Kumo no mukó, jakusoku no bašo

Pribeh ktory svojim dejom a vizualnou aj hudobnou strankou pripomina sen. Za pomoci jemnej atmosfery sa odvija pribeh, ktoreho posolstvo a vyznam sa da pochopit hadam len emociami. A tak to ma byt. Pre to mam anime tak rad. Pre to nevysvetlene, co sa ma dotkne hlboko v nutri. Nie mnoho neazijskych filmov v sebe ukriva podobne caro. Dokazem si vybavit azda len Fontanu a Pan's Labirinth a o to viac si tieto filmy vazim. Pribehu dodava neobicajne tajomno zahadna veza, ktora je symbolom a voditkom celeho filmu. Symbol niecoho, co nedokazeme nikdy tak celkom ovladnut a pochopit, nieco co nas stale pritahuje, nieco co nam v konecnom dosledku pomoze pochopit samych seba. Uff....jednoducho lepsie raz vidiet ako sto krat pocut. Extraordinary (9/10) (21.05.2007)

Väčšinou ma divné, exotické filmy, príliš vzdialené našej náture a štýlu rozmýšlania nezaujmú. Alebo zaujmú a ja ich iba správne nepochopím. Beyond the clouds ma aj napriek tomu, že som ho tak úplne nepochopil, zaujal a páčil sa mi. Je to film, ktorý útočí na divákove zmysly a city a sústreďuje sa na ne viac, ako na svoju vnútornú logiku. Tento film ma chytil, bol jedným z prvých anime, čo som videl a plánujem si ho v blízkej budúcnosti, po šiestich rokoch znova pozrieť . (25.07.2012)

Nádherné romantické sci-fi, ku ktorému som sa dostal náhodou na tohtoročnom Comics salone rozpráva príbeh troch školákov zo severnej časti rozdeleného Japonska, ktorému každým dňom hrozí vypuknutie vojny s južnou časťou a jej spojencami. Na hraniciach oboch znepriatelených častí sa týči do oblakov obrovská veža, ktorá v okruhu niekoľkých míľ spája paralelné vesmíry, mení štruktúru okolia a predstavuje hrozbu nielen pre obe krajiny ale i ostatný svet. Dvaja chlapci a jedno dievča si sľúbili, že sa raz k veži pozrú na lietadle vlastnej výroby. Potom však dievča záhadne zmizlo a chlapci išli študovať každý do iného mesta aby sa po troch rokoch na prahu občianskej vojny stretli a pokúsili sa svoj sľub dodržať. Beyond the clouds je po vizuálnej stránke úchvatné (i keď trochu gýčovité), čo však diváka uchváti ako prvé je úžasná melancholická klavírna hudba sprevádzajúca celým filmom, dotvárajúca taký ten tiesnivý pocit z celého filmu. 10/10 (17.10.2005)

Příběh není až zas tak nějak moc zajímavý. Je to nejsalbší stránka filmu a tím ho trochu sráží. Co ovšem film neuvěřitelně vyzdvihuje je krásné zpracování. Ve filmu je obrovské množství detailně prokreslených a nádherných obrázků a je to právě ono zpracování, které mě donutilo dát 4*. Jinak se film pohybuje na hranici kýče. (27.11.2005)

Zápletka řešící propojení snů a paralelních světů na pozadí stupňujícího se politického napětí mezi násilně rozděleným jihem a severem alternativního Japonska sedmdesátých let je dostatečně zajímavá, bohužel naprosto nevyužitá. Samotný příběh tří školáků (následně pak už studentů) totiž nevykazuje nějaké napětí nebo snad drama, jeho měřítko je velmi komorní, zaměřuje se téměř výhradně na jejich vztahy, pocity a sny. Jenže charaktery mají jen zběžně načrtnuté, a proto se nedaří vybudovat mezi nimi uvěřitelné hluboké emoce, o těch se jenom mluví. Tvůrce navíc soustředil veškerou svou snahu na vytvoření melancholické, snové, až magické atmosféry, což se mu díky precizní kresbě, animaci a podbízivé hudbě sice částečně povedlo, nežádoucím důsledkem je ale neskutečně pomalé tempo filmu, kdy každé dvě repliky dialogu jsou proloženy několika záběry na letící ptáky, odlesky rosy v trávě nebo záblesky slunce v mracích. Ano, zpočátku to je magické, po 60 minutách už jenom ubíjející. (23.02.2012)