Panelové vzťahy

V Panelových vztazích se variuje téma bytového soužití pod taktovkou Bély Tarra. Ten vykresluje trable manželského páru svým, z rané tvorby, typickým autentickým stylem, kdy v černobílých barvách nechává rámovat postavy v detailech a polodetailech a prací s neherci se snaží docílit co nejvěrohodnější realističnosti. Ve snímku si poprvé zahrává s časovými vztahy tím způsobem, že napřed ukáže manželskou hádku a pak retrospektivně ukazuje epizody z jejich manželského soužití aneb to, co přecházelo jejich zásadní hádce. Opět geniálně napsané dialogy a stísněná atmosféra bytu, ve kterém se odehrává problém mezilidských vztahů. Závěrečná scéna filmu nezapomenutelná a skvěle podchycující dojem a zážitek z filmu. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] (08.12.2016)

Asi není zrovna optimální studovat díla Bély Tarra proti toku času. A tak nemohu jinak, než konstatovat, že panelové nebo prefabrikované vztahy jsou chudé na nápady (nejlepší byl nejspíš bobby-mcferrinovská trubka na plese) a ztrácejí se v dokumentu. A taky ty "dotěrné detaily tváří" (jak píše Matty), děj spíš rozmazávají než zostřují. Avšak "socialistická podoba „šťastného“ manželství" (jak píše poněkud jízlivě v první větě) to rozhodně není; o tom bych musel něco vědět. Zato je tu místo na test: držíte s babou nebo s chlapem? Manželství jako instituce má podle Signunda Freuda dvě oddělené funkce: sexuální a rodičovskou. Jinými slovy je třeba se vyhýbat vzájemnému znásilňování (znásilnění manžela je, když mu manželka nedá) a vychovávat děti alespoň do věku 6 let. (06.01.2015)

36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - VISEGRÁDSKÝ HORIZONT - Retrospektiva: Béla Tarr ( / / Panelové vztahy) - Přesně takto jsi představuji dobu před třiceti lety v obyčejné rodině. Dokonale autentické... - 27. 7. 2010 - kino Slovácké divadlo - Uherské Hradiště - 50% (04.08.2010)

Znalý tvorby Bély Tarra může považovat za odklon k formalismu buď jeho dvouzáběrovou televizní adaptaci Macbeth, nebo následný Podzimní almanach. Určité tendence lze podle mě vystopovat již tady. Tarrův návrat k černobílému materiálu považuji za důmyslný tah, kterým posiluje především dokumentárnost. Opět velmi chytře napsané dialogy tu nejsou již tak často prezentovány ve velkých detailech, daleko více v detailech a polocelcích. Nemálokrát rozostřená ruční 16mm kamera nyní spíše s odstupem pozoruje. Nejdospělejší raný Tarr. Pro Shadwella: A teprve čtivo o Sanaci betonových konstrukcí stojí za to. :-) (19.02.2008)

Tady mě Béla Tarr překvapivě celkem potěšil. Sice některé scény trvají příliš dlouho, jiné scény tam zas podle mě úplně chybí (protože se tu pár věcí stane úplně zničehonic) a i na té psychologii se tu mělo víc zapracovat, protože bez ní to vyobrazení nefunkčního vztahu není úplné a částečnou kompenzaci psychologie mi prostě nevynahradí pokus ji do toho zakomponovat způsobem "tohle s nimi udělalo to šedivé panelákové prostředí". Tedy takhle, vynahradil by ji, ale já ji z toho prostě dostatečně necítil. Kamera se o to sice snaží, ale ta vykresluje především (ať už vědomě či nevědomě) vztah těch dvou namísto atmosféry prostředí okolo nich. A pár kritických narážek na socialismus, objevujících se taky zničehonic, něco takového nevynahradí a ani nevytvoří. Jako mám tomu co vyčítat, ale zase na druhou stranu musím uznat, že to Tarrovi tentokrát konečně funguje, vyznění některých scén a práce s nimi je tu prostě dokonalá (hlavně u té "nekonečné" taneční oslavy, kterou Tarr natočil úplně geniálně) a ačkoli výše kritizuji slabou psychologii postav, podstatné je, že tu Tarr nějakou má a sem tam ji umí podat pouze obrazem, což nezvládne každý. Dlouho jsem chtěl dát i čtvrtou hvězdičku, ale na tu tam těch mínusů vidím bohužel pořád dost, nicméně to nemění nic na tom, že se mi poprvé něco od Tarra líbilo. Asi bych se měl víc zaměřit na jeho ranou, dokumentárně působící tvorbu, než na jeho pokusy o slow cinema a Tarkovského, kde si oba styly bere jen do formy, ale přesahem jsou banální a vlastně bez větší hloubky. Silné 3* (03.06.2022)