Proti múru

Tak ja neviem či Európanky považujú za samozrejmosť cpať do seba drogy a rozťahovať nohy pri každej príležitosti a kdekomu kto príde pod ruku. Myslím, že nad takou "voľnosťou" by predsa len ohrnuli nos aj tie Európanky (väčšina z nich určite). Proste Sibel mi tu prišla ako len taká nevycválaná kravka, ktorá trpela úchylkou dráždivého ovocia. Na druhú stranu ale nepozeralo sa na to zle, možno by tomu pomohli aj trošku odvážnejšie alebo drsnejšie scény. Chudák chlap, ale koniec koncov, v živote to tak chodí - v láske vždy trpí viac ten, kto miluje viac. Priemer. 60/100 (09.04.2019)

."Když nemůžeš změnit svět, změň ten svůj". Je mnoho druhů nespokojenosti: jedna se mění v beznaděj, a jiná se snaží, dosáhnout toho, co chce. A právě ta druhá nespokojenost spojila život odevzdaného alkoholika Cahila, jehož jediným smyslem života je hasit žízeň s nedočkavou muslimkou Sibel, která je natěšená na všudypřítomné rozkoše okolního světa, ale dusí ji rodina a tradice. Tak moc touží po volnosti a svobodě, že se ji rozhodne( trochu paradoxně) získat sňatkem s Turkem.....„Jestli chcete ukončit svůj život, udělejte to.Ale nemusíte kvůli tomu umírat. Ukončete tenhle život a žijte dál.“ Drsné, surové, krvavé, bezvýchodné, nepochopitelné. (13.08.2005)

Při troše štěstí uděláte ze života v prdeli život trochu míň v prdeli. Aspoň že se nám tu nikdo nesnažil vnuknout pocit, že by to mohlo být i jinak. Potkal ji ve fázi, kdy jeho život už nezávisel na na něm samotném a odsud není pro člověka cesta zpátky. V jeho případě byla - v podobě Sibel, nadstandardu od pánaboha. Budiž mu přáno, dostal šanci žít život trochu míň v prdeli a to se v takové fázi rovná menšímu zázraku. (20.06.2008)

Velmi dobré sociální drama o dvou lidech, kteří si to mezi sebou vždycky představovali jinak, než jak to zrovna bylo... Hned několik zvláštních osudových zvratů a drsných souher náhod zde působí až neuvěřitelně realistickým dojmem a není divu, že když se k tomu přidají povedené herecké výkony obou hlavních protagonistů, zanechá ve vás Proti zdi opravdu hluboký zážitek. (01.12.2006)

Film situovaný do proslulé hamburgské čtvrti St. Pauli, kde žije (podle Fatiha Akina spíš přežívá) druhá či třetí generace tureckým imigrantů, jejichž tváře se již transformují do multi-kulturní podoby. Proč si režisér vybral právě toto místo a ne třeba Instambul, který přece jen - nejspíš jen jako svou vizitku - do filmu také vsunul, je celkem zřejmé: Němcům v Německu a Turkům v Turecku by se takový příběh mohl sotva přihodit. Spíš než soucítění s protagonisty, cítím ve filmu kritiku právě tohoto multi-kulti, který mísí kultury, ale nesbližuje je. Pozn. 1: Mám rád orientální hudbu, a rámcová písnička před Hagia Sofia, "Šuk sem, buch tam, námo je to fšechno jedno", nebyla od věci. Pozn. 2: Co jsme tedy v tomto filmu viděli: několik pokusů o sebevraždu, free fuck, nezřízené chlastání piva, rvačky, chlívek z bytu, drogy bez specifikace... a lásku, která tu může být jen přechodnou raritkou, jež se rychle vzepne a když odezní, a pak zůstává uvnitř jako zdroj agrese a sebedestrukce. Přitom sázím na to, že většině diváků se film líbí proto, že si mohou s uspokojením říct: "U nás doma to tak divoký není, je to sice rutina a nuda, ale přece jen díky bohu". (23.06.2018)