The Adventures of Priscilla, Queen of the Desert
The Adventures of Priscilla, Queen of the Desert
Réžia:
Stephan ElliottScenár:
Stephan ElliottKamera:
Brian J. BrehenyHudba:
Guy GrossVOD (2)
Obsahy(1)
Tato komedie je dalším snímkem, překvapujícím svou tematickou a vizuální agresivitou a opět spjatým s hudebním žánrem. Téma tolerance k sexuálním menšinám je nepochybně jedním z nejzávažnějších prvků, prostupujících filmové příběhy posledních let. Ve snímku režiséra Stephana Elliotta má toto téma provokativně výstřední podobu. Hrdiny svérázného road movie jsou dva transvestité a jeden transsexuál, kteří se ze Sydney vypraví v rozhrkaném autobuse s ženským jménem Priscilla přes poušť do australského vnitrozemí, aby v městečku Alice Springs účinkovali se svou show. V ní muži tančí v excentrických ženských kostýmech na populární hity ze 70. let. Cestou se trojice setkává s nejrůznějšími lidmi; jen někteří jsou však ochotni jejich odlišnost akceptovat. Patří k nim zestárlý automechanik Bob, který propadne melancholickému kouzlu elegantního transsexuála Bernadette, nebo skupina domorodých dělníků, kterou cizinci okouzlí svým vystoupením. Většinou však Bernadette, Tick/Mitzi a Adam/Felicia narážejí na nepochopení a odpor. I když je takové reakce zraňují, nehodlají a ani nedovedou přestat být sami sebou. Ani uvnitř trojice však nevládne harmonie: upjatá, stárnoucí Bernadette, která se jen těžce vzpamatovává z nedávné smrti svého přítele, žárlí na provokativního mladíčka Adama; Tick se zase potýká s utajovanou existencí manželky a synka. Trojice, poznamenaná střety s okolím a vzájemnými šarvátkami, však nakonec nachází dosud postrádanou naději a životní rovnováhu.
Režisér se ve svém snímku nevyhýbá pečlivě volené vulgaritě a křiklavé melodramatičnosti. Jeho snímek, odkazující ke klasickým, často kýčovitým hollywoodským muzikálům, je zpestřen množstvím tanečních čísel, v nichž dominují výstřední kostýmy, paruky a líčení ústřední trojice. Bizarní odraz dnes módních 70. let doplňuje dobová hudba a četné odkazy na skupinu ABBA, jež je idolem jak nejmladšího z trojice, Adama, tak takřka všech Australanů. Snímek maximálně těží z bizarnosti svých protagonistů, jejichž okázalé masky a "civilní", často žalostná a pochybující podoba, tvoří "samozřejmou" jednotu. Jistou jednotvárnost dramaticky řídkého děje se autor pokouší vyvážit množstvím vizuálních atrakcí. Důležitou roli ve vyprávění má australská poušť, jíž kameraman Brian J. Breheny dodal téměř "mimozemský" vzhled. Mezi klady zajímavého snímku patří herecké výkony trojice hlavních představitelů. Dominuje tu Terence Stamp jako fascinující Bernadette, která se v touze změnit svůj mužský osud dostala snad nejdále. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (137)
Vždycky jsem si pod tím fantazii jitřícím názvem představoval mimořádně extravagantní úlet, originální, drzou, málem undergroundovou jízdu, a po pravdě jsem z reality trochu zklamanej; problém bude nejspíš v tom, že mě samotný fenomén travesty show ani disko popíky nijak zvlášť nefascinují (v dobrém ani špatném), rozjařenost z toho, s jakým stylem a chutí své drag queens hrají Hugo Weaving a hlavně blazeovaný Terence Stamp, trousící krásně přisprostlé sarkasmy, mi vydržela jen chvíli, a pak už mi ke koukání zbyla jen nevzrušivá idylka v půvabných kulisách australské pouště s občasným krotkým náznakem dramatu či mírného dojáku o intenzitě zdařilé telenovely. Tenkrát před čtvrt stoletím to možná bylo větší zjevení, ale na druhou stranu, takové nesrovnatelně podvratnější, šílenější i zábavnější Rocky Horror Picture Show má ještě o dvě dekády víc, a o Almodóvarových komediích nebo Snídani na Plutu se snad ani není fér zmiňovat. ()
