Tajemství proutěného košíku

Knížka se mi líbila víc, asi že děti mívají ještě jasnější představu o hrdinech než dospělí čtenáři. Má představa byla jasně definována poetickými ilustracemi Zdeňky Krejčové. Podle nich byl Zdeněk parádní sígr a navíc vypadal jako Klárčin vlastní bratr (což v pozdějším věku vedlo k už ne tak poetickým úvahám). Čert byl černý voříšek a ne vyfénovaný bílý gaučák, Ondra měl fousy jako Rumcajs (tady se mi pletl s Donchuánem Karasem a učitelem Meruňkou Meduňkou), sympatická a nesympatická Karasice jsou prohozené (filmaři víc přáli hříšné ženě Boženě), babičku bych chtěla kouzelnou Rosůlkovou, děda Kemr se mi ale líbil. Ale dost rejpání. Tenhle seriál je jako fotka z první třídy, kterou náhodou objevíte. Ukazovat ji nechcete, ale pousmějete se. (13.02.2017)

Treti hvezdu pridam jen za puvab Jarusky a Nadi. Tento rodinny serial mohl byt podstatne lepsi, ale na trinact dilu ma prilis slaby dej, a nepresvedcive vykony detskych hercu tomu tez nepomohly. Dobra je z nich snad jen Miriam. Radostny pohled na socialisticky zivot tam ovsem zachovan je, a tim serial (jako relikvie) potesi... :-) 3- (13.07.2014)

Já jen chválím. Jako holka jsem chtěla být v partě trojlístku dětí z vesnice. :-) Jako dospělá oceňuju nádherně vystavěné příběhy lidiček. Dnes abychom to měli jasné jsou postavy v seriálech buď kladné, nebo záporné. Tady je k tomu přistupováno zcela jinak. Každý má svou chybu i svůj klad. Tak jak to v životě už bývá.Nikdo není jen černý a nikdo jen bílý.... a kouzelní herci jako Martin Štěpánek. Jirka Krampol, Josef Kemr, Libuška Havelková nebo Jaroslav Satoranský.... to nemá chybu... :-) :-) (03.10.2017)

Dávám odpad za herecké výkony, hlavně přehnanost dětí. Námět je prostě ze staré doby - pionýrské boje a "čistota" děcek, kteří se bavili válením se ze stohu, dnešní generace nenadchne a ač já pamatuji tyto časy, tak mě také ne. Nelíbí se mi ani prostředí kde se točilo, ani obsazení, ani zpracování a už vůbec ne počáteční lahodné předčítání děje Klárou. (02.07.2015)

Nadprůměrný dětský seriál o tom, jak mají dospělí (mylný) pocit, že problémy jejich dětí nejsou opravdové problémy, a že děti jejich světu nemají šanci porozumět. A tak jim nic nevysvětlují, rádoby je chrání a raději řeknou, že to je složité a "jednou pochopíš", ale přitom zapomínají, že je do toho svého světa zatahují, ovlivňují je svým chováním a svými rozhodnutími a hlavně... Hlavně zapomínají, že jsou za ně zodpovědní. A svojí nezodpovědností a sobeckostí je tak často už v dětství staví před velmi těžké situace a nelehká rozhodnutí. Markéta Zinnerová dokázala tyhle dětské těžkosti přetavit do příběhu s takovou lehkostí, že je Proutěný košík vlastně nakonec něžné počtení, resp.podívaná pro celou rodinu. (09.08.2017)