Kumo no mukó, jakusoku no bašo

Veľmi dlho som sa k tomuto premáhal. Šinkai ma ale zaujal svojimi krátkymi filmami a hlavne nádhernou animáciou. Preto som sa rozhodol, že si ho napozerám celého. Jeho prvý celovečerný film je obrazovou meditáciou o snoch, vojne, láske, kamarátstve a spomienkach. Aj napriek lineárnosti je skôr umeleckejší ako väčšina anime. Najviac sa mi žiada porovnať s Ghost in the Shell aj keď aj to porovnanie je zavádzajúce. Makoto Šinkai je totiž špecifickým tvorcom hrajúcim sa s atmosférou a s rôznymi aspektmi lásky - jej hľadania a jej priebehu. Tenmon zase raz stvoril melodickú a atmosféru dotvárajúcu hudbu, ktorá sa k príbehu nesmierne hodila. No a celkovo je film pútavý a zaujímavý. Síce si treba na neho chvíľu zvykať, pretože ako som už spomínal nie je to žiadna Akira alebo Black note, ale dokáže pohladiť na duši a to je podľa mňa dostačujúce. Ak teda máte radi pomalé filmy. (04.05.2014)

Beyond the Clouds, The Place Promised in Our Early Days je dalším dílkem japonského všeuměla jménem Makoto Shinkai, který je známý tím, že své filmy (do té doby krátké) dělá skoro sám. Toto je jeho první celovečerák (a má délku cca 90 minut, ne 70). Odehrává se v budoucnosti v Japonsku, které je rozděleno na část severní, patřící k Union, a jižní, která je pod vlivem USA a UN. Na severu na ostrově Ezo (dříve Hokkaido) se tyčí obrovská věž (lze ji vidět až z Tokia), jejíž princip a funkci se jižní strana snaží odhalit. Kromě toho tato věž láká dva chlapce (Hiroki, Takuya) a jednu dívku (Sayuri) - moc rádi by se k ní podívali na vlastnoručně sestrojeném letadlu. Ovšem jednoho dne Sayuri záhadně zmizí a cesty chlapců se rozejdou. Avšak za tři roky... ____ Už u Hoshi no Koe - Voice of a Distant Star jsem si o Makoto Shinkaiovi udělal pár postřehů: rád kombinuje romantiku a sci-fi. Je to tak trochu kýčař, v obou se docela často vyskytuje efektní, avšak bezúčelná hra barev, světel a stínů (často se opakující scéna, kdy mezi hlavami dvou lidí zapadá slunce). I hudba je taková sentimentální, mírně podbízívá. Prostě bych spíš uvítal, kdyby se zaměřil trochu více na obsah, promyslel pozadí příběhu, funkčnost celého principu věže... (o obojím bych se rád dozvěděl více). ___ Ale i tak to je moc krásný zážitek. Lepší 4* (17.04.2005)

Na niektoré filmy musí mať človek náladu, pretože inak nepôsobia tak, ako by mali. Shinkai je melancholický, hudbou, farebným ladením, výberom témy, jednotlivými zábermi, no moja najväčšia výčitka smeruje k tomu, že je melancholický stále rovnako. Rozoberá tému odcudzenia, dookola a dookola, používa podobné (ak nie úplne identické) zábery v mnohých svojich filmoch. Balansovanie na hrane medzi gýčom a sentimentom mu tu už nevychádza. Ale ak bude Beyond the Clouds prvý film, ktorý si od Shinkaia pustíte, rozhodne nebudete sklamaní - totiž to čo robí, robí precízne. Ak však máte zmapovanú kompletnú jeho tvorbu, nemôže vás v ničom prekvapiť. Dúfajme však, že jeho ďalší film už nebude o školákoch a ich vzájomnom odcudzení. (18.10.2008)

Je fajn, keď niečo pekne vyzerá. Je ale ešte lepšie keď je pekná forma aj adekvátne podporená obsahom. A tomu tak podľa mňa v Beyond the Clouds nie je. Príbeh je zaujímavý, tempo typicky japonsky pomalé, čo mne osobne vôbec neprekáža. Čo ma ale vie vytočiť je keď film nastoluje otázky a potom na ne neponúka odpovede (aj keď existujú výnimky alla Lynch). V Beyond the clouds bolo jednoducho príliš veľa vecí nevysvetlených (prečo začala vojna, prečo vežu postavili, aký bol jej účel, prečo vzniklo puto medzi vežou a Sayuri, prečo mali postavy sny so sebou navzájom atď, atď) aby som nad tým vedel prižmúriť oko. 7,5/10. (05.02.2009)

Král všech kýčařů Šinkai sice zase natočil obrovský romantický kýč, jenže tentokrát nemám problém říct, že to vlastně vůbec nebylo špatné. Ona je to totiž taková pohádka se zajímavými sci-fi prvky, která si na nic víc ani nehraje a tím pádem s ní nemám tolik problémů. Spíš je tu Šinkai v určitých věcech i lepší než třeba v 5 centimetrech za sekundu, protože tu třeba má i životnější postavy (kromě ústřední ženské, tam asi neustále bude tvořit jeden a ten stejný typ ženy, po které pravděpodobně nejvíc touží) a dokonce tu jsou i nějaké skutečné emoce, sice v strašně (místy až protivném) kýčovitém viuzálu, ale opravdu tu jsou a Šinkai se je nesnažil tvořit pouhým vydíráním a kýčem, jako to udělal u výše zmíněného filmu. Taky tu celkem hapruje tempo a ve výsledku to určitě není nic geniálního a silného, co bych musel vidět znova, popravdě je to spíš jen průměr, ale stejně mě to spíš potěšilo než naopak, protože mi to ukázalo, že dokážu něco od Šinkaie snést a dokonce z toho něco mít. A navíc jeho filmy u mě mají stoupající kvalitu, takže se třeba dočkám takového jeho filmu, který se mi bude fakt líbit! No... uvidím. Tolik na to zase nesázím, ale to jsem nesázel ani u Luca Bessona a jak to včera dopadlo... 3* (27.03.2022)