Aaltra

Krabici s kapesníky si k projekci neberte, vozíčkářská road movie bude všechno, jen ne dojímavá - dva sousedé, kteří se díky své nesnášenlivosti stali imobilními, jsou pro absenci lítosti vhodnými objekty, těžko hledat méně sympatickou dvojku, která dokáže s ochrnutými končetinami v naprosté lehkosti nakopnout veškerá klišé, spojovaná s tragikou nenadálého handycapu, vyjma jednoho rčení, které praví, že neštěstí spojuje, a i to zde platí spíš účelově. Největšího popření se však dostává nepsaným pravidlům chování, která v korektně vtipném podání neporušuje sobectví a nevšímavost zdravých, ale neomalenost a drzá samozřejmost postižených. Pomalý rozjezd svádí k jisté ukolébanosti, ale nenápadným přidáváním plynu dokáže tento zdánlivý outsider vjet do cílové rovinky jako překvapivý vítěz a tím si vás naprosto získat. Odměna žádá trpělivost a pozornost, což je, přiznávám, poněkud ztíženo řvavou přítomností jednoho z nejdebilnějších sportů - motokrosu, ale možná i to byl v rámci použitých bizárů záměr :-) (29.11.2013)

Tento film od začátku pracuje s velmi jemnými kroky, možná se vám bude zdát celý o ničem ale věřte až končí, budete mít pocit že dává to smysl. K těm gagům, opakuji kolikrát je zakryjí, v momentě než kápnete na jejich styl, přetočte celý film a dívejte se znova od začátku. 5/5 /co se týče humoru pro mě oni jsou objevem tohoto desetiletý, jelikož nekopírují a mají hodně silný vlastní jazyk/ (21.08.2014)

Aaltra mi bohužial spolu s jej hlavnými hrdinami nesadla ani zaboha! Navyše nemám rád motokrosové motorky! Záver filmu z Fínska v hlavnej úlohe s Aki Kaurismäkim jednoznačne najlepší. Tam ten vplyv som už vytušil, ked som zbadal tú barovú kapelu s unudenými ksichtami lokálnych štamgastov. Avšak kvôli tým dvom nesympatickým držkám v hlavných úlohach som mal celý zážitok z filmu sprznený. (22.01.2019)

České slovo "vozíčkář" je poměrně nového původu, je správně utvořeno a zní libě (na rozdíl od nejapných kompozit typu "Rollstuhlfahrer" nebo "wheelchair user" - jen více nových substantiv, čeština jich má pořád málo!). A tak tito vozíčkáři (režiséři, scénáristé a herci - pozor, pořád jen dva lidé!) se dávají na cestu z Francie, přes Německo, do Finska (země pro vozíčkáře zaslíbené - samá rovina), aby tam vyřídili určitou reklamaci u firmy Aaltra, kterou řídí Aki Kaurismäki, kterému tím vyfoukli nápad na jeho další možný film. Tím jsou pohledávky vyřízeny a "dálkoví" vozíčkáři jsou u něj "zaměstnáni" na dobu neurčitou. Film vyniká původností, způsobem zpracování i "černým" humorem, který není zase až tak černý, když si uvědomíme, že tito trvalí invalidé opruzovali svá různá okolí pouze a jen na chvilku – až na Akiho, který to všechno zavinil. Firmě Aaltra se raději vyhněte, filmu raději ne. (26.11.2016)

Vzorce správania k postihnutým sú v spoločnosti dané, či už právom, morálkou, tradíciou. Čo ale v prípade, ak sa invalidi prestanú trápne poklonkovať, zneužijú súcitné prejavy okolia na maximum a nastúpia na cestu sebavedomého vyjednania si svojich práv? A čo, keď počas tejto cesty navyše zistia, že ich životy do postihnutia boli zúfalou rutinnou, nezaujímavou a šedivou cestou k postupnému zániku v uniformnej priemernosti vzorného európskeho úradníka, či farmára ? Odpoveďou môže byť napr. Aaltra - vozíčkárska road movie z Belgicka do Fínska (kde sa objaví Aki Kaurismäki v malej, ale dôležitej úlohe). Drobné príhody dvoch excentrických a nadmerne drzých invalidov na ceste prinesú riadnu porciu zábavy priaznivcom spomenutého fínskeho režiséra, máloslovného situačného humoru a všetkým tým, ktorí vedia, že tá asfaltovými cestami, drôtami, veternými elektrárňami a fabrikami pokrytá a prísne rozparcelovávaná Európa má ďaleko od médiami prezentovaného malebného kusu prírody. (10.12.2005)