Dobytí severního pólu

"Kdo způsobil, že sám náčelník vydával tak zvrácené rozkazy?" Tak to vím úplně přesně. Lékárník Šofr to způsobil. Je totiž trudomyslný, pravdu má náčelník a psali to v Učitelských novinách. Nicméně daleko nejzábavnější postavou je potah, nosič a primitiv Varel Frištenský. Bez něj by se ten pól dobýval určitě daleko méně zábavněji. Já jsem tedy velkým fandou hry a to již od prvního zaslechnutí, takže si vždycky vychutnám, když to Vašek dostane do křídla, když Šofr zafilozofuje o Podolí, když roztaje pečený Beran, když se jde na sever a když to srovnám s tím výletem na Kokořín, tak to stejně vždycky vyhraje Severní pól. (04.10.2016)

Čech Karel Němec se svou výpravou dobyl severní ledový pól jako první v historii. Pochopitelně se k tomu nikdy nepřiznal, protože věděl, že by sláva připadla nenáviděnému Rakousko-Uhersku. V deníku pomocného učitele Václava Poustky se však dochovaly zásadní okamžiky cesty, z nichž za typický považuji tento: "Dnešního dne došlo k tragické události. Ztratil jsem červenou tužku, takže už nemohu podtrhávat názvy jednotlivých kapitol červeně. A mimochodem, nemáme již vůbec nic k jídlu." (17.12.2008)

Záznam divadelního představení Dobytí severního pólu v podání divadla Járy Cimrmana ohromí svým poeticky situačním humorem, který se jeví jako neurážlivý, ale za to trefný natolik, že při sledování se dá zažít několik záchvatů smíchu a to jen díky stylu hraní hlavních protagonistů. Jednoduché kulisy, nenáročně provedené jednotlivé scény společně s minimalistickým vzhledem kostýmů hrají všemu do karet, protože o tomhle to opravdu není. Jedná se o skromnou ukázku toho, jak hlavní práci odvádí slovo a je důležité bedlivě poslouchat, co bylo právě řečeno. Pozornost nahrává k ještě většímu zážitku, protože unikátní asociace a kompozice vět skutečně přenáší výpravu na severní pól se všemi těmi poznámkami a znaky typického čecháčkovství v ryzí podobě. Ostatně, kdo jiný než Svěrák se Smoljakem by se mohl pokusit o výpravu na severní pól na prknech a je jedno, že se jedná o prkna divadelní. (16.01.2014)

"Člen naší výpravy Varel Fryštenský silou sice nahradí několik tažných psů, ale nevím zda jeho duševní schopnosti stačí na náročný úkol polárníka. Zatím se chová, jako bychom jeli na odpolední výlet do Průhonic. Již od Náchoda se neustále ptá, kdy už tam budeme. Kdekomu z cestujících slíbil, že mu pošle z točny pohlednici a ze všechno nejvíc se těší, jak se v oblasti věčného sněhu zkoulujeme.", "Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do prdele, to je mi smutno…", "Tak bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát…", "Jdu normálně, normálně jdu na sever… a už jdu na jih!"......................moje hodnocení = 10 z 10. (25.07.2015)

Viděl jsem dvě verze tohoto skvělého představení - 1979 a 2006. I když v nich byly malé rozdíly - někde něco chybělo a někde bylo něco navíc - nemůžu říct, jestli byla lepší ta nebo ta. Obě měly něco do sebe. "Táhni a srůstej." Samozřejmě i úvodní seminář je legendární. "Karle, zkrať to, je tu zima." Jedná se o vrchol cimrmanovských her. Hláška střídá hlášku a atmosféra drsného severu prýští z pódia celou dobu. "Železná zásoba je nedotknutelná. A kromě toho jsme ji včera snědli." (27.01.2020)