Svätá krv

Jodorowsky to tentokráte vzal z trochu přístupnějšího úhlu a natočil film "o něčem". Typicky šílený rukopis nechybí, ovšem pro tento film platí "všeho s mírou". Někdo může být zmírněním a úbytkem bizardností zklamán. Já ani ne, od Jodorowského mi totiž stačí ke štěstí málo ;-).___Jenom by mě zajímalo, pročpak se strejda Alejandro nevěnuje té filmařině víc, když mu to tak pěkně jde. (29.05.2008)

Santa Sangre obsahuje všetky ingrediencie, tak typické pre geniálneho magora Jodorowského- opäť sa dočkáme náboženskej tematiky,symbolov, poriadnej dávky surrealizmu, Jodorowského chorých a kreatívnych vízií a aj štipka zvráteného humoru sa nájde...skrátka všetko to na čo sme zvyknutý. Napriek všetkým aspektom, kvalitatívna laťka El Topa a najmä geniálneho Holy Mountain nie je prekonaná ani zďaleka a ja som sa prvý krát pri Jodorowskom chvíľami nudil a mal som pocit ako by sa režisér opakoval a vykrádal sám seba. Keby bol toto môj prvý Jodorowsky, tak som pravdepodobne nadšený, takto je to lepší priemer...3,5*/5 (12.12.2006)

Mexický režisér Alejandro Jodorowsky natočil tento nevšední horror v koprodukci s Itálií a ač patrně během natáčení zůstal ve své jihoamerické zemi, ten italský vliv jsem povědomě často pocítil... Chvílemi mi Svatá krev připadala, jako kdyby Fellini natočil horror, tudíž mnohé dění zasadil do malebných nočních uliček, cirkusových představení a predostřel (dlouhodobě téměř bezdějovou) mozaiku ve společnosti podivných lidí... Jiné prvky krvavých gore efektů a silná výtvarná stylizace brakových scén mi zase evokovaly italské giallo filmy a hle, jaké jméno scenáristy a producenta na mě vyskočí v závěrečných titulcích – Argento! (ač nikoliv Diaro, ale jeho mladší bratr Claude). Zajímavé... Od Jodorowského jsem viděl pouze westernového Krtka (1970) a zde mám pocit, že se za těch 19 let úspěšně posunul k mnohem celistvějšímu snímku, v němž pořád funguje režisérův divoce surrealistický rukopis, ale zároveň Svatá krev po odplynutí mnoha bizarních scén začne plně fungovat i jako velmi osobitý žánrový film. Od počátku mě bavilo sledovat výjevy znázorňující střety různých světů a předávající někdy i hlubší poselství, jako když ctěné místo svaté komunity jde zmasakrovat bagr pod vedením galantně oděného průvodce, a pouťová atmosféra pouličních a cirkusových atrakcí mě s hudbou a vizuálem dokonale přikovala k bizarnému ději. V rámci žánru se za mě vydařil i nápad s bezrukým ženským monstrem (i s rozehranou příčinou postižení), které si magickou sílou podmaňuje ruky a tělo svého syna – takto sériového vraha proti vlastní vůli, ocitajícího se však spíše v pozici oběti. Nejen závěrečný souboj dvou myslí v jednom těle již dospělého cirkusáka je napínavý, k zdařilým patřilo i zakomponování odkazu na klasiku Neviditelný muž nebo cesta hřbitovem plném zombie se zpětnou přehlídkou nešťastných Fénixových obětí. Po překvapení na závěr s opětovným zásahem reality jsem i přes mírnou utahanost a občas na můj vkus i příliš silnou dávku bizarnosti spokojen, tedy obohacen netuctovým žánrovým zážitkem v dokonalém audiovizuálním provedení. [75%] (28.12.2023)

Traumatický život u cirkusu. Bezruká usurpátorská matka, která si k synáčkovi vypěstuje závislost a ten ji musí poslouchat. No, co jinýho si člověk může představit, když ví, že to natočil Jodorowsky... Bylo to prostě psycho. Psacho psecho psicho psocho psucho. Naprosto geniální jsou všechny záběry, kde se objevují jakákoliv zvířata, zvláště pak slepice!!! A samozřejmě taky záběry, kde se objevuje krev. Mimochodem Fénixe, mladýho Fénixe a pasáka hrají Jodorowského synové. (11.10.2008)

U komentování Jodorowského filmů by se snad pokaždé hodil nějaký surreálný výjev, leč doslechl jsem se, že Svatá krev je z režisérovo poeticky surreálné imaginační tvorby ta nejlépe čitelná, tak výjev si schovám na později. Ale o čem vůbec psát? O tom, že člověk chvílemi žasne nad pestrostí obrazové skladby, nad zvráceností některých scén nebo nad záběry pohlcující vaše smysly? Nebo jen prostě o tom, že člověk při sledování filmu ztratí pojem o čase a z deliria se probudí až se závěrečnými titulky. Podle mého je Jodorowského tvorba tak individuální záležitostí, že nechám na každém, co si z toho uzme. Já jsem si odnesl kapku zděšení, louži překvapení a moře zábavy působící na všechny smysly v těle. Nevím přesně jakou alchymii tenhle člověk uctívá, ale v tomto případě mu to vyšlo. (02.08.2008)