Medveď

Napínavý souboj dvou medvědů s jejich lovci, na kterém jsou nejvíc udivující medvědí herecké výkony (nehledě na počet medvědů a jejich trenérů). Inu, Francouzi vždycky uměli "zvířecí" dokumenty. Je člověk sám součástí přírody, anebo s ní nikdy nemůže koexistovat? A jaký je rozdíl mezi člověkem zabíjejícím medvěda a medvědem zabíjejícím třeba koně? Kdo to dělá pro přežití, kdo pro zábavu a kdo ze zlosti? Máme důvod litovat roztomilého medvíděte rozsápaného hladovou kočkovitou šelmou? Nebo je správné brát to jako přirozenou součást potravinového řetězce? Těžko hledat jasné odpovědi, nicméně podobně nadějný závěr jako má Medvěd přináší život jen velmi zřídka. 80% Zajímavé komentáře: berg.12, genetique, Decker, Jordan (01.11.2005)

V specifickém žánru filmů o zvířatech s velmi častou snahou o jejich násilnou antropomorfizaci zplošťující a znevěrohodňující jak látku, tak téma, se čas od času objeví pozoruhodné výjimky. V Annaudově případu lze podle mého názoru mluvit o až (prae) ekologickém filmu, který na první pohled hladovou, nenasytnou šelmu, schopnou zhltnout vše, co se nachází v jejím dosahu, představuje jako bytost schopnou nadhledu a přesahu, tedy vlastností považovaných za lidské unikátní specifikum. Film přitom neulpívá na povrchu a vazba obou medvědů k lovcům, kteří usilují o jejich životy a kožešiny, přerůstá do všelidského symbolu vztahu člověka a živé přírody, z níž se současně i vymanil, i vlastně k ní ještě více připoutal. Dialog, který není dialogem, i jeho takřka pacifistické vyústění, rámované labužnickou kamerou, která si vychutnává krásu severoemerické přírody (nejspíše Skalistých hor), dotváří film-symfonii, v níž se vynikající herecké výkony jak medvědích, tak lidských herců vzájemně proplétají do nadčasové syntézy poučené idyly, která se vědomě nechce vyvázat ze světa, který ji obklopuje. MEDVĚDI jsou dílem, které opakovaně upoutává naši pozornost závažností hloubky i míry přesahu poselství, které přinášejí svým divákům. . (25.08.2007)

Nemám ráda filmy s dětmi nebo zvířaty ( nebo s dětmi A zvířaty), protože to je ať už úmyslný nebo neúmyslný zkrátka nátlak na diváka, zvlášť - a to je téměř pravidlo- když se jedněm nebo druhým ubližuje. Jenže tenhle film je tak strašně milý, že jsem se tomu úplně poddala a nechala se dobrovolně emocionálně ždímat od začátku do konce. (27.03.2004)

Překrásný dojemný film o přátelství osiřelého medvíděte a osamělého medvěda samotáře podle též krásné knihy od Jamese Olivera Curwooda. Od začátku do konce ukazuje krásnou Kanadskou přírodu v celé své kráse a příběh medvědů a jejich setkání s lovci je opravdu nádherně natočený a medvědi to zahráli jako skuteční herci. Zvláště ten malý je kouzelný. Ve filmu je spoustu silných scén, u mě dominuje scéna se zahnáním pumy na útěk. Jean-Jacques Annaud si u mě udělal veliké plus a utvrdil se mi v tom, že je těžkej profík. 100%. (28.10.2005)

Tenhle film je zásadní záležitost mého dětství, tudíž ho mám samozřejmě spojenej s těžkým traumatem při smrti medvídkovy matky a pak taky při jeho častých haluškách. Vidět ho po těch letech znova byl nádherný zážitek. Člověk víc ocení neuvěřitelnou Kanadskou přírodu a upravenou překrásnou Čajkovského melodii. Příběh je sice jednoduchý, ale funguje a rozhodně jsem se necítila citově vydíraná - podívejte se na takovýho Beethovena, to je aspoň vydíračka. Velkej obdiv pro trenéry a cvičitele zvěře. A střet u vodopádu je prostě geniální. (Musím zmínit i sympaťáka Tchéky Karyo, po medvědech hrál nejlíp). 90% (13.02.2012)