Krištáľové oči

Možná bych ještě dopsala horor a mystery jak to na mě zapůsobilo. Zajímavé zpracování a i když jsem občas tápala, tak atmosféra byla tak hustá, že jsem se netrhla od monitoru. Opět forma vražd, které se v poslední době vymykají normálu jako třeba v seriálu Midnattssol. Nevím, jestli v žánru krimi se dá ještě něco hrůznějšího vymyslet ( nemyslím horory). Jdu na plnou, protože mě Eyes of Crystal dostal na lopatky v mnoha směrech, třeba hudbou počínaje. (22.01.2017)

Velmi příjemné překvapení! Temný závan sedmdesátých a osmdesátých let bude jistě fajn pro giallem nepolíbené, naopak pro žánrové fanoušky by mohl být zábavný (kam se počítám). Zvrácený vrah masakruje oběti s cílem dosáhnout vyšší úrovně vědomí. Jasně, je tam pseudofilosofie, indické náboženství, okultismus a podobně, ale také jde o napínavou detektivku se slušnými hereckými výkony, výbornou kamerou a parádní hudbou. Asi nemá smysl citovat různé odkazy, ať už třeba Argentovy barvy, Fulciho oči (nejen skleněné) nebo pád z útesu, či sny, halucinace a útěky chodbami a prázdnými budovami tak, jak je známe z žánrových děl. Úvodní masakr je nekompromisně brutální. Je fakt, že otevřené gore se jaksi nedostává, ale je vyváženo atmosférou. A tak když vrah kuchá ženu, jsou vidět jen její nohy, po nichž stéká krev, a obličej s vytřeštěnýma očima zpola zakrytý rukou v kožené rukavici. Před lety by se příběh zakončil možná jinak, ale já byl tentokrát spokojen. A Jiménezová (Giuditta) je půvabná! (10.05.2020)

Povedené a vlastně čistokrevné giallo v novém miléniu, velká vzácnost! Nechybí prakticky žádné klasické propriety, rukavice, chladné zbraně, vrah ve stínu atd. Atmosféra by se pak dala přímo krájet, hudební podkres zdařilý, nekompromisní násilí, nakonec nechybí ani odhalená ( a ta nejhezčí) ňadra. Luigi Lo Cascio jako inspektor Amaldi je pak doslova démonický, Lucia Jimenez krásná a osobně pak kvituju zejména ten tichý fascinační účinek (šeptání, tiché listování knihami a spousta dalších voyersky uklidňujících scén). Pět pohlazení skalpelem... (14.03.2021)

Ano je to tak, po velice dlouhé době je na úrovni vzkříšen žánr gialla a otěže tak vytrhává Argentovi nováček na tomto poli Eros Puglielli. Začátek filmu připomene kultovní thriller Sedm, pak ale na scénu přichází giallo žánr. Režisér samozřejmě nevynechává žádné správné ingredience gialla a dočkáme se tak spousty brutálních vražd, výborné atmosféry dotvářené velice ponurou hudbou, pěkných nahých slečen či šokující pointy. U posledního jmenovaného bych se zastavil a musím konstatovat, že je spolu s některými nelogičnostmi a náhodami, bohužel nejslabším článkem filmu. Na druhou stranu však ode mě režisér získává body navíc za skvělou audio-vizuální stránkou, přičemž se mi nejvíce vryly do paměti prostřihy alá Kruh. Snímek sice nedosáhnul na metu nejvyšší, ale zůstal těsně pod ní, pěkných 4,5*. PS: Jsem zvědavý, jestli dokáže Argento svým připravovaným snímkem(Giallo 2009) vytrhnout otěže nazpět. (18.06.2009)

Ano a ještě jednou ano. Tohle je přesně krygel mého gialla. Od záčátku to svižně šlape a přidává se napětí a otázek. Luxusní kamera filmem doslova pluje a v kombinaci nad trefnými prostřihy vytváří žluté cákance v bytech hooodně fanoušků tohoto subžánru. Zde je to trochu( teda krom příběhu o vrahovi co trpí traumatem z dětsví a pár panenek ) odlišné od klasických řekněme Argentovek nebo Martinovek. Režiser dáva spíše větší prostor policistům, ale to byl jen první dojem, je to samozřejmě jako celek vyvážené a ke všemu se dostane. Asi je velkou škodou, že Eros Puglielli nepokračoval v tomto duchu v dalších dílech, ale kdo ví, třeba nás někdy znovu zasáhne. Pokuď o tom nebude vědět nebo slyšet, tak jste už dávno pod žlutým drnem. Cao! (08.08.2012)