Generace Singles

Ziju jako singlak, je mi tricet, tenhle dokument je o mne a mel bych bejt jeho vdecnej prijemce... a presto prisaham buh, ze netusim, proc vzniknul. Ne ze by to bylo uplny blato, to netvrdim. Uz jen volba hlavnich protagonistu je fakt zajimava a dobra. Milej prurez. Ale o samotnym fenomenu single zivota tahle hricka nic moc nevypovida a spis me jen utvrzuje v tom , ze se vlastně asi ani o zadnej fenomen nejedna. A kvuli myslence, ze vsichni mame nejakou minulost, ktera nas nakonec dovedla tam, kde jsme, a ze jsme vsichni jiny, i kdyz nam jde v podstate o totez, kvuli ty rozhodne nemusim sedet 77 minut pred monitorem. Prazdny. Prazdny, prazdny, prazdny...a zbytecny. (26.07.2011)

Myslím si, že ti, kteří dávají pod *** , nehodnotí dokument, ale své smutné bolavé já, třebaže někdy hodně hluboko ukryté. Jinak řečeno, zajímalo by mne, zda Generaci singles dá pod *** někdo, kdo žije ve šťastném vztahu, okořeněném rodičovstvím. Navenek není tenhle dokument nijak moc atraktivním produktem, ale čas od času dokáže obnažit podstatu problému (ano, pro mne jde o problém!) takovým způsobem, že vás zamrazí ("Neblázni, já přece nebudu s holkou, která se mnou nepůjde na kolo"), a navíc pro vnímavého diváka z nenápadných střípků skládá i společenské pozadí a procesy, které nám generaci singles vytvořily a dále rozšiřují (i na touze nebýt sám se dají pod pláštíkem duševně-sexuální ccharity vytřískat prachy - kdybych absolvoval seznamku s medem kolem úst jako málo zkušený panic, asi bych už NIKDY nebyl schopen balit). "Pasivní" přístup autorky, kterou budou někteří shazovat pro pasivitu a neumětelství v mylné představě, že se do diskuse více nezapojuje, protože neumí, je naopak základním pozitivem, protože dokázal vysát z lidské duše šesti vybraných opravdu hodně a čas od času vykrystalizoval až v neuvěřitelně emotivní zpověď. Výběr "účinkujících" musel být obtížný už svou neodhadnutelností, co se z nich vlastně nakonec vyvrbí, ale povedl se velmi dobře a předhodil nám šest nejednoznačných charakterů, jejichž osud zajímá. K maximálnímu hodnocení mi schází trochu širší výběr, který by umožnil na stejné časové ploše prostříhat některé trochu méně zajímavé nebo se opakující výpovědi a podal by portrét singles ještě o něco plastičtěji. Možná to tak autorka nezamýšlela, ale tenhle dokument je hodně varujícím obrazem budoucnosti, protože podle mého názoru příští "světová válka" bude globálním konfliktem nikoli mezi státy nebo národnostmi, ale mezi generacemi. (26.08.2011)

Zvláštní. Všichni protagonisté mi přišli, že jsou na tom lépe než já, a přitom jsem je chvílemi litoval. Vypadá to, že celý projekt „bez cenzury“ je nastaven podobně a pouze různí režiséři tráví rok života s jinak zaměřenými skupinkami lidí. Pak už záleží na tom, zda má člověk náladu koukat na panoptikum individuí seznamující se metodou „mazání medu kolem huby“, a nebo nějakou jinou úchylárnu. :-/ (05.09.2011)

Pokud člověk nesplňuje ani jednu z podmínek kategorie singles, tak mu tento dokument opravdu nic nepřinese. Já se vlastně za singla považovat nemůžu. Všechny podmínky zdaleka nesplňuju. Je to docela fuška se tam dostat, ale komu se to povede, tak si může konečně říct, dokázal jsem to, jsem úplně v prdeli! Potěšil mě výběr lidí. Někteří mi nakonec nebyli příliš sympatičtí (děvkař), ale někteří mě svými moudry přinutili jen uznale přikyvovat (blonďák). Co se týče žen, tak mám rozporuplné pocity. Většinou to v životě neměly lehké, ale to zavilé odmítání mužů a neustálé potvrzování toho, že jim je bez chlapů dobře, mě přesvědčovalo spíše o opaku. K žádné velké pointě to sice jako vždy nedospělo, ale nechybí kupa nechutných seznamovacích akcí pro neschopné, u kterých jsem se válel smíchy. (07.01.2012)

Dokument, který nic moc neřekne. Mluvit o nezadaných je teď velmi v módě, neb lidi rádi svádí svoje problémy na ducha doby. Každý by rád věřil, že je single nikoliv proto, že je ošklivý, hloupý, divný, nesnesitelný atp., ale protože feministky, kariérismus, úpadek tradičních rolí a já nevím, co všechno... . Ještě jsem neviděl seriózní výzkum, že by dnes lidi byli osamocenější, než třeba před sto lety. Ale to režisérka netvrdí, takže k věci. Vidíme pár lidí, kteří jsou většinou nesympatičtí, podivínští, s komplikovanou minulostí (opravdu sympatický mi snad byl jen novinář-umělec). Protože ale mají schopnost nějaké sebereflexe, tak nějak chápou, že si nejspíš nikoho nenajdou, že to bude stejné, jako to bylo. A co si z toho má člověk vzít? Není co. Single kamarády máme všichni a ti, co jsou v dokumentu, nijak zvlášť nevybočují. (10.11.2015)