Meno ruže

Filmová pohádka o tom, jak to ve středověku nevypadalo. :o)                                                                                                      Nejsem historik, nestudovala jsem ani dějiny ani středověk, moje znalosti jsou pouze z toho, co nás učili ve škole a co jsem četla. Dovolím si tedy jen několik poznámek. Ve středověky byly kláštery centem vzdělanosti a měly velmi vysokou úroveň. Řeholní život se odjakživa odvíjí podle řehole - tedy psanými pravidly, které se jen málokdy porušují nějakou výjimkou. Papežská klausura je pojem i dnes, spíš se dostal nějaký mnich z kláštera ven, než nějaký jiný živý tvor dovnitř. Tomu, že by se nepozorověně protáhla do klášterních prostor nějaká žena, se dá stěží uvěřit. Mysllím si, že je film zbytečně ukecaný. Je použila moderní mluva odpovídající našemu myšlení, Filomena I. by bez pochyby napsala výstižnější dialogy. :o) Zcela pomíjím nepřesnosti a nesmysly v oblasti náboženské a nelogičnosti v samotném příběhu. Moderní mluva, moderní uvažování v kombinaci s moderní hudbou - není divu, že jsem ten středověk tak nějak necítila. Markéta Lazarová, Údolí včel nebo Sedmá pečeť i Kladivo na čarodějnice dokázaly zprostředkovat starobylou atmosféru mnohem lépe. Sice zajímavý příběh, leč plný klišé, to poslední na závěr si mohli tvůrci opravdu odpustit, snímku by to rozhodně prospělo. Velké pozitivum je, že mě to přimělo začíst se do předlohy. Zajímavé komentáře: Maq, Snape (11.09.2014)

Knihu jsem četl - je úžasná, ale hodně obsáhlá a Annaud těžko mohl natočit stejně komplexní film. Zaměřil se tedy pochopitelně spíše na detektivní (tj.dějovou) část a udělal dobře. To co funguje v knize, by ve filmu nefungovalo (např. dlouhé popisy života mnichů v klášteře). Navíc se mu myslím skvěle podařilo evokovat atmosféru té doby a prostředí (je to pěkně syrové). Connery jako moudrý William z Baskervillu a Slater jako Adso z Melku jsou výborní a jdou ve stopách Holmese a Watsona (paralela, kterou úmyslně dělá i Eco). Závěr sice Annaud pozměnil, ale co: autorská licence. Mohlo to dopadnout hůř. (17.08.2003)

Pokud bychom se pokusili poměřit středověk našimi současnými představami, splakali bychom nad výdělkem. Objevila by se totiž doba, která by ze všeho nejvíc v mnoha ohledech připomínala naši nedávnou minulost s jejími postrky (omezováním svobody pohybu), nálepkováním a kastováním. Při jejím skutečném zobrazování si proto nelze nevšímat přesahového (transcedentálního) rozměru RŮŽE, který ukazuje - pro jednoznačnost svého směřování - právě k naší současnosti. A právě v tomto ohledu spočívá síla nejen literární předlohy, ale i mimořádně zdařilého Annaudova zfilmování. Cílem filmu je převod do příběhu filmovou řečí, tedy úsilí o převod mezi dvěma odlišnými formami uměleckého vyjádření. Středověký souboj o vědění i o větší lidskou svobodu a ohleduplnost je promítnut do tajemného děje kolem fiktivní Aristotelovy knihy (Conneryho příznačně pojmenovaný řeholník-františkán William z Baskervillu je vyhraněným nominalistou viditelně tíhnoucím k dílu velkého řeckého filozofa) a paralelní hluboké sondy do života tehdejší církve. Opomenuto nezůstává ani agrární zázemí ponurého opatství a jeho obyvatelé. Požár věže vědění s pozoruhodnou knihovnou, rafinovaným bludištěm i činorodým skriptóriem má vícerozměrný symbolizující význam. Přiblížení scholastické disputace, dvou skrytých valdenských (?) "kacířů" i řádění inkvizice s následným rezistentním aktem zoufalých vesničanů je za těchto okolností zvlášť působivou kulisou napínavého detektivního příběhu a postižením myšlenkového jádra Ecova autorského pohledu. Přidané bonusy nejlépe postihují nesmírné úsilí autorského týmu RŮŽE a dávají i dostatečnou odbornou garanci pod jménem francouzského historika Jacquesa Le Goffa. Precízní práce všech výrobních složek filmu dotváří a dobudovává jedinečný divácký pocit z tohoto díla, na něž se vskutku nezapomíná. (15.08.2010)

Co dodat k tomuhle filmu, abych jen neopakoval něco, co už řekli jiní? Asi nic, neboť tady není možné se neopakovat, alespoň v případě, že budu tento film chválit. A právě chválení mám v úmyslu. Toto je totiž naprostá filmová špička, kterou řadím mezi mých 20 nejoblíbenějších filmů. Jméno růže jsem viděl zatím asi 5x a rozhodně to není konečné číslo. Tak skvěle zpracovaný děj (a nerad slyším námitky, že jde jen o "výcuc" z knihy - byť je to pravda), podepřený špičkovými herci (což nepřekvapí u Conneryho, ale u Slatera už ano), okořeněný patřičnou huební složkou, která pomáhá navodit onu mrazivou středověkou atmosféru, to se prostě hned tak nevidí. Jean-Jacques Annaud rozhodně nezkazí žádný film, ať už se pustí do čehokoliv. (08.10.2002)

Ano, jistě že je to výborná detektivka, již však sám Umberto Eco zavrhl a kvůli jejímuž zpracování se rozhodl, že již nikdy nepřenechá filmařům práva na své knihy (co se týká Eca, zajímalo by mě, jaký to je napsat svou nejlepší knihu před třiceti lety a už nikdy nemít ani naději, že napíšu něco podobnýho). Knížku jsem četl a musím říct, že do filmu je převedena více než dobře. V knize totiž jde hlavně o poznávání a různou jinou vrstevnatost a různé možné způsoby, jak se určité události mohly stát. A myslím, že zvýraznění detektivní linie filmu moc prospělo. Já osobně jsem knížku dočetl až napodruhé (přestože jedním dechem a o osm let později). Knížka je čtivá, to jistě, jenže mnohdy několika (mnoho) stránkové pasáže, kdy se kněží hádají o všemožné věci dotýkající se víry nemůžou ani na plátno být převedeny, natož tak, aby diváka bavily. A přiznám se, že při čtení jsem měl mnohdy chuť tyto pasáže i přeskakovat, protože to bylo strašně o ničem a nicneříkající. Eco se v knížce přímo vyžíval ve vymýšlení si dialogů a monologů, které by se za určitých těžko dosažitelných podmínek mohly odehrát. A to Ecovi vadilo nejvíc, že ve filmu není ten jeho styl, kdy si člověk nemůže říct, že to tak určitě nebylo (plus samozřejmě taky absence všemožných dalších věcí charakteristických pro postmodernu). Ještě něco k filmu. Jak píše Douglas, že je potřeba mít povědomí o středověku, tak to má jistě pravdu, jenže si nemyslím, že bych nuitně kvůli filmu potřeboval vědět, kdo to byl Dolcino nebo o čem je Aristotelova Poetika (a přiznám se, že to nevím dodnes).Tohle je ve filmu spíše okrajová záležitost a jen by mě zajímalo, kolik procent lidí kdy o dolcinovi vůbec slyšelo (já teda jen ve spojitosti s Jménem Růže). Penitenzi agitte! (20.03.2006)