N. a pris les dés...

Film vznikl jako alternativní verze autorova filmu Eden a potom (1970) s novým uspořádáním scén a s nově přidanými záběry, pro něž nezbyl prostor v původním díle. Tradiční Robbe-Grilletova dekonstrukce klasického vyprávění příběhu je zde zasazena do prostředí původního filmu, jehož děj je divák nabádán sjednocovat s novou kombinací událostí a jednání postav, často výrazně odlišných od prvotního zpracování. Narativní nevyzpytatelnost nachází svůj odraz v metafoře hry v kostky (doslovný český překlad titulu ostatně zní „N. vzal kostky"), jejíž vždy nepředvídatelná vyústění reprodukují nepřevoditelnost děje filmu na jednotný kauzální sled událostí. Vzniká tak postmoderní dílo s množstvím významových rovin, které si vynucuje divákovu aktivní spoluúčast na vytváření smyslu viděného filmu. (Dionysos)