Réžia:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (361)
Snad už nás ani nepřekvapí, že severní pól nebyl dobyt tím blíže nezpecifikovaným imperialistou ze špatných učebnic dějepisu, nýbrž našim oblíbeným Cimrmanem... Ne, snadné to rozhodně nebylo, přišlo i na pár velmi těžkých chvil, naši dobyvatelé se setkali tváří v tvář bájného monstra Játyho, sužovala je zima a hlad a to dokonce tak, že byli málem donuceni sníst své dvounohé psy! A jakoby to nestačilo, někteří při tom nekonečném putování zjistili, že mají housera... Avšak za ten vítězný pocit "jdu na sever... A na jih" to bezpochyby stálo, viďte? 8/10 ()
Možná úplně nejlepší cimrmanovská hra, které ale v mých očích konkuruje Švestka. Kadence humoru už v semináři je oproti ostatním značně vysoká, hned co Svěrák spustí, prakticky nemáte šanci se nudit. Smoljak "Blesk" Frištenský a legendární česká výprava. "No, tak už to nebudeme tajit, bydlí na Kulaťáku..." (...) "Opona je hezká... ale omrzí." (...) "Všichni byli da bé premiéře, jenom ty jsi debil." ____ 91% (1985) ()
..."Železná zásoba je nedotknutelná a krom toho jsme ji včera snědli." --- "Počkej náčelníku, železnou zásobu jsme nemohli sníst, tu máme na cestu zpátky." --- "To jsem vám chtěl právě říct, až budete někdy plánovat ňákou tu výpravu, aby se vám nestalo jako nám teďko, že já jsem to měl všechno přesně spočítaný, akorát jsem si říkal až to sečteš, nezapomeň to znásobit dvěma...a v tom spěchu...ste na mě furt mluvili.....jsem na to zapomněl. Takže, zpočítaný to bylo dobře, falíruje v tom akorát to násobení. To jen tak pro úplnost." --- "My si na to příště dáme pozor. Ale teď, náčelníku, abych tomu dobře rozuměl, neznamená to, že bychom už neměli vůbec nic k jídlu, to né že?" --- "Dyť to řikám! Krát dvě to mělo bejt! Ty to nechápeš nebo co ?! To jsou otázky!" ()
Ačkoliv většina lidí považuje za nejlepší dílo dua Smoljak&Svěrák Záskok, mou nejoblíběnější hrou je bezkonkurenčně Dobytí severního pólu. Nestárnoucí inteligentní humor, výborné herecké výkony (zejména Ladislav Smoljak v roli Varla Frištenského je geniální) a obrovská kumulace hlášek, např: "Nezlob se, Václave, ale to bylo od tebe nedomyšlený. I mě to zmátlo, natož pak takovýho primitiva, jako je tady Frištenský!" "Děkuju ti, náčelníku, že ses mě zastal!" Kdybych mohl, dám 6 hvězdiček. ()
Záznam divadelního představení Dobytí severního pólu v podání divadla Járy Cimrmana ohromí svým poeticky situačním humorem, který se jeví jako neurážlivý, ale za to trefný natolik, že při sledování se dá zažít několik záchvatů smíchu a to jen díky stylu hraní hlavních protagonistů. Jednoduché kulisy, nenáročně provedené jednotlivé scény společně s minimalistickým vzhledem kostýmů hrají všemu do karet, protože o tomhle to opravdu není. Jedná se o skromnou ukázku toho, jak hlavní práci odvádí slovo a je důležité bedlivě poslouchat, co bylo právě řečeno. Pozornost nahrává k ještě většímu zážitku, protože unikátní asociace a kompozice vět skutečně přenáší výpravu na severní pól se všemi těmi poznámkami a znaky typického čecháčkovství v ryzí podobě. Ostatně, kdo jiný než Svěrák se Smoljakem by se mohl pokusit o výpravu na severní pól na prknech a je jedno, že se jedná o prkna divadelní. ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (13)
- Hru diváci nemohli vidět v letních měsících, protože děj vyžadoval, aby herci byli teple oblečení a v kombinaci s divadelními světly docházelo k tepelným kolapsům herců. (sator)
- Hra měla premiéru 25. října 1985 v Divadle Jiřího Wolkera i přesto, že tehdy soubor působil v Divadle Solidarita (dnes Strašnické Divadlo). (mnaucz)
- Námět na hru dal Ladislav Smoljak, který si přál, aby na jevišti chodili herci na lyžích. Na to mu Zdeněk Svěrák odpověděl: „Dobytí severního Pólu.“ (mnaucz)
Reklama