Noc s nabrúsenou britvou

Noc s nabroušenou břitvou je velmi rozporuplný film. Na jedné straně můžeme vidět skvěle natočené scény, které budí velké napětí a očekávání. Na druhé straně je tu trochu podivný konec, který nedává smysl a každý si ho asi vysvětlí jinak... Poměrně slušně rozjetý horor kazí závěrečné zúčtování... /// Po druhém zhlédnutí, jako již ostřílený pozorovatel podobných kousků, musím říct, že se mi to docela líbilo, určitě víc než poprvé a zapeklitou pointu, jako i celý děj, musím pochválit. 60% (21.06.2008)

Alexandre Aja důkladně oprášil staré dobré "GORE LEGENDY" "italské gore-Fulci-Bava-Argento-D´Amatovské skvosty" a naprosto nekompromisně, jak atmosférou, tak brutalitou, šíleností, napínavostí a dechberoucí krutostí, zasadil znovu po mnoha pitomých a pokryteckých letech základy staré dobré horrorové školy ... Spolu s mnou neoblíbeným Rothem, víceméně oblíbeným Robem Zombie a s tvůrci posledních dvou "Texasských masakrů" snad rozjede vlnu horrorů na starou drsnou a řemeslnou trať 70. let a počátek 80. let. HAUTE TENSION je opravdu šílený, hustý a brutální zážitek a to zejména v kině. Nelogičnostmi jsem se moc nezabýval ... Aja je prostě borec!!! (07.12.2007)

Scénář: Grégory Levasseur, Alexandre Aja .. Hovadina nejhrubšího zrna. Rozjezd v autě se ještě dal, ale jak se děj přesunul do domu, začala prachobyčejná a samoúčelná salva ohraně krvavých scének, kdy někdo zcela nesmyslně a bez důvodu vraždí. Sice si tvůrci na „osvěžení“ závěru vycucali z prstu pointu, která měla vše přesadit na jinou kolej, bohužel je tento pokus tak neobratně a nesmyslně podaný až běda. Nechápu, co je na (nepovedených) hororech stále tak fascinujícího, některé sice může zachránit od totálního průseru zručná režie a vizuální podání, ale obsahově nemají (na minimum výjimek) co nabídnout už hodně dlouhou dobu. tFuj! (09.08.2006)

Další horor pro všechny, co to rádi pěkně krvavé. Jdouc ve šlépějích Texaského masakru motorovou pilou, nechává za sebou Noc s nabroušenou břitvou nepřehlédnutelné krvavé šlápoty. Nač se s tím párat, řekl si nadějný francouzský režisér Alejandre Aja a po dvaceti minutách zaplácnutými dialogy o ničem a předvedením jedné neobvyklé a jedné celkem obvyklé sexuální praktiky, přichází první brutální mord, a pak další a další a ještě jeden. Psychopatova břitva je mimořádně ostrá, lidskými krky projíždí jako změklým máslem a zkrátka nepřijde ani požární sekyra nebo kotoučová pila. Jo, je to maso, bude vám fyzicky špatně a budete vděčni za tu katarzi, která přijde s koncem filmu, ale stačí to? Aja je z režisérů, kteří umí natočit krev stříkající na bílou skříň způsobem, ze kterého mrazí a zároveň se na to dobře kouká, umí zrežírovat opravdu napínavé scény, které se nepotřebují shazovat přiblblými vtípky typu, jednoduše je dobrý hororový režisér. Jenom děj je natolik pitomý, plný tolika nepravděpodobných náhod, s pošahaným vrahem jednajícím natolik rozvážně a završený natolik imbecilní pointou že musí urazit každého všímavějšího diváka. 50% Zajímavé komentáře: oli.G, JohnnyD, Cervenak, Triple H, Othello (20.09.2006)

Vždycky, když někde někdo píše o slasherovém žánru a množství vyteklých tekutin a vyhřezlých orgánů v určitém filmu shazuje jako čajíčkovou záležitost, mě napadá, zda by dotyčný v případě, že by se nachomýtl u havárie a měl poskytnout první pomoc, dřív omdlel, pozvracel se nebo vzal roha. Napadalo mě to dávno předtím, než jsem se na svých pracovištích začala přesvědčovat na vlastní oči, do jakého stavu je schopná lidská bytost dostat sebe nebo druhé. Takže se nedá tak úplně říct, že by se jednalo o můj oblíbený žánr, i když bádání, co na tom ostatní vidí, nepostrádá na zajímavosti. Nicméně jsem se snažila nedat předsudkům šanci a atmosféra zoufalství kombinovaného s odhodláním mě u obrazovky držela poměrně dlouho bez reptání. Ovšem pointě musím poděkovat za zprostředkování pocitu bezmocného ležení na zemi poté, co vás někdo půl hodiny kopal do koulí. Ne že by můj smysl pro logiku věci byl kdovíjaký, ale tady dostal výstavní hysterický záchvat, válel se, kopal a ječel: "Já chci nějakej smysl a vysvětlení a chci a chci a chci!" Sakra, scénáristi, ujasněte si už jednou rozdíl mezi šokujícím vyvrcholením a donebevolající pitomostí nebo aspoň svoji nemohoucnost oslaďte dostatečným počtem cukrátek, která tomu nevděčnému rozmazlenému spratkovi zavřou hubu. A ze mě laskavě nedělejte blbce, já to většinou úspěšně zvládám sama. P.S. Jen tak mimochodem, román D. Koontze Intensity, z kterého film volně vychází, podobnou debilní pointu nemá. Možná by nebylo od věci nezkoušet být kreativní za každou cenu... (24.05.2011)