Světla páteční noci

Prostředí amerického fotbalu je pro mě téměř španělskou vesnicí, a to je i jeden z důvodů mého střízlivého hodnocení. Tím dalším je celková dramatická nevýraznost, kdy spousta postav má spousta problémů, ale chybí výraznější konflikt, který by film stmelil. Zdaleka nejzajímavější je tak finální zápas, kterému nechybí potřebné napětí a intenzita. 6/10 (12.07.2009)

Nezajímá mě americký fotbal. Nedívám se na něj. Skoro neznám ani jeho pravidla. Nemám rád podobné "lidské" příběhy, jak se nějací kluci ze zapadákova v Texasu vypracují až do státního finále. Nemám rád klišé a patos. Proč se mi ale Friday Night Lights líbí? Odpověď je jednoduchá. Peter Berg umí. Jeho styl je vskutku zarážející a vizuálně vypiplaný, a to nemluvím jen o dynamicky zachycených zápasech, kde do repráků hrajou ty největší pecky a střídají se tu zrychlené a zpomalené záběry, u kterých musí srdce akčního nadšence plesat. Dokáže obdivuhodně dostat z herců a diváka velkou porci emocí, ač se jedná o okamžiky, které jsou už tak nastokrát provařené v jiných filmech. O cti, budoucnosti, přátelství, vítězství, rodině, však to znáte. Ale zde nepůsobí za žádnou cenu vyumělkovaně. O co víc věcí o nich zjistíme, tím si uvědomíme, co pro ně znamená vítězství. Proto taky divák je nevídaně napjat při scénách zápasu a za každou cenu jim fandí, i když mu ten sport absolutně nic neříká. Za Berga palec nahoru, že dokázál obyčejné sportovní drama povýšit na testosteronovou "akční" jízdu okořeněnou výrazným sociologickým podtextem. Zní to divně, ale budiž. Ke konci jsem měl totiž podobné pocity jako při závěru filmu Americké Graffiti. Byli mladí, hráli fotbal, pak fotbal skončil, stáli na prahu dospělosti a každý šel svou cestou...ať už to tak chtěli nebo ne. (12.07.2009)

Nechápu co je na tomto filmu tak výjimečného. Možná až na netradiční závěr, který se liší od většiny amerických sportovních filmů...Jinak je ale příběh poměrně nudný a postavy nezajímavé. Už od začátku přesně odhadnete, jak se bude děj v některých směrech vyvíjet (Boobie). Filmu tak chybí určitý moment překvapení... A na závěr jsem si nechal herecké výkony. Četl jsem někde, že Billy Bob v tomto snímku podává životní výkon. Ten člověk co to napsal musí být zřejmě naprostý idiot, protože Thornton rozhodně nepůsobí v roli fotbalového kouče věrohodně a např. rozčilování na lavičce vypadá v jeho podání až komicky. Tato role prostě Thorntonovi nesedla...Naopak hodně se mi líbil Derek Luke, který hrál Boobieho Milese - pro mne jedinou zajímavou postavu celého filmu. Když to tedy shrnu, Světla páteční noci jsou průměrný film a se snímkem Any Given Sunday (rovněž film z prostředí amer. fotbalu) prohrávají na celé čáře. (09.10.2005)

Po vizuální stránce to je výborný, ale jinak spíš dost průměrný film a to hlavně příběhem, který sice slušně graduje v zápasech, ale mimo ně nic moc a taky mi připadalo, že to postrádá hráče na kterého by byla upřená nějaká speciální pozornost, tady to bylo braný spíš jako celkovej tým, i když pár osobností tam bylo, ale ne moc výraznejch a velice malo využívaných v zápase. Co se týče Billyho Boba Thorntona, tak ten je v zápasech nebo jiných vypjatých situacích fakt skvělej, ale jak byl někde jinde, tak jenom dost divně čuměl a moc toho neřikal a byla to spíš nuda, ale pořád nadprůměr. Za největší klad filmu považuju výbornou muziku která vytváří úžasnou atmosféru zápasů, ale i tak bych tenhle film zařadil za žánrově i dějově dost stejný film, ale podle mě lepší Any Given Sunday (01.10.2005)

Jako první se mi nabízí srovnání s "Any Given Sunday", ale ač si jsou tyto filmy podbné tématikou i atmosférou amerického fotbalu, každý je jiný. Tam, kde Al Pacino zažíval chvíle horké chvíle o jeho bytí nebo nebytí na trenerském postu, B. B. Thornton promlouval svým hráčům do duše a všechny ty "mladíky" spíše vedl ke skutečným hodnotám života. Díky těmto dvěma různým pohledům na věc vznikly dva odlišné filmy (aspoň z mého pohledu) a oba jsou pro mne vyjímečné... (03.07.2006)