Réžia:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (361)
Dosť dobrý humor, kvalitné herecké výkony, slabší Svěrák ako inokedy, dvaja nový herci, ktorých moc nemusím, lepšie predhovori pred divadlom ako inokedy a šikovne vymyslená hra, ktorej dominuje Smoljak ( teda ku koncu ). Niektoré vtipi sú fakt husté, ale inak ma to nezobralo na toľko aby som dal najvyššie hodnotenie. 80% ()
Tohle je kláda,hlína a soda dohromady. Charakteristika Češství a ideálů humanismu je prostě úplně bezchybná, i když u písně do nepohody už dnes slzím spíše lítostivě, než tehdy, kdy jsem řval hurónským smíchem. U Smoljaka se Svěrákem je opravdu jen málo věcí prvoplánových a téměř vše má více významů, než jen třeba dva. Skvělé. ()
„Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do prdele, to je mi smutno…“ „Jdu normálně, normálně jdu na sever… a už jdu na jih! – Já si to musím ještě zkusit. – Klidně, to se neochodí.“ Tahle hra z DJC prostě nemá chybu. Jak seminář, tak hra je prostě narvaná těmi nejlepšími gegy a hláškami. Spojení Smoljak a Svěrák je zkrátka k nezaplacení. „Já tomu možná nerozumím… ale za sebe bych řek, že tu nic tak extrovního nevidím… Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…- Prosímtě, to se vůbec nedá srovnávat! - Jaktože ne, byly tam skály pískovcový, vobčerstvení… co je tady? Prd!“ „Mně to taky zmejlilo, natož takového primitiva, jako je tady Fryštenský…- Děkuju ti, náčelníku, že ses mě zastal.“ (84 %) ()
Já se přiznám, že humor Járy Cimrmana, resp. pánů Smoljaka, Svěráka a dalších docentů jsem nikdy nepobral. Nevím, jestli jste se všichni opravdu řehnili celou dobu, já tedy ne, některé "vtipy" mi přišly "nevtipné", ale závěrem kolem a kolem to je přesto jediný Cimrman, který se dal zkonzumovat celý bez přeskakování hluchých míst. ()
O niečo slabšie ako Dlouhý, široký, bystrozraký. No ešte stále je to humor vinikajúci, ktorý musí zaujať každého. Len škoda, že sa nevyhnete zopár hluchým miestam, dokonca sa niektoré scény scény snažia silene vyzerať humorne. Zistil som tiež, že čeština mi tu robila naozaj problémy, a to si človek myslel, že s tím nidky problém mať nebude. 3,5* ()
Galéria (7)
Fotka © Divadlo Járy Cimrmana
Zaujímavosti (13)
- Hra měla premiéru 25. října 1985 v Divadle Jiřího Wolkera i přesto, že tehdy soubor působil v Divadle Solidarita (dnes Strašnické Divadlo). (mnaucz)
- Tato hra byla poslední Cimrmanovou hrou, kde se společně nestřídali Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
- Miloň Čepelka se po infarktu role (lékárník Vojtěch Šofr) v této hře vzdal. (mnaucz)
Reklama