Phantasm

Pred mnohá rokmi to bol môj obľúbený horor, ale keď som si ho pozrel teraz, tak vidieť, že veľmi zostarol. Atmosféra vynikajúca a k nej nádherne pasovala aj hudobná jednotvárna vsuvka, ktorá ešte tú ponurosť viac umocňovala.  Najtragickejšie boli herecké výkony všetkých zúčastnených okrem A.Scrimma, ten tam mal jednoduchú, zato démonickú rolu. Keď som na začiatku písal, že veľmi zostarol, tak to hlavne kvôli už na tú dobu trocha smiešnymi trikmi. Nemôžem povedat, že som sa nebavil, ale tá údernosť z mojej mladosti je úž nenávratne preč. Už len kvôli nostalgii a Scrimmovi ponechám hodnotenie, inač by som musel ísť o 1* dole. (15.02.2023)

Atmosférická ujetá podivnost, kde nesmíte řešit dění na plátně. Musíte to prostě brát i s chlupama. Don Coscarelli totiž nevysvětluje, jen do vás pere jednu bizarnost za druhou. Celému filmu vévodí Angus Scrimm aka Tall Man. Dle mého skromného názoru jedna z nejlepších hororových postav vůbec. Navíc to ústřední hudební téma je perfektní a směle může konkurovat i Carpenterově melodii z Helouvýna. (04.10.2007)

Ideálne rozšírenie filmového vzdelania. Priemerne napísaný a nevýrazne rozčlenený dej, ktorý svojou nevšednosťou, krvákmi a tradične moderným zvukom určuje teenage hranice. Predsa len hororové 70.roky sa výrazne posunuli konkretizácií diváckych skupín. Na jednej strane vznikli kultové snímky preverené časom (Jaws, Alien, The Omen, Texas Chainsaw Massacre, The Exorcist...), ktoré sú primárne určené dospelákom a na tej druhej strane (medzi ktoré patrí taktiež Phantasm) sa vyprodukovali v masových inštanciách tínedžerské formy hororového výkladu, ktoré síce nedisponujú náročným všeobecným požiadavkám komplexnosti zážitkov, ale vytvárajú zvláštneho ducha atmosféry, fantázie (transformácia času a priestorov). Phantasm rozhodne nie je medzníkom žánru, ale ponúka množstvo nápaditosti a zaujímavých atmosférických štylistík hrôzy. Akoby išlo všetko o falošné obavy vlastného vnútra? Či to, čo si nevšímame stojí za pozornosť? Nie je tento počin parafrázou na nočnú moru a strach ako taký, ktorý je medzi ľuďmi úplne bežný? A prečo som sa do deja vtiahol naplno až ku strhujúcemu záveru? 7 z 10. (13.02.2014)

No jo, je vidět, že jsem měl před třemi desetiletími úplně jiné vnímání, když jsem této záležitosti vrazil po paměti čtyři pěticípé. Kromě faktu, že jsem měl tehdy ještě prd odžito, se zřejmě projevila i ta skutečnost, že jsem tehdy ze všech sil doháněl to, co jsem zameškal a co už mi nové pořádky dovolovaly. Jo, jo, tehdy už v televizi běžně běžely záležitosti, které jsem do té doby viděl jen na videu v podobě desáté kopie z osmé kopie, takže jsem si mohl k obrysům postav postupně doplňovat i tváře. A v noci jsem pak jako houba nasával všemožné horory, které byly sice na svou dobu fajn, ale dnes už působí vyloženě archaicky a spíš úsměvně než strašidelně. Už podle účesů je jasné, že se jedná o současníka původních Hvězdných válek, ale ani doba vzniku pro mě dnes neospravedlnila chabý příběh, chybějící logiku a dosti prkenné herecké výkony. Tohle nebyl vydařený filmový návrat. / Poučení: Pokud je hřbitov jedinou skutečnou atrakcí malého městečka, je jasné, že na něm život nejen končí, ale nejednou i počíná. (14.01.2024)

Zajímavé, jak některé filmy fungují i po letech. Kdysi pro mne hodně strašidelné, dnes jako úvod série fungující vcelku dokonale. Hudba mezi Carpenterem a italským horrorem, příjemná kamera a nehostinné, ba přímo temné prostředí hřbitova s pohřebním ústavem. Malé hnědé kreatury mi dnes připomenou StarWars i lidičky z příběhů Darrena Shana. Létající koule se teprve zdokonalí v dalších dílech, ale Dlouhán je uhrančivý od prvního okamžiku. Snovými scénami se zatím šetří, atmosféra příběhu je ale velmi dobrá - tajuplná. Stísněné pocity se dají zažít i se záběry za slunečného dne... (05.02.2012)