N. Took the Dice
Obsahy(1)
Film vznikl jako alternativní verze autorova filmu Eden a potom (1970) s novým uspořádáním scén a s nově přidanými záběry, pro něž nezbyl prostor v původním díle. Tradiční Robbe-Grilletova dekonstrukce klasického vyprávění příběhu je zde zasazena do prostředí původního filmu, jehož děj je divák nabádán sjednocovat s novou kombinací událostí a jednání postav, často výrazně odlišných od prvotního zpracování. Narativní nevyzpytatelnost nachází svůj odraz v metafoře hry v kostky (doslovný český překlad titulu ostatně zní „N. vzal kostky"), jejíž vždy nepředvídatelná vyústění reprodukují nepřevoditelnost děje filmu na jednotný kauzální sled událostí. Vzniká tak postmoderní dílo s množstvím významových rovin, které si vynucuje divákovu aktivní spoluúčast na vytváření smyslu viděného filmu. (Dionysos)
(viac)Recenzie (2)
Svět se neřídí pouhou kauzalitou, dialektikové se svou tézi a antitézí to také moc daleko nedostali. Vedle rozumové složky (třeba logika) tu musí být ještě nějaká nerozumná, nahodilá složka (třeba intuice). Jinak není možno - z pouhého házení kostkami - žádné znaky dekódovat a rozluštit tak esenci či jádro předkládané znakové řady. ()
V mnohém instruktivní Robbe-Grillet, zejména v explicitním vložení popisu tvůrčího postupu do úst jedné z postav, ale menší problém je v tomto případě nasnadě - v roce 1971 již intelektuální obecenstvo nejen ve Francii Robbe-Grilletův umělecký přístup, od 50. let literárně a od 60. let filmově zpracovávaném, již dobře znalo. Odhlédneme-li od tohoto faktu, nabídne tento film opět ryzí robbe-grilletovský antikauzální diamant o tisíci fazetách, každé jinak odrážející světlo, logiku, pocity, vztahy s jinými scénami či divákovo chápání. Oproti jiným jeho filmům je narativ ještě volnější, protože opírající se o předchozí významy, jež divák může a nemusí použít jako vodítko k významům novým - touto druhou úrovní distance (první je samotný Eden) od monokauzálního příběhu již autor takřka dokonale znemožňuje divákovu spontánní orientaci ve filmu. A o to autorovy jde: divák je nucen si z filmu "ukrást" ten význam, ten estetický dojem, tu emoci, tu obrazovou asociaci, kterou si sám vytvoří. Nezdá se to, ale ani v tomto případě není Robbe-Grilletův film ani zdaleka náhodnou směsí - nejeden prvek se syntagmaticky opakuje a kombinuje na různých rovinách (verbálních, obrazových), přičemž s tím, jak postupně putuje napříč filmem, získává nové významy (např. slovo "prendre" = vzít). ()