Divoká, všemi barvami a odstíny laděná road-movie, ve které se netradiční trojka vydá na cestu skrze australskou poušť, mě vskutku v mnoha směrech pobavila a zaujala. Všichni tři herci jsou ve svých rolích úžasní, nehostinné prostředí (vizuálně i společensky) Austrálie pěkně zobrazené a hudební doprovod (hlavně Mamma Mia!) byl už jen třešničkou na dortu. Zkrátka film, který se nemusí líbit každému, ale já jsem si zde své našel. ()
Rozkošný gýč s úchvatnými výtvarnými nápadmi, štipľavým humorom a očarujúcimi hereckými výstrelkami ústrednej trojice, ktorý sa nevie rozhodnúť, či chce byť komédiou alebo drámou, a tak je výsledok trochu neistý. Hudobné čísla v extravagantných šatách, teatrálna a nesmierne vtipná exhibícia transvestitov, to všetko je síce pekné, ale občas je to prehnané natoľko, že už to vtipné nie je, alebo naopak prichádzajú dramatickejšie momenty. Asi najlepšie by poslúžila čisto komediálna forma s vypointovanejšími vtipmi. V tomto smere ma viac bavila francúzsko-talianska klasika Cage aux folles. 70% ()
That's just what this country needs: a cock in a frock on a rock. 1) Travesti show nepovažuji za umění, snad za poněkud pokleslý druh zábavy. Řečeno slovy Felicie: We dress up in women's clothes and parade around mouthing the words to other people's songs. Může to být za určitých okolností docela zábava, ale na profesionální performery, ať už homosexuálního či heterosexuálního zaměření, hledím tak trochu skrz prsty. Řadím je mezi profese, které nejsou potřeba a nevyžadují téměř žádné schopnosti, sorry, ladies. Proto mě jejich turné v cirkusových úborech neuvádí do žádného transu. 2) Ano, film má i další rovinu, gayovské přijetí ve společnosti. Výstižně to říká Bernadetta: We all sit around mindlessly slagging off that vile stink-hole of a city. But in its own strange way, it takes care of us. I don't know if that ugly wall of suburbia's been put there to stop them getting in, or us getting out. Come on. Don't let it drag you down. Let it toughen you up. Pokud byl film natočen proto, aby tohle sdělil, budiž. 3) 55letý Terrence Stamp, 34letý Hugo Weaving a 27letý přitažlivý Guy Pearce (všichni heterosexuálové) ztělesnili ideu 30letého scénáristy a režiséra Stephana Elliota o australském westernu a la Sergio Leone (!) ozvláštněném imitátory žen. Z westernu se stala road movie, ale krása australského vnitrozemí na diváka zapůsobí zvláště v bizarní kombinaci s kostýmy travesti show. Scénář napsal Elliot za dva týdny a film pak nasbíral řadu cen, mimo jiné Oskara za kostýmy (to mě podrž). ()
Napsat o něčem tak šíleném, že je to svěží, je možná trochu nepřiměřené, ale nějak mě vhodnější slovo nenapadá. Takřka neustálé afektované pobíhání nechutně nabušeného Guye Pearce, Weavingova gigantická kušna a o nic menší umělecké záměry a do trojky k tomu ještě namalovaný a dlouhovlasý Terence Stamp cedící suverénně nejsprostší hlášky v celém filmu, to už chce pořádnou dávku tolerance:) A k tomu ještě kostýmy vypadající jako něco, co uniklo z fantazie nějakého fest nevybouřeného gaylorda z ústavu módního návrhářství při psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě... Až opadne úvodní šok, zjistíte že tohle všechno dohromady dává Priscille jedinečný "look" a spolu s odzbrojující přesvědčivostí ústředního tria vytváří kouzlo, jemuž se nelze ubránit. Z nuly na sto za 104 minut aneb postupná gradace k doslova velkolepému finále - to je další výživné polínko pod vysokotlaký kotel téhle road movie, a když si k tomu ještě přidáte tu švédskou čtyřku (to jako ABBA, aby nedošlo k omylu;)), pak asi tak jako já nepůjdete pod 80%. ()
Galéria (58)
Zaujímavosti (1)
- Julia Cortez v tomto filmu debutovala. (Pumiiix)
Reklama