raději, když daný film přesahuje do jiných oblastí než jen čistá prezentace daného sportu, která je ale už z principu nucena rozvíjet komplexněji danou problematiku. Světla páteční noci bezesporu jsou jedním z nejlepších fotbalových dramat minimálně tohoto tisíciletí, ne náhodou film režíroval tehdy ještě nepříliš zkušený rek Peter Berg, který ovšem už tehdy vizuálně zkoušel neotřelé věci, na které se parádně kouká. Ačkoliv mě trošku mrzelo, že námět snímku příliš nevybočuje od předem daného cíle, jehož se hráči snaží všemi dostupnými (fair play) prostředky docílit a příliš se nezabývá otázkami okolo, rozhodně nepřišel pocit nějaké frustrace ze sledování amerického fotbalu, o kterém toho v pravdě moc nevím a vysvětlování pravidel hry neznalcům u filmu převážně pro americké publikum bych to asi úplně nečekal. Znovu už ho vidět nepotřebuji, ale rozhodně má smysl film vidět i po letech, ačkoliv mě třeba hojně odsuzované Zrození šampióna nebo Diagnoza od Willa Smithe z tohodle odvětví pohltila více...7/10 (09.05.2017)

"YOU DON'T UNDERSTAND. THIS IS THE ONLY THING YOU'RE EVER GONNA HAVE. FOREVER. IT CARRIES YOU FOREVER." -------------- Od milovníkov amerického futbalu pre milovníkov amerického futbalu. Film sledujem ako menší úvod/predprípravu k seriálovým Svetlám piatočnej noci a následne k údajnému vrcholu spracovania tohto športu na obrazovke – Playmakers. Tie veľké mainstreamové snímky ako Víťazi a porazení, Nepremožiteľný, Sezóna Titanov a mnoho ďalších sú síce efektné a na pohľad okúzľujúce, chýba im však srdce, a to nachádzam vždy len v tých menších kúskoch – napríklad tu. Zápasy sú nasnímané veľmi zručne, je z nich cítiť všetko, čo je potrebné, postavy nie sú zapamätateľné, nemajú značné charakteristické črty, no pocit tiesne malého texaského zapadákova a jedinej nádeje na únik z neho, ktorá preteká pomedzi prsty kvôli každej jednej chybe, to zapamätateľné je. A ako bonus je to jeden z mála filmov, kde Lucas Black ukázal, že nie je úplne neschopný břídil. Oh, a taktiež je tu Billy Bob Thornton! To vždy poteší. (02.05.2019)

Mám rád americkej fotbal a na filmy s jeho tématikou se vesměs kouknu mile rád. Ovšem co se týká tohoto snímku, tak to byl opravdu zážitek prvotřídní. Prvotní očekávání bylo to, že se zase bude jednat o ten bláhový americký sen, kde když budete věřit a poctivě plnit, lze dosáhnout všeho. Neříkám, že to je špatný sen, přeci jen každý z nás by jsme měli něčemu věřit, ale hlavně je těžké to natočit do té podoby, aby vám to samo o sobě nelezlo na nervy. A ono ejhle, tady ani žádný sen snad není. Nebo možná je, ale přes všechny ty hovna co se vám snáší na práh a řada těch neustálých neúspěchů to bere i z pohledu, že k dopracování onoho snu nevede jen ta zlatá cesta. Zákon padajícího hovna je častějším vyobrazením než ten dokonalý život. Najde se tu řada různorodých osobností, ke kterým si člověk během celého filmu najde cestu a s některými se dokáže třeba i stotožnit. Ať je to neskutečný talent, jehož budoucnost mu zhatí zranění; hráč, na kterého je kladen největší důraz, protože je synkem místní fotbalové legendy, a proto není lehké vyrůstat v jeho stínu a nakonec třeba nejdůležitější postava celého mužstva, naprosto uzavřený quarterback, který žije se svojí nemocnou matkou. Herecké obsazení vám tehdy skoro nic neříkalo, ale na to, že to byla banda úplných nováčků, to zahrála více než úctyhodně. Hudba skvělá, ty dramatická vyvrcholení ještě lepší a celá ta kombinace všeho je naprosto perfektní. A do toho ještě ten pocit, že se jedná o skutečně životopisné dílo. Úžasné a nebojím se tvrdit, že je to vůbec sám o sobě dokonalý snímek, který by nemohl být už za žádné situace lepší. "MOJO Panthers!!!" (09.07.2014)

Berg sa narodil pre akčný film! Športové klišé-drámy kedy sledujeme, ako si nejaký provinčný team na konci 80-tých rokov splňuje každoročný sen o zlatých prsteňoch s nápisom Texas, v podivnom športe, proste nemôžu európana rajcovať. Preto veľmi kvitujem, že Peter zvolil cestu načančaných audio-vizuálnych orgií a zlámaných kostí zo zeleného trávnika a neriešil (do istej veľmi únosnej miery) tradičné rodinné trable jednotlivých hráčov. Ano Svetlá Piatočnej Noci postrádajú výrazne typického, paradigmatického hrdinu. V duchu nenápadného hesla každého kolektívneho športu, je tu hrdina celý tým a nie jedinec. Toto rozloženie je športovejšie ako majoritná väčšina konkurencie. Preto nakoiec slabšie, ale kvalitné 4. (01.10.2006)