Uzak
Distant
Réžia:
Nuri Bilge CeylanScenár:
Nuri Bilge CeylanKamera:
Nuri Bilge CeylanHrajú:
Muzaffer Özdemir, Mehmet Emin Toprak, Zuhal Gencer Erkaya, Nazan Kesal, Feridun Koç, Fatma Ceylan, Ebru Ceylan, Bahattin Serter, Arif Asçi, Nazli Aydin (viac)Obsahy(1)
Pastorální symfonie, kterou režisér zahájil svým snímkem Malé město a v níž pokračoval Májovými oblaky, se ve třetí části komplikuje s příchodem hrdiny do velkoměsta. Energický mladík, který procházel prvními dvěma filmy, se po neúspěšných zkouškách na univerzitě dostává do Istanbulu, aniž by se dokázal oprostit od svého denního snění a najít si práci. Stává se ne zcela zvaným hostem v bytě svého příbuzného, intelektuálního a přitom múzického muže, který se na rozdíl od něj v metropoli dokázal prosadit. Mladík se oddá svým plánům na získání místa na lodi, která ho odveze do jiných zemí a vzdálených míst Nuri Bilge Ceylan popisuje s velkou mírou autenticity nejen vztahy obou mužů uvnitř malého bytu, ale i ulice města či námořnickou hospůdku v přístavu Vzdálený je snímek, který divákovi poskytuje možnost ztotožnění se s oběma postavami. Po konfrontaci s detaily, například když příbuzný sleduje na videu porno a rychle přepne na Tarkovského, aby nebyl přistižen, či s bezděčným a přitom krutě výmluvným lovem mouchy můžeme konstatovat, že tématem snímku je sám život. Vzdálený je dílo, které režisér nechal projít přes filtr svých vlastních vzpomínek a zážitků. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (27)
Osamělost v tureckém velkoměstě se ničím neliší od osamělosti jinde. Mladý muž přijíždí s báglem z vesnice, kde není práce, aby ji našel v metropoli. Nejraději práci někde na lodi, kterých je v Istanbulu plno. Ubytování mu poskytne příbuzný, ale vše má své meze. Brzy si ti dva začnou lézt pěkně na nervy. ()
Začínám si myslet, že turecká a íránská kinematografie jsou perla vedle perly. Ještě stále si tu režiséři vyhrají s detailními záběry kamery a scénáři, které mají -- někdy i velmi málo slovy -- co říct a hlavně jdou ve znázorňovaných problémech často až na dřeň, aniž by se snažily z diváka ždímat slzy. K takovým filmovým počinům patří i Vzdálený, kdy se nejedná tolik o fyzickou vzdálenost od své rodné vesnice, jako o psychickou vzdálenost od svých vesnických kořenů. Hlavní hrdina je v podobě krátkodobého nájemníka, jímž je muž z jeho rodné vesnice, konfrontován s myšlením, před nímž možná sám před časem unikl do Istanbulu, aby se zde věnoval své fotografické kariéře. Městský způsob života v něm zřejmě umocnil již vrozené samotářské až egoistické sklony. Tatam je určitý pocit vesnické komunitní sounáležitosti. Jeho host už není bohem do domu, leč břemenem... Možno zhlédnout zde: http://www.youtube.com/watch?v=uK9LE7SU5hg&list=PL96368C91CAF4354A&index=3&feature=plpp_video ()
Skutečné existenciální drama. Mladý muž hledající nové bydlo ve velkoměstě prochází na své cestě z vesnice stínem zasněženého údolí, zatímco sníh na sluncem ozářených kopcích již stál... Yusuf se ubytuje u bratrance Mahmuta, který si jako skvělý fotograf (a také intelektuál, i když dává přednost pornu před Tarkovským) svou městskou existenci již nějak nastavil. Film je oproštěn od jakékoli zápletky (tj. skládá se jen ze samých zápletek) a je také bez hledání řešení (tj. stále se jen něco řeší, spíš ale uvnitř než navenek. Muž (muži) se obvykle považují za spokojené, když mají ženu a práci, často může pomoct i spolupráce mezi muži (přátelství). Yusuf i Mahmut zde ale selhávají, zjišťují jen, jak ve své jednoduchosti je všechno složité. Možná by stačilo jen málo, malá pomoc či úsluha; ale i "dobrý pohled, slovo či gesto" vyžadují neskutečnou odvahu. Pozn: To, že Mahmut staví porno nad Tarkovského není důsledkem jeho duševní zabědněnosti, nýbrž aktuální životní situace. V utěšenějších podmínkách by jistě volil opačně. ()
Samota jako vlastní volba. Být sám může být smutné i ponižující. Ale sdílet byť malý kousek svého soukromí s někým, kdo mi vpadne do života jako vetřelec, naruší mé rituály a můj zaběhlý řád, to je nepříjemné a frustrující. Chápu to, že se pak necítím ve svém světě svobodně. Ceylan vám nevnucuje vlastní myšlenky, jen vás přinutí přemýšlet. ()
Podobně jako v pozdějším autobiografickém snímku Klima, také ve Vzdáleném režisér N. B. Ceylan vytváří spojení se svým soukromím. Ceylan tento film natáčel u sebe doma a do menších hereckých úloh obsadil vlastní rodinné příslušníky. Mohlo by se také zdát, že se tu vydal cestou důsledného realismu – životní epizodu nevzdělaného vesničana Yusufa, který ve městě nachází dočasný azyl u svého příbuzného, rezignovaného intelektuála Mahmuta, režisér snímá převážně v celcích a zdůrazňuje drobné, zdánlivě nepodstatné všední chvíle. Střet městského a venkovského, potažmo vzdělaneckého a prostého, tu však nemá jen sociální konotace, ale nabývá povahu širší reflexe vztahu mezi uměním a realitou. Industriálně půvabné, dlouhé záběry zasněženého istanbulského přístavu, stejně jako dechberoucí výjevy turecké krajiny, evokují scény z díla Andreje Tarkovského a dalších velikánů poetického filmu, ovšem znavený fotograf Mahmut už nemá chuť v nich tuto krásu vidět a zachycovat ji – místo toho na videu znuděně sleduje Stalkera, a když se nikdo nedívá, radši si pustí porno. ()
Reklama