Opoparchant

Prosím? Štípněte mě jestli nespím. Protože tohle by byla dost podivná noční můra.Tahle nádherně ujetá, originální a černohumorná jízda je v 200 nejhorších ? To je stejně špatný vtip jako Donnie Darko v 200 nejlepších. Opravdu jsem jediný komu se to líbilo? Jsem Marťan já , nebo zbytek CSFD? Kritici, doufám že skončíte jako dárci orgánů. (05.10.2007)

Selick v "Monkeybone" dělá velkolepou tečku za zhůvěřilostí devadesátkové animace. Jen bohužel pro něj a přijetí filmu byl celý projekt v době, kdy se dostal do kin, už zastaralý. Na přelomu tisíciletí všichni pěli ódy počítačové animáky pro celou rodinu, zatímco animace cílící na dospívající či přímo dospělé publikum se po několika neúspěšných pokusech prorazit do kin stala doménou kabelovek. "Monkeybone" působí jako slitina ambicí a stylů 90. let - počínaje divokou kreativitou seriálů MTV i Cartoon Networku, přes poťouchlý humor počinů Douga TenNapela i metažánrovost a podvratnost posledního celovečeráku Ralpha Bakshiho "Cool World" až po bizarní mix ponurosti a vřelosti Selickových předchozích stop motion projektů. Přitom si "Monkeybone" zaslouží pozornost přinejmenším z hlediska samotného řemesla a kombinace živých herců s animací, potažmo pestrosti realizačních nápadů. Někdy tvůrci pracovali s postprodukčními kompozity záběrů herců a stop motion animace, jindy nechávali herce interagovat s loutkami v životní velikosti. Některé fantaskní figury vznikly za pomoci herců či loutkovodičů ovládajících mechanické masky nebo také kombinací důmyslných kostýmů a postprodukčního vymazání částí těl v greenscreenových oblecích. Příběh o uťáplém kreslíři, který musí v kómatu nejen najít cestu ven ze záhrobí, ale navíc i získat zpátky své tělo, které ovládl zlotřilý opičák z jeho fantazie, slouží Selickovi k vytváření a zabydlování vyšinutého světa zásvětí, ale také ke stylovému sblížení reality a animace. Hlavním parťákem se mu v tom stal Brendan Fraser, jenž zde ukazuje ohromné herecké nasazení a odhodlání pro expresivně fyzické ztvárnění opičáka (mnoho let před tím, než všechny nadchnul jako "Velryba"). (14.01.2023)

Kreslíř Stu Miley (Brendan Fraser) utrpí jakýsi nespecifikovaný šok a upadne do komatu. A zatímco tělo leží bez hnutí v nemocnici, ocitne se jeho vědomí v podzemní říši snů v podobě lunaparku plného...nočních můr. Tam potká svůj výtvor, kresleného (CGI animovaného) Opoparchanta. V nemocnici se mezitím rozhoduje, po jak dlouhé době strávené v komatu Stua odpojí od přístrojů - tzn. klasicky hollywoodský deadline. Hlavní hrdina se musí dostat ze snového podsvětí, aby ho neodpojili, a - opět v stylu klasického hollywodu - zachránil svůj vztah s doktorkou, kterou před osudným šokem nestihl požádat o ruku. Co je na filmu zajímavé, to jsou nejrůznější snové představy a bizarnosti, fantazii mají tvůrci docela velkou. Snímek je plný neslušných narážek a náznaků úchylného humoru, ale právě že jen narážek a náznaků - je totiž nepochopitelně zaměřen na mladší publikum. Jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, co vlastně chtějí. __ Vliv Henryho Selicka při adaptování komiksu byl zásadní, je pozoruhodné, jak se jednotlivá témata v jeho tvorbě opakují a rozvíjejí. Inspirací byl Selickovi určitě i Beetlejuice... Ohledně komiksové předlohy: Komiksovou knihu Dark Town napsal v roce 1995 Kaja Blackley a její příběh se od toho filmového moc neliší. (21.04.2010)

Stu Miley byl odjakživa tak trochu blázen. Až do doby, kdy mu jeho terapeutka poradila hodit jeho bláznivé druhé já na papír. A tak se Stu Miley stal obdivovaným komixovým kreslířem, který stvořil opičí kreaturu Opoparchanta, miláčka malých i velkých. Po jedné premiéře nového dílu Opoparchanta se však stane nehoda, a Stu upadne do kómatu. Dostane se do Země snů, kde je však velkou celebritou pro své noční můry - a odkud jej jen tak zpět nepustí. A Stu má pouze tři měsíce času, než bude jeho tělo odpojeno od přístrojů ... Tento film mi hodně dlouho se svým slabým hodnocením zacláněl ve filmotéce, a tak jsem si dneska dodal odvahy, a podíval se na něj. A musím říct, že by to nebyl až tak úplně špatný film, nebýt několika maličkostí. 1) Brendan Fraser není žádný velký herec, a v tomto filmu - ač měl dvojí příležitost - to jen potvrdil. 2) Země snů a Země mrtvých by byly docela zajímavé, pokud by člověk byl zfetovaný, opilý, a nebo v kómatu. 3) Příběh byl jednak hloupý, a jednak těžce předvídatelný. 4) Opičák byl děsnej parchant ... aha, tak tohle asi do filmu patřilo. Ale abych jen nekritizoval, párkrát jsem se i zasmál - a to hlavně díky Chrisi Kattanovi a jeho dárci orgánů, a skupině chirurgů, kteří jednotlivé orgány sbírali po městě... (21.10.2012)

Jedna * za naozaj slabý film, druhá * za fantáziu. Ono, keby záležalo iba na tých fantazijných prvkoch filmu, mohlo to byť ešte dobré. Viaceré monštrá i nápady pripomínajú štýl Tima Burtona, a dokonca sa našlo aj zopár zaujímavých detailov (napr. Stephen King;-). Avšak celý film splachuje do žumpy predvídateľnosť a číra, koncentrovaná NUDA. Opoparchant nebol schopný sa vyprofilovať po žiadnej stránke. Detské publikum ho nepochopí (navyše sa zaoberá smrťou), dospelého nemá čím prekvapiť ani zaujať, a mladému publiku museli byť takíto hrdinovia smiešni už v roku 2001. Najhoršie na tom však je, že až na momenty, ktoré spočítate na prstoch jednej ruky (prvý pohľad na Hypnosa, oživený atlét), ten film vôbec nie je vtipný. Ja chápem, že Brendan Fraser má na to ksicht, ale mal by to aspoň skúsiť a prestať už brať stupídne role infantilných dobrákov! (a po toľkých rokoch prepustiť trón hlúpeho klauna niekomu inému) (16.05.2011)