Slabosť boľševika

Hnusný to chlap, Pablo Lopez. Ani náhodou jsem mu nefandila. Ne proto, že se zamiloval do teenagerky, ale proto, jak se choval k ostatním, hlavně ženám. Postupem času se v tom nerovném vztahu plácal, až mi ho bylo chvílemi líto. Když ho nakonec dostihla karma definitivně, bylo mi ho líto úplně. No řekněte sami, není to divný film :-) (02.04.2017)

Nevím, jestli zrovna takhle nějak může vypadat krize středního věku, ale v tomhle příběhu Antonio i když je velmi dobře situovaný, tak najednou zjišťuje, že ztrácí smysl života, možná cítí i jeho nenaplněnost a tak se dostává do patové situace. Nevím přesně jaká asociase se v něm odehrála při prohlížení histoickou knihou s ruskými dějinami a obrázkem krutě popravených dcer cara Mikuláše, ale ve scénáři to zřejmě nějaký význam má. Možná právě proto ho pak tolik zaujala mladá studentka Maria. Ta mu vstoupí do života současně se Sonsoles, která ho po dopravní nehodě chce žalovat za ublížení na zdraví. A tak se najednou spustí lavina jeho naprosto neadekvátního jednání, nejen vzhedem k Marii, ale i k Sonsoles. Tady někde nastává zlom, kdy jsem přestala chápat, kam to asi bude směřovat. A ten směr, který postupně následoval a nakonec i závěr filmu totálně zazdil celý můj prozatím dobrý dojem. Ale šestnáctiletá María Valverde byla nádherná a za oči Luise Tosara jednu hvězdu přihodím. (07.12.2012)

Stále častější téma naší doby o lidech, kteří nežijí, přesto, nebo právě proto, že disponují všemi prostředky k radostné existenci, a tak je lehce očaruje svěžest mládí se všemi svými atributy, jimž kraluje žízeň po životě. Nic zde nevyznívá směšně, neboť otázka tělesnosti probublává až někde hluboko pod povrchem nerovného vztahu, který nám příběh nabízí. Vizuálně se staví na detailech dvou tváří - Pablovy lhostejné, symbolizující cynismus a flustraci - Mariiny dychtivé, oduševnělé a nevyzývavé, jako objektu hodného platonického zbožňování, které může být krásnější, ale i mnohem krutější, než další podoby lásky. Jímavě krásný hudební doprovod přihazuje další důvod, proč film stojí za to vidět. (18.05.2012)

Jak už tu bylo od JitkaCardova zmíněno, blíže než Lolitě má opravdu Slabost bolševika ke Studu. Cyničtí téměř-čtyřicátníci, pokračování fenoménu "singles", kteří v mládí propadli opojné chuti ryzí individuality a možnostem, které jim svobodný svět nabízel. O to více hořké je poznání, jakou daň za toto opojení platí nyní. Cosi ještě více znepokujícího je však skutečnost, že zatímco na tělesných požitcích závislému Fassbenderovi je dána možnost volby a rozhřešení, Tosarova postava toužíci jen po opravdovém citu lásky je odsouzena nemilosrně k žaláři. Škoda jen, že Cuenca nevládne tolik svému řemeslu jako McQueen. Mohl by to být o dost zajímavější dialog. Co se však týče hudebního doprovodu, zde je dialog přímo mistrovský. (29.08.2012)

Lolita po španělsku, z mého pohledu hned po několika stránkách nedotažená (ovšem "nedotaženou" erotiku jednoznačně kvituju!). Navrch příjemně konzervativní Bolševikova slabina nabízí ještě nejkouzelnější úsměv široko daleko. Jako ... ve vší vážnosti ... María Valverde by se měla normálně v zájmu lidstva naklonovat a podávat jako lék na depresi. :) (02.04.2013)