Princezna za dukát

Prvotní nápad mi přišel skvělý, ale jak se do toho zamontoval Krytinář a zlá královna, šlo to do kopru - a žel moc brzy. Kolikrát jsem si říkal, co ta princezna furt brečí a neřekne brusiči o dědkovi? A proč vlastně dědkovi tak věří, nechápu? A proč se brusič nepokusil z princezny dostat, co se děje? Přece nebyl na hlavu padlý, aby si myslel, že za vše může jen její odloučení a změna stavu. Sice si nakonec vše řekli, ale na můj vkus moc pozdě. Navíc ta psychedelická strašidla, ta patřila do jiné pohádky, ne sem. Také je pokažen závěr s pádem zlé čarodějnice - nějaký hlásek z lesa, bez detailu, bez pořádného dramatického záběru... Jinak mi zde výjimečně moc Zedníčková nevadila. (13.10.2016)

Princezna za dukát nebyla naštěstí za dukát, ale zadarmo, dukát si nechal král vrátit. Páč v té době ještě neexistovala ČNB a její intervence, byl dukát zřejmě dost silné platidlo, a tak si zdánlivě chudý Jan ve vidině dukátového dědictví princeznu nechal.:-)) Pohádka samotná trpí bohužel nedostatečným rozpočtem, což ji sráží dolů a zůstává tak pohádkou jen na jedno podívání. (05.10.2016)

Princezna za dukát, jak se chovala na začátku, byla i zadarmo drahá. Ubohý chudý nožíř dostal nevyžádaný dar, hezkou sice, ale naprosto nesnesitelnou družku. První, co mě napadlo, bylo, co kdyby dukát zvedlo dítě, žena či ženatý muž. Vím, že pohádky mají své zákonitosti, ale ty má i život a děti, ženy, starci obého pohlaví a zadaní muži tvoří větší část společnosti, než svobodní, laskaví, krásní a v chudáky zakletí princové, kteří jsou ochotni si nechat na krk pověsit nesnesitelnou rozmazlenou holku. Co rozmazlenou, úplně blbou, když vezmeme v potaz, jak snadno uvěřila skřetovi a jak dlouho jí trvalo, než nahlédla, že když se někdo chová dlouhodobě laskavě, zřejmě to není proto, že je založením prchlivý agresor. Skřet a čarodějnice ještě budiž, proč tam byla hora těch ohavných špatných masek - horda dalších strašidel? (03.03.2016)

Motiv pyšných a rozmazlených princů a princezen se v našich pohádkách objevuje velmi často. Někdy jsou ty pohádky povedené, jiné trochu méně. Tato je jedna taková. Neurazí a ani neoslní. Vyšla z pera Vlasty Janečkové. Ta zde použila nápad s dukátem. Ten považuju za originální a taky ho oceňuju. Lucie Zedníčková mě ku podivu neštvala. Mahulena Bočanová mohla být jako kouzelnice mnohem větší bestie, ale pak by z toho byl nejspíš horor a ne pohádka na nedělní poobědový čas. (03.10.2016)

" Sen je sen, ale někdy se může i vyplnit.." A tak výborná freddykruegerovská záporačka Mahulena Bočanová, která si podobné kreace opravdu s velkou chutí užívá, vchází do snů zde neskutečně roztomilé Lucii Zedníčkové, která ji však dík upřímné lásce k očarovanému princi a zároveň chudákovi Honzy Šťastného, ta chemie mezi oběma funguje jako v málokteré jiné podobné žánrovce, nakonec přemůže, a šílený pohůnek Jiří Krytinář několikrát dostane co proto.. Velmi bizarní poetické taneční pasáže s čarodějnými služebníky dodávají i dík Petrovovu hudebnímu motivu krátkému snímku na síle i atmosféričnosti.. (06.09.2014)