Nenávist 2

Dvojka si oproti jedničce trochu pohoršila rozmělněným dějem, který má málo sjednocujících prvků na to, aby se mi zdál plynulý. Skákání od jedné postavy k druhé je sice v rámci japonského hororu vcelku obvyklé a jsem na něj osobně dost zvyklá, ale v tomto případě jsem se v tom občas dost ztrácela. Bubáci, tedy Toshio a Kayako, straší stejně kvalitně jako v jedničce, ba dokonce některé scény jsou ještě lepší. Je tedy opravdu škoda, že děj je tak chaotický a můžu dát jenom 3*. (02.07.2011)

Moje druhé stretnutie s japonskou sériou Ju:on hodnotím slabšie ako prvý jotg. Tentokrát je skutočne najväčšou slabinou scenár, v ktorom som sa strácal a v závere som musel skonštatovať, že tentokrát to bolo už príliš prekombinované (a nepáčilal sa mi najmä opätovná recyklácia motívu školáčok). Ale scenár pri japonských ´´ring´´ hororoch nie je to podstatné, viac tu ide o atmosféru, o vizuálne a najmä zvukové lakačky. A tie sú v štvorke opäť bohato zastúpené (moja top tentokrát bola obesenec, ale nemocnica bola tiež cool). Častokrát sú však trebárs oproti trojke nedotiahnuté, čo miestami dodáva ešte podivnejšiu atmosféru. A absolútnym plusom je Toshio, ktorý má tentokrát niekoľko rozkošne úchylných čiernohumorných nápadov (ako šoférovanie či trebárs príčina toho buchotania na stenu). A aj keď by som mal dať 3* (ďalšia u mňa čistokrvná 70), ak porovnám americký Grudge s týmto kúskom , tak to nejde inak ako za 4*. (20.03.2005)

Tenhle Džuon, v pořadí čtvrtý, mě bavil ze všech Džuonů nejvíc. Bavily mě vesměs postavy, bylo v něm asi nejvíc "strašidelných" momentů (hned v úvodu třeba chlapeček pod volantem) (chlapeček i jinak tentokrát docela perlil), nebo všelijakých bizarností (oběšenci, porod). Jede se stále ve stejném stylu a ve stejné formě jako v dílech předchozích, což pro někoho může být dobře a pro někoho zase ne. Já jsem každopádně rád, že už mám tuhle starou DVDčkovou sérii z krku a můžu jít na něco novějšího, třeba... třeba na americké remaky Džuonu! (29.06.2020)

Nedalo se to dokoukat. Taková nicneříkající nuda to byla. Fáma, že japonské horory jsou špička už mě přestává bavit. Japonci možná dokáží vymyslet slušný hororový příběh, ovšem nedokáží natočit dobrý horor, u kterého by se člověk bál a který bych jim uvěřil. První díl jsem viděl pouze v americké verzi a ani ta nestála za moc, ovšem tohle nestálo ani za těch 95 minut mého života. Po hodině to muselo pro mě skončit. Po tom, co jsem se ztratil v tom kdo je Onomato, Okokato, Olovato a Onanato, jsem si řekl, že tam budeou alespoň nějaké napínavé nebo lekací okamžiky, když už nic jiného. Těch jsem se také nedočkal. Navíc kromě toho, že mívám bordel v postavách, protože vypadají všechny stajně, tak jako již tradičně, všichni obsazení herci nebyli snad ani herci. Byla to skupinka více než nevýrazných a nezajímavých lidí, kteří sotva z paměti řikalí scénář, který sám o sobě stál za prd. (04.01.2012)

První půlhodina nabízí hrozivou nudu, která se ale naštěstí brzy zlomí a ve filmu se konečně začne dít něco zajímavého a zlého. Pocit strachu a napětí je ale nenávratně pryč. Ke konci jsem se v ději navíc i dost ztrácel a z letargie mě zatahaly jen dlouhé černé vlasy rostoucí ze stropu. dodatek: děti jsou pořád krásně bílé, mají zdeformovaná tělíčka a vydávají nepříjemné vrzavé zvuky. Komu tohle stačí, bude hýkat nadšením. (21.03.2009)