Všetko je osvetlené

Na tenhle film jsem se hodne tesil a nastesti moje ocekavani nezklamal. Vzhledem k tomu, ze je Schreiber mezi rezisery novacek, to zvlad na vybornou, ale jediny co mi prislo, ze nezvlad, jsou navaznosti scen - tim myslim to psani kapitola 1, 2, atd., ale zase na druhou stranu, je to celkem originalni. Film je takovej mix mezi smutnym dramatem a originalni komedii, udelanej ve stylu road-movie a jak ty smutny sceny, tak ty vtipny, se dost povedly. Zaver s Alexovo dedeckem byl sice trosku zamotanej, ale celkove byl zaver udelanej docela slusne. I kdyz je vsude prezentovan Elijah Wood (btw. pekne divnej, ale hrajici slusne), me prisel jako hlavni hvezda Eugene Hutz, jeho hlasky a nektery preklady nemeli chybu (tvoje babicka ulitla s dedeckem). Co se tyce hudby, tak ta byla dost divna, jako celej film, ale prekvapive se mi libila. Vystrihat z filmu nekolik zbytecnejch zdlouhavejch scen a naopak tam zaradit ty vystrizene, co se nachazi na dvd, bylo by to na 5*, takle jen hodne dobry 4*. (29.05.2006)

Zvláštní a pozoruhodný je to snímek. V průběhu sledování jsem balancoval mezi průměrem a 5*. Velmi zlehka mi taky díky hudbě Everything Is Illuminated připomínal Kosturicu, ale k tomu mi zase chyběla větší živelnost. Elijah Wood mi v roli Jonathana nesedl, spíše bych tam uvítal nějakého neznámého herce. Jinak celou dobu jsem si říkal, že už i na Ukraině mají kvalitnější cesty než u nás a pak jsem se dočetl že točili v Čechách. A ještě jedna zajímavost: autor knihy Jonathan Safran Foer na jehož motivy byl tento film natočen se také ve filmu mihnul. Je to ten chlápek co zametá listí na hřbitově. 3,5* (03.07.2006)

Úsměvná roadmovie, neboli hledání minulosti, které se záhy strhne v něco hlubšího. První polovina filmu celkem nudná, snažící se ze sebe vysoukat vtip a nadhled, odhalit kritický pohled na Ukrajinu (ve které každý Čech pozná Čechy, o to víc je to úsměvné) a ukázat, jak moc jiný svět je Amerika. Hrdinové jsou jakýs takýs vykreslené postavičky, rádoby odlišné, ovšem postupem zjišťujeme, jak moc jsou si blízcí. Druhá polovina nebo spíš poslední třetina filmu už hraje na vážnější notu a třímá emoce a prozrazuje, jak moc je důležitá minulost. Hlavní hrdina je sběratel a na odpověď, proč to dělá, jednoduše řekne, že aby nezapomněl. Ano, na minulost by se zapomínat nemělo, abychom neopakovali své chyby. (30.06.2012)

Velká škoda, že si Liev Schreiber ukousl obří sousto, do kterého smíchal motiv paměti, identity osobní i národní, dvě časové roviny, východně ujetou komickou notu atd. Motiv paměti je asi základním kamenem filmu, ale skutečně naplno zafunguje až v jeho závěru díky Alexově dopisu. Paralelně běžící rovina vzpomínek Alexova dědečka je jeden velký přesvícený guláš beze slov a bohužel i bez emocí. Komické parametry téhle "ukrajinské" road movie fungují spíše díky hudbě než díky gagům, nicméně hudební kulisa (složená z tradicionálů, ukrajinského popu a fragmentů GOGOL BORDELLO) opravdu stojí za to. Herecky bych určitě vyzdvihl svérázného Alexova dědečka i samotného Eugena Hutze, který si mladého ukrajinského hejska užívá a dokáže ho i dostatečně procítit. Elijah Wood působí hodně mimoňsky, dokonce tak, že místy jakoby stál i mimo film. Liev Schreiber se moc a moc snažil a vytvořil sympatický film, který ale selhává co se soudržnosti a výpovědní hodnoty týká. Trochu mi vadí i všudypřítomná umělá Ukrajina točená v ČR. Čtyři hvězdičky proto, že mi je Naprosto osvětleno opravdu sympatické a rád jsem ho sledoval dvakrát. Ty chyby se ale nedají pominout, neboť film poznamenávají víc než jen decentně. Chce to být o všem, ale místy to má trochu problém být alespoň o něčem. Škoda. (04.01.2008)

„Dedo, Žid chce vedieť, či už tam budeme.“ – „Povedz mu, nech drží hubu.“ - „Dedo hovorí, že už sme blízko.“ Cenený divadelník a v Hollywoode len zriedka využitý dramatický herec Liev Schreiber (trilógia VRESKOT, NAJHORŠIE OBAVY), nám predstavuje svoj vydarený režijný debut, plný žltej ukrajinsko-českej slnečnice a Elijaha Wooda v okuliaroch. Ľahkou, svižnou a dokonca vtipnou rukou nakrútený príbeh o vážnych veciach. Milé prekvapenie napriek tomu, že už pár rokov viem, že Schreiber nie je taký lúzr, ako si o ňom väčšina divadlom nepoškrvených divákov myslí. (17.02.2007)