Všetko je osvetlené

pri dobrych knihach a ich dobrych filmovych prepisoch je az zarazajuce zistit, ako malo narocny slovensky ci cesky cinefil cita. hadky okolo pana prstenov ci nocnej hliadky su neustavajuce, ale malokedy sa stane, zeby som si vsimol diskusie okolo inych dobrych filmov natocenych podla dobrych (ci niekedy vynijakunjucich knih). Vsetko je osvetlene je trocha zdlhavy fiim, ale treba podotknut, ze sa mu podarilo vcitit do predlohy a podat ju - sice inac, ved ide o film a nie knihu, o iny druh umenia - ale predsa asi tak nejako, ako to J S Foer myslel, ved si vo filme struhol aj vedlajsiu ulohu. Slovna bravura alexovho argotu z predlohy sice nie je vyvazena vizualnou bravurou filmu, skor je tlmene a az modne profi svetelno studiova, ale ono to vlastne nevadi. tak ako korejsky dongmagkol narabal podobne s veselym svetlom, podobne osvetleny je aj tu sarkasticko nevesely pribeh jedneho putovania, ktore, napodiv, opat vyvolal jeden prsten, tentoraz umyselne, strateny nedaleko malej rieky nikede v ukrajine. uz len cakat, nakolko sa ukrajincom nebude pacit americke spracovanie ukrajinskosti a natacanie v cechach. :) (20.02.2006)

Hodně zajímavý, tak trochu nevyvážený. Po první půlce jsem myslel, jak tu budu chválit výbornou komedii, tak trochu ála Borat, i když ten je novější, ale pak se to úplně změnilo a po humoru ani stopy. Nezměnilo se to k horšímu, ale prostě jakoby začal úplně jinej film. Jářku ,zvláštní kousek. Officious Seeing Eye Bitch! (26.10.2007)

Musím říct, že jsem od toho filmu nic moc nečekal a překvapivě jsem dostal hodně. Liev Schreiber jako režisér a scénárista rozhodně nezklamal, dokonce ani sám sebe nevnutil do nějaké z rolí. Velmi melancholické, sentimentální, a tak podivně poeticky drsné. Příběhy z druhé světové války se musejí natáčet s citem a v tomhle případě se to rozhodně povedlo. Navíc ty postavičky jsou prostě výborné. Ty nejzajímavější příběhy prostě píše život. Bohužel. (23.02.2014)

Tenhle výlet po Ukrajině, v zánovním trabantu, mi sednul do nálady téměř dokonale. „Slepec“ za volantem a na zadním sedadle jeho pomatený pes jménem Sammy Davis Junior, Junior. Tlumočník s mizernou angličtinou, ale ve slušivé teplákové soupravě. A americký vegetarián („To je nemocný nebo co?“ ) s posedlostí ukládat věci do igelitových pytlíčků. „Proč to děláte? - Možná mám občas strach, že zapomenu.“ A potom se najednou humor u kterého jsem si navíc pochvalovala, jak si poslední dobou procvičuji ruštinu .... změnil. Na hledání sama sebe schované za hledání minulosti.Na vzpomínky, které přinášejí smutek. Film asi nebude pro každého a pro každou náladu, ale pro mě své kouzlo měl. (07.07.2006)

Kolosální Eugene Hutz se svou premium english! Prvotřídní je hudba a prakticky všechny epizody téhle trochu neobvyklé rigid roadmovie. Nejsilnější můj pocit z tohohle filmu je lítost, lítost se všemi lidmi, kterým válka (anebo cokoliv jiného) neumožnila prožít a naplnit život. A paměť, vzpomínání a zapomínání. Jinak se dají vytknout snad jen ty buď očividné nebo aspoň tušené české reálie namísto ukrajinských. Ukrajinská krajina hraje v atmosféře filmu dost podstatnou roli a bohužel to vlastně vůbec není ukrajinská krajina, jak napovídají třeba škodovky, namísto pravděpodobnějších žigulíků. A jakostní pražské výstaviště jakožto lvovské nádraží působí trochu komicky. Ale jinak fantaskní zážitek! (18.03.2010)