Réžia:
Adrian LyneKamera:
Peter BiziouHudba:
Jack NitzscheHrajú:
Mickey Rourke, Kim Basinger, Margaret Whitton, Christine Baranski, Karen Young, Olek Krupa, Dan Lauria, Corey Parker, Sarah Kernochan, Kim Chan, Julian Beck (viac)Obsahy(1)
Příběh o vášni, jež se vymyká kontrole. Žena, která vede úspěšnou uměleckou galerii, pozvolna shledává, že se propadá hlouběji a hlouběji do děsivého vztahu s mužem, který otevírá její nitro a posunuje rozkoš za hranice všeho, co kdy poznala, neboť je jím svedena k takovému odevzdání, jež nezná žádných zábran. (Bonton Home Video)
Recenzie (172)
Trochu podceňovaný snímek, neboť každý čeká drsný thriller a velkej pytel erotiky, ale nakonec se dočká příběhu, který je "o ničem" a odvážných záběrů tam je hoooodně po skromnu. Jenže! Stejně jako je ve filmu tušená erotika, tak stejně tak jsou tušené veškeré posuny ve vztahu a ději. Veškeré motivy jsou skryté v malých indiciích a na první pohled nevýznamných scénách - za vše zmíním "bezvýznamnou" návštěvu malíře u něj doma, která znamená definitivní zlom ve filmu. Možná, že jsem ve snímku našel víc, než mělo být vyřčeno, ale jsem tomu rád. Před dvanácti lety jsem jako začínající puberťák měl v peněžence fotku Kim Basinger právě z tohohle snímku. A nyní, po dvanácti letech se sám sobě vůbec nedivím... ;o) Film má však dvě zásadní chyby. Mickeyho Rourka a hudbu, která je s odstupem času neposlouchatelná. Je fajn, že díky ní na vás dýchnou osmdesátá léta, ale tenhle příběh je nadčasový a přesné časové určení mu ubližuje. Je složitější se do něj potom vžít. Přesto, čtyři hvězdičky. Už jen za tu geniální chvilku nakonci, kdy Mickey Rourke pronese větu o svých bratrech a svých rodičích... To mě až zamrazilo. [duben 2006] ()
Nejprofláknutější je z filmu asi scéna krmení u ledničky a pak Kimin striptýz na Cockerovo You Can Leave Your Hat On, který si s písničkou užasně sedne. Film, jehož kouzlo nespočívá ani tak ve viděném jako v tušeném, byl svého času opravdu kultem, i když tehdy spíš proto, že se v něm čekalo něco zapovězeného a brutálně nemravného, což dnes vyznívá dost usměvně. ()
Nesmírně sexy filmy, kdy Kim Basinger ukazuje, jak je krásná a jak se dovede předvést, a to jak jako trochu upjatá, tak jako naprosto odvázaná. S Mickeym jí to dokonale sedlo a jsou zde skvělým párem. Člověku hned dojde, de se inspirovalo "Padesát odstínů něčeho". Jen je škoda, že ten film pořádně nekončí. ()
Tak trochu sa povazujem za narocneho divaka, a odpustim absenciu poriadneho pribehu reziserovi Adrian Lyne /Flashdance/. Ale tento reziser je skuseny clovek, ktory aspon ovlada zaklady toho, ako natocit priemerny film. K tomu ta nadherna zmyselnost vtedy este krasnej Kim Basinger ...... nie je co riesit. Ovsem, dieru do sveta to rozhodne neurobilo 37 % ()
Hlavně v první polovině je film plný erotického náboje, napětí a vášně, spíše ale díky náznakům, než že by bylo něco explicitně vidět, za což tvůrcům tleskám... Nicméně druhá polovina je taková nijaká, prodlužování vztahu Johna a Elizabeth se jen těžko uvěří a navíc Mickey Rourke mi do své role zrovna moc neseděl, vyjma toho úžasně slizkého hlasu. No ale aspoň jsem konečně zjistila, jak vypadal ještě jako člověk a ne jako obluda. ()
Galéria (56)
Fotka © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zaujímavosti (16)
- V květnu 2008 se podle Moviefone umístili Mickery Rourke a Kim Basinger v žebříčku 25. nejvíce sexy filmových párů na 1. místě. (HellFire)
- V některých sexuálních scénách byly za Elizabeth použity dablérky. (HellFire)
- Když pozve John (Mickey Rourke) poprvé Elizabeth (Kim Basinger) do svého bytu (457 West 45th Street), pustí album „Ambient 1/Music for Aiports“ skladatele Briana Eno z roku 1978. John používá jako tape deck high-endovou značku Nakamichi, jejíž inženýři vyřešili nesmírně elegantně problém s otáčením snímací hlavy. Populární „auto reverse“ mechanismus nebyl nikdy dle jejich měřítek dostatečně přesný a hlava snímající signál z pásku audiokazety se po otočení o 180º dostávala do mírně jiné polohy, čímž docházelo k nežádoucímu zkreslení. Snaha měřit azimut a podle zjištěných hodnot dolaďovat polohu hlavy (technologie označovaná jako NAAC) se ukázala jako nesmírně složitá, přesto byla nakonec použita u modelu Nakamichi Dragon. John má model Nakamichi RX-505, u kterého se neotáčela hlava, ale celá kazeta (technologie označovaná jako UDAR). Přístroj otevřel a vysunul dvířka, otočil kazetu a vrátil ji zpět tak, že se hlava vůbec nehýbala a zaujímala tak vůči kazetě vždy stejnou polohu. Inspirací bylo inženýrům jak kazetu po vysunutí otočil posluchač. Značka Nakamichi v roce 2002 zbankrotovala. John používal jako koncový zesilovač McIntosh MC 2155. (JsemPohodlny)
Reklama