Díler

Bezprostředně po zhlédnutí jsem netušila, co si myslet, s uplynulým časem se ale ukázalo, že Dealer je jeden z těch filmů, které je potřeba nechat usadit - "špatné" scény (t.j. ty, které se mi nelíbily) si mysl omluví a zůstane jen čirá radost z Fliegaufova specifického vypravěčského stylu. Aby bylo jasno, omlouvání není nic alibistického, k celkovému vyznění snímku je totiž dost důležitý background - všechny epizody jsou založeny na osobních zkušenostech režiséra, mají tedy reálný základ a tím pádem edukativní rozměr. (Maďarské umělecké kruhy prej po premiéře uznávaly, že přesně takhle vypadá heroinová závislost. Nevim, zkušenost nemám a po Dealerovi po tom asi ani netoužím.) A s takovou se na Bence zlobte, že je příliš prvoplánově vyděračský třeba dějovou linií s dítětem. Já si budu každopádně nejvíce pamatovat momenty, jako návštěvu hlavního hrdiny u otce nebo otázky vzbuzující několikaminutový záběr na plakát kulturisty. (work in progres) (LFŠ 2012) (10.08.2012)

O tomto snímku vím už hodně dlouho a nějakej ten pátek ho mám doma, ale jaksi na něho nebyl čas či nálada a ve finále jsem na něho zapoměl . Ale konečně jsem se k němu dokopal a to i díky zásluhou Flipnice/Timemastera kterej mi ho doporučil a tím mi ho zároveň připoměl. A jsem fakt rád a nechápu proč jsem tenhle snímek tak dlouho odkládal. Tohle je fakt propracovaná pecka, která hlavně staví na skvělé kameře, hudbě a zvucích a v neposlední řadě na herectví hlavního hrdiny. Kamera se vyžívá v dlouhejch scénách na jeden záběr. To je pastva pro oči. Hudba a zvuky jen doplňují a skvěle dokreslují dění na plátně. Čeká vás roznáška fetu po městě kreatůr a všelijakých podivných existencí. V tomhle filmu snad není nikdo normální. Z filmu vyzařuje něco co se jen těžko slovy popisuje, protože má prostě nepopsatelnou atmosféru. Co se týče hlavího hrdiny - nechápu. Už jsem dlouho neviděl něco podobnýho. Hlavní hrdina toho totiž ve filmu moc nenamluví, v záběrech skoro nehne ani brvou, ale i přesto je vám jasný co si myslí a co se mu honí hlavou. Nepotřebuje spoustu prázdných vět a gest. Všechno podstatný totiž řekne svým pohledem. A tak je to v podstatě s celým filmem. Dohromady to nemá žádnej ucelenější děj ( prostě jeden den ze života dealera ), ale i přesto to má takovou sílu že to diváka na začátku vcucne a do konce nepustí. Teda alespoň na mě to tak fungovalo. Jsem nadšenej a v rámci filmů o drogách zaujímá místo hned vedle Trainspottingu. Ikdyž tyhle filmy se absolutně nedají srovnávat, protože každej je svým způsobem originální a jede na jiné vlně. DOPORUČUJU. (22.01.2016)

Nie čistých 5*, ale 4,5*. Dôvodom je až prílišné zahľadenie snímky do vlastnej formálnej dokonalosti. Inudstriálna non-stop ruchová stopa podkresľuje bezchybnú, pomalú kameru, vyvolávajúc tak okrem spomínaného Bély Tarra aj reminisencie na Tarkovského (nielen kĺzanie po vodnej hladine, ktoré je vizuálnym odrazom samotného pomalého plynutia filmu) a mne osobne aj na C.T.Dreyera a jeho Vampyra (najsilnejšou črtou celého filmu vďaka zvolenej forme je práve atmosféra - je to film výrazne o pocitoch, i keď ambivalentne práve tento bezchybný audiovizuál je pretláčaný do popredia až tak silno, že hlavne v druhej polovici mi zabraňovalo na plné sústredenie sa vychutnať si ho naplno). Vďaka striedaniu rotačnej jazdy kamerou raz smerom dolava a potom doprava je možné uvažovať aj o výpovedí snímku v smere "špirále" možností postavy Dealera. (08.12.2004)

To je přesně ten případ filmu, kterému dávám 3 hvězdy ne za to, že by byl špatný, ale za to že mě nudil a já nechtěl aby mě nudil. Já chtěl aby mě sakra bavil, obzvlášť když hned na začátku vytáhl nejlepší scénu s tím podivným církevním papalášem. Jenže 132 min je zatraceně hodně, a i když s tím, jak Fliegauf svého Dealera pojal a vytvořil, nemám nejmenší problém, tak je to prostě dlouhé a bohužel i nudné. Je mi líto. 5/10 (23.09.2013)

Rozdíl mezi českou a maďarskou kinematografií spočívá především v tom, že v Maďarsku dělají filmy umělci - u nás řemeslníci. A stejně jako sádrové trpaslíky nelze vystavovat jinde než jen podél cest a v zahradách, na český film lze koukat jen s lahváčem a brambůrkama s co nejšustivějšími sáčky. A já děkuji Benedeku Fliegaufovi, že u mne zase oživil zájem o artový film. Dealer je průvodcem ponurým vyprázdněným světem, mrazivým peklem, zpovědníkem, důvěrníkem, mlčenlivým soudcem, vazalem, mučedníkem i poslední instancí, dokud neustálá rotace, nedostatek pevné perspektivy, stísněnost záběru a těkavost fokalizace stejně jako nejasné, stísněné a unikavé konfrontace po čtyřiadvaceti hodinách nakonec neobkreslí i prázdnotu a bezvýchodnost jeho vlastního života s trajektorií vortexu. Čekání na proměnu. Na událost, na které stejně nesejde. Čekání na nadpozemský zásah. Ducha ve stroji, který je nakonec objeven jako efektivní nástroj změny: "Bůh slunce. To je frajer. Ne jako ten, kterejmu tady stavěli všecky ty chrámy - to byl jenom nějakéj malej démon. ... Jednou jsem tam byl a byl tam i bůh slunce. ... Jen musíme být potichu, jinak bůh slunce nepříjde a příjdou jen ti zasraní malí démoni." Ad Marigold: Scéna, v níž se snaží přesvědčit otce, svědčí o nedůvěře v duchovno, které nicméně hlavní hrdina s otcem zvláštním způsobem sdílí. Kamera si dává na počátku filmu záležet na tom, aby zachytila, že dealer pečlivě objede všechny kaluže ... Rozpad (jakéhokoliv) duchovního světa, stejně jako absence víry v sebe a v jiné, a následná sociální atomizace, je psychologickým leitmotivem celé kompozice. Dealer je bývalý narkoman, který jakoby procházel očistcem, který sestává z neustálého horror equi - v tomto případě strachu z podobnosti mezi jím a postavami, s nimiž je konfrontován a s nimiž nechce navázat žádný lidský kontakt. Mimoto se domnívám, že bychom film mohli chápat i mnohem šířeji, v rámci generační výpovědi. Existenciální nejistota, v níž se lidé uchylují k sektářství (duchovní vůdce), esoterice (Bůh slunce) a náboženskému primitivismu (louže) totiž svědší o krizi celé společnosti, v níž droga je jen jednou z možností úniku. (25.07.2014)