Prejazd Kassandra

Na Přejezd Kassandra jsem se těšil nejen kvůli obsazení, ale i tématicky(vlaky). Výsledek mě mile překvapil, i když v několika nelogických momentech jsem jen těžko držel jazyk za zuby. Ať už je to umístění vysoce nebezpečné látky do laboratoře na okraji budovy (s pěkným výhledem a možností utéct po střechách) až po způsob fungování brzd ve vlaku. Přesto tyto mouchy zachraňuje samotné téma boje proti (ochranářskému, ale "byrokratickému") systému smíchané s bojem proti nebezpečnému organismu (viru). Na svou dobu má film vynikající tempo a herecké výkony, které v mých očích kazí snad jen nehorázně tragický makeup Sophie Loren (pod očima bílá, jinak opálená?). Vytvoření iluze ďábelského monstra v podobě přejezdu se podařilo během dvou hodin natolik dokonale, že finále už bylo jen sladkou tečkou na téhle projížďce peklem. Víc takových filmů. (13.01.2011)

Nádherné záběry při úvodních titulcích, asi tříminutový let kamery z oblak k Mezinárodní zdravotnické organizaci a představení hlavních hereckých představitelů - to vše mě nadchlo na pěknou podívanou. Ale pravda, při všem tom zpropadeném klišé to mohlo být aspoň akčnější, svižnější, kratší (interní poznámka: zdravím chozeho). Nicméně pár velice pěkných momentů se i tak najde. (25.08.2008)

,,Děkuji, na postel." ,,Já, nebo podnos?" Ani jsem příliš nedoufal, že i po letech, kdy jsem si nepamatoval už téměř nic, si znovu prožiji pekelnou jízdu se vším všudy. Výborné herecké výkony (aby ne, když jde o samé hvězdy), skvělá psychologická studie postav (současného akčního fanouška asi znudí) a zvolna narůstající tempo. Kassandra - jakmile o ní promluví pan kaplan, až zamrazí.... Vypatlanost zelených mozků nezná hranic (ano, jsme toho svědky i v současném světě) a boj proti ní je zoufalý. ,,Každý, kdo se pokusí o útěk z vlaku - chytit nebo zastřelit." Trikový model mostu a akce vypadají dnes trochu úsměvně, ale do celkového rámce filmu zapadají pěkně. Krásná ukázka filmového řemesla - režie, scénář, kamera, hudba, herci, která se dnes už příliš často nevidí. Smysl pro detail, symboly, napětí (stačí vrtulník, vlak a tunel). Jeden z mála filmů, který byl v době vzniku uveden v našich kinech. (30.08.2014)

KASSANDRA je jednoznačně dílem katastrofického žánru. Dílem klasickým a špičkovým, protože se z něj současně vymyká řadou prvků, které sdílí s pozdním italským neorealismem a světovou filmovou vlnou šedesátých let. Vynikající herecké obsazení (Ingrid Thulinová, Sophie Lorenová, Burt Lancaster, Richard Harris) těží při svých skvělých výkonech ze vynalézavě vymyšlené klíčové zápletky, odrážející děs z tehdy vrcholící vlny terorismu převážně "levých". Lidské charaktery, které nepostrádají skutečný mravní rozměr (výborně vybudovaná asociace na někdejší továrnu smrti v osvěčimském-osvětimském komplexu vyvolávající psychotizující třas, který propůjčí věrohodnost jedné z klíčových akčních scén), skvělá hudba, podmalovávající přelomové dějové momenty, i zajímavá politická zápletka (faktická součinnost Varšavské smlouvy a NATO, Moskvy a Washingtonu, KGB a CIA) dále násobí přesvědčivost a poutavost tohoto klasického díla. Ani ne zcela funkční retardace děje v závěrečné části filmu nedokáže výrazněji narušit jeho strhující děj (mimochodem, o jednotlivých scénách a jejich věrohodnosti se sice dá s úspěchem pochybovat, celkové pojetí však bylo rehabilitováno skutečností - statečným odporem cestujících čtvrtého amerického letadla r. 2001, uneseného al-Kajdou; zřejmě to uchránilo Bilý dům od srovnatelného úspěšného pokořujícího útoku podniknutého na budovový komplex pověstného Pentagonu). Skutečnost, že nečernobílým viděním i postav, vyjadřujících establišment (hořký Mac Kenzieho povzdech "já vím, že vojáci nejsou v módě" nebo pojetí role lékařky hrané Thulinovou), film získává na věrohodnosti, nemůže neústit do závěru, že věrohodnost příběhu KASSANDRY hraničí až s možnou reálnou událostí. A že je tu předjímána skutečnost pozdější doby (sestřelení jihokorejského letadla nad Kamčatkou r. 1983, Rustovo přistání na Rudém náměstí v Moskvě patrně r. 1986 nebo kontext již zmíněných událostí září 2001). I lehký žánr může mít svá nadčasová díla. KASSANDRA k nim nesporně náleží. (25.07.2008)

Napětí, napětí, napětí, atraktivní téma a logika mnohdy skřípající víc než brzdící vlak. Že se vlakem "náhodou" veze světoznámý lékař, jeho bývalá žena, žena známého zbrojaře, Žid přeživší holocaust, pašerák drog a polda, co ho stíhá, to bych ještě snesl. Nedostatky zeměpisu, ve kterém má vlak vstoupit na území varšavské smlouvy na hranicích Polska, ačkoliv již několik set kilometrů musel projet Československem, budiž. Že na mapě hlavních evropských tahů je vyznačena jakási nepoužívaná železnice v Polsku se zchátralým mostem? Tím bych se netrápil. Že onen geniální doktor nechá napochodovat před člověka nakaženého smrtícím plicním morem padesát dalších lidí, včetně jím samým milované ženy? OK. Že v podstatě nepřátelský stát vpustí na své území vlak vezoucí smrt? V pohodě. Že plicní mor zmutuje tak, aby se dal za hodinku či dvě vyléčit kyslíkem? To už trochu hraničí s důvěrou v babské zaříkávání. Že se vagóny konstruují hermetické, tudíž v nich vydrží vstříknutý koncentrovaný kyslík (zřejmě pod tlakem, ehm), ale zároveň ho 100 lidí za celý den nevydýchá? To je běžná praxe. Že analytici uhodnou z tisíců míst v Ženevě, kam lze zamířit, že terorísta šel do toho onoho vláčku? Jsou to kluci šikovní. Že by zápaďáci nedokázali na pár dní někam zavřít tisíc lidí? To víte, oni věří na ta lidská práva. A tak dále a tak dále. Já bych to všechno přežil. Jednotlivě. I dvojitě. Ale to jsou desítky drobných i větších chybiček, které ve filmu, jenž hraje na notu "to by se klidně mohlo stát", nemají co dělat. Stejně jako dost laciná momentka s Židem, který se nechce vrátit do tábora, což je sice pochopitelné, ale v tomto filmu neplní než citovou vložku bez rozvinutější hloubky. Ještě že ti herci měli hodně tého charizmatu. A taky to napětí, to to zachraňuje. (28.07.2009)