Křídla vášně

Pro mě je film docela zklamáním. Čekal jsem konečně výborné romantické drama, ale výsledek je o něco horší. Atmosférou film jen oplývá - ať už se jedná o historickou či tu emocionální. Celkově je ale snímek neskutečně zdlouhavý a nudný, že z vás všechny ty skvělé pocity vyprchají a zůstane jen ruka před pusou, abyste nepohoršovali okolí zíváním... (24.07.2004)

....."Pokaždé, když se na Tebe podívá, pokaždé když se usměje, nezapomeň, že Tě miluji víc". Bezchybný herecký koncert dvou žen, Kate a Milly v podání Heleny Bonham Carter a Alison Elliot v příběhu o lásce, která se vymkla kontrole, ale kdo kdy viděl, že láska je emoce kontrolovatelná, já tedy ne. Ano, může být třeba vypočítavá, ale to sebou nese pochopitelně také svoje následky. Velmi vhodně jsou pro tenhle příběh vybrané kouzelné Benátky, které jsou především známé ve spojení s velkou, romantickou láskou. Snad se mně tam podaří ještě jednou podívat a zabloudit do těch uzounkých benátských uliček, ale pokud možno se úplně neztratit tak, jak se člověk někdy ztrácí v lásce :-) Nádherný film s takovou tou zvláštní a těžko pojmenovatelnou atmosférou............ (15.02.2015)

Tohle jsem nečekala. Pro diváka, který se rád dívá na komorní dramatické romance by to mohl být velmi zajímavý počin. Kate rozjíždí vysokou hru, ale zahrávat si s láskou, to se nevyplácí. Ať už ji k tomu vedlo cokoli. Helena ve vynikající formě, Alison Elliott mě rozsekala a vlající Linus vyloženě zabodoval. Krásné role si střihla tahle trojice, jen co je pravda... (02.02.2019)

Hezké. Láska, intriky, trest. Benátky i část příběhu, který se odehrával v nich, se mi moc líbil. Studený Londýn nakonec taky. Film působí nenápadně, velkou část v něj proprší a až na pár záběrů je většinou šedivý. Možná i proto ve mně zvláštní pocit smutku zůstal hodně dlouho po shlédnutí. Myslím si, že ho s klidným svědomím mohu doporučit. (15.02.2014)

Softley nás s ivoryovským smyslem pro črtu zavádí do Anglie, která nebyla stará a nebyla dobrá, a do Benátek, které se staly městem milenců v poněkud jiném smyslu, než jak si to Kate s Mortonem představovali. Často zpracovávaný námět o hře, jež se člověku vymkla z rukou, vychází z rukou Henryho Jamese, Iaina Softleyho a Hosseina Aminiho jako fascinující a barvami hýřící portrét lidí, které vedou bez ohledu na to, v jakém století žijí, pořád stejné pohnutky a pořád stejně podléhají té nelogické, nepochopitelné a v nejnevhodnější chvíli přicházející věci jménem láska. (07.10.2007)