Vzdálený

Samota jako vlastní volba. Být sám může být smutné i ponižující. Ale sdílet byť malý kousek svého soukromí s někým, kdo mi vpadne do života jako vetřelec, naruší mé rituály a můj zaběhlý řád, to je nepříjemné a frustrující. Chápu to, že se pak necítím ve svém světě svobodně. Ceylan vám nevnucuje vlastní myšlenky, jen vás přinutí přemýšlet. (30.06.2017)

Tento komorný príbeh odohrávajúci sa v Istanbule, odkrýva jeho úplne inú tvár na akú sme zvyknutý. Toto mesto na hrane západu a východu je stretom sekularizovaného odosobneného pragmatického osobnou spotrebou naplneného života Európy a tradícii východu. Práve tu sa stretávajú dvaja bratia, ktorý sú si navzájom cudzí a nič na tom nezmení ani spoločné bývanie v byte staršieho z nich. Práve naopak. Ten je po rozchode s manželkou zvyknutý na život v samote a úplnej sebestačnosti, kedy ktokoľvek iný predstavuje len zbytočnú a akútnu záťaž. Tú zhmotňuje práve samozvane sa k nemu nasťahujúci mladší brat z vidieku, ktorý prichádza do Istanbulu za vidinou práce v období stále spomínanej ekonomickej krízy. Stáva sa tu však len ďalším anonymným členom skupiny vyvrheľov, ktorý sem očividne nezapadajú. S postupom času sa vzťah bratov čím ďalej viac zhoršuje a mi sme ponechaný v úlohe pozorovateľov klaustrofobickej atmosféry bytu s hromadiacimi sa vzájomnými antipatiami. Istanbul v zime je chladným a bezútešným mestom, ktoré skôr pripomína pochmúrnu metropolu niektorých zo Severských krajín ako exotické Turecko. Dokonale ale zároveň ladí so stavom vzťahov oboch bratov. Taktiež tu Ceylan používa viaceré odkazy na tvorbu Andreja Tarkovskeho, ktorý tu naberá úlohu určitého latentne prítomného symbolu dávno zanechaných ideálov, ktoré zostali pre oboch bratov, najmä toho staršieho, nenaplnené a zároveň odhaľuje jeho zlyhanie v osobnom ako aj profesionálnom živote. To s akou malou hŕstkou a aj to útržkovitých dialógov si Ceylan vystačí je priam fascinujúce. Dokáže ale zároveň vyjadrovať i tie najskrytejšie emócie, ktoré zvnútra trýznia postavy. 4,5* (06.07.2008)

Osamělost v tureckém velkoměstě se ničím neliší od osamělosti jinde. Mladý muž přijíždí s báglem z vesnice, kde není práce, aby ji našel v metropoli. Nejraději práci někde na lodi, kterých je v Istanbulu plno. Ubytování mu poskytne příbuzný, ale vše má své meze. Brzy si ti dva začnou lézt pěkně na nervy. (29.05.2019)

K tomuhle není co dodat. Brilantní fotogenická meditace nad osamělostí, bezvýchodností a uzavřeností. Film do poslední vteřiny prosycený beznadějnou krásou samoty. Absolutno, po jehož shlédnutí jsem zakusil pocit naprostého naplnění, Kdyby tohle měl být poslední film, co jsem kdy viděl, jsem plně spokojený. (24.09.2011)

Ono vlastně filmy Nuri Bilge Ceylana nejde hodnotit samostatně. Jejich kvality se ukazují až v celku, v kontextu s ostatními filmy, které na sebe přímo navazují. Postavy se například nevyvíjejí v rámci jednoho filmu ale v rámci celé série. Bohužel, herec Emin Toprak se už v dalších filmech neobjeví, protože po dokončení snímku zemřel. (10.03.2009)