Janghwa, hongryeon

Jednoznačná ukázka toho, že nelineární syžet dokáže divákům pořádně zamotat makovice. Kdybych si nepřečetl ty interpretace (či nadinterpretace?), tak jsem nepobral ani houby s octem, a nakyselo teda. Navíc vizuelní a štylová dokonalost tohoto snímku mne doháněly k šílenství. Jak píše Rob Roy, když je pěkně natočenej tekoucí kohoutek, tak se člověk bojí aj toho. Chtělo by to vidět víckrát, ale k asijskýmu strašení mám jaksi negativní vztah, se bojim ňáko víc, tak asi jednou stačilo. Každopádně tleskám, pokud jsem nebyl nucen schovávat hlavu pod duchnu, tak jsem byl nucen k myšlení. Nevídáno! (25.05.2009)

Rodinné drama se silnými prvky duchařského horroru okořeněné špetkou psychologie. Při sledování tohoto skvostu budete pohlceni jeho intenzivní a tísnivou atmosférou, budete podvědomě chránit spolu s ráznou Su-mi její plachou sestru Su-yeon před ataky zlé macechy, bát se u mistrovsky zpracovaných lekaček, při kterých vám bude tuhnout krev v žilách, abyste si chvílemi oddechli u nádherných poetických momentů, zaposlouchali se do uchu lahodící hudby a nakonec byli vycucnuti až na dřeň neskutečným koncem. Jedinečný film, jenž uspokojí i náročného diváka. Moje srdeční záležitost! (23.08.2005)

Mám hendicap, že jsem Příběh dvou sester viděl zatím pouze jednou. Kdybych měl stručně shrnout pocit z filmu, tak, že mi připadal být exkurzí do mysli psychicky narušeného jedince. Sledujete množství scén, aniž byste tušili, co je realita a co není (tedy, ono na začátku vypadá jako realita všechno), kdo je normální a kdo ne. Jediné, čím jste si jisti, je, že něco není v pořádku. Vrstevnatý a více vysvětlení nabízející snímek o dvou sestrách, otci a zlé (na první pohled) maceše, který se vzpírám označit za horor. Spíš se jedná o drama, nešetřící strachem, psychoatmosférou a scénami, při kterých sebou člověk trhne a ve kterém není všechno takové, jaké se zdá být. Bezchybné herecké výkony. Až uvidím opakovaně a dojde mi logika některých věcí (což očekávám), možná hodnocení ještě zdvihnu. ■ Komentář, který se mi líbí, napsal kiddo. ■ Trailer http://www.youtube.com/watch?v=nQV7ejqpbPc (27.02.2011)

Nebylo to ve stylu třeba Ju-On, jak se mi zpočátku zdálo (tzn: vata, vata, vata, pak příjde něco velice strašidelného a pak zas vata, a tak dokola). Ne. Ono se totiž ukáže, že tam vlastně vata jakoby není, a hodně věcí dává nakonec i smysl. Ale čekat na to rozhřešení celé hodiny, mi přinášelo mírné utrpení. Děj nebyl jednoduše zdaleka tak výživný, aby omluvil tu dlouhou dobu která uplyne, než se ukáže pravý smysl celé story. A navíc mi tam chyběl strach, ta pravá "tichá hrůza" nad kterou se tu lidé tak rozplývají. Tiché to možná bylo, ale ta hrůza mi tam osobně dost scházela. A když už se zdálo, že konečně přichází, odešla tak rychle, že jsem se nestihl bát. Ale já jsem člověk, který se nudil i u většiny těch Kruhů apod, takže je nutno brát mě s rezervou. Tale Of Two Sisters se mi ale ve finále líbilo víc než japonské Kruhy. Jen si tak říkám, že napoprvé jsem se nudil, protože jsem nevěděl že přijde nějaké zásadní rozuzlení (navíc jsem ho neočekával). Napodruhé bych se asi nudil právě proto, že už to rozuzlení znám. [Dodatek: Dnes jsem někomu vyprávěl děj toho filmu, a zjistil jsem, že když to vyprávíte, tak to působí docela dobře. Je to podobné jako s Vesnicí od Shyamalana. Když ten příběh slyšíte, tak to vypadá mnohem zajímavěji než vlastní film.] (17.01.2006)

Tento film ma zas tak nebavil a to asi aj preto, že podobná pointa je aj v remaku z roku 2009. Bolo tu viacero nezmyslov, hlavne tvorcovia silou mocou chceli čo najdlhšie zahmlievať to, kam sa film bude uberať a tak sa dopustili viacerých hlupych scén. Filmu nemôžem uprieť dramatickosť a vypätejších situácii je tu tiež viacero. Kamera bola tajomná a mala aj moje sympatie. Keby som tento film videl pred remakom, som nadšený, ale takto je u mňa nanajvýš priemer. (05.09.2015